Duben 2018

Příšera roku

20. dubna 2018 v 4:22
Nikdy jsem nebyla moc ambiciózní. Nějakou dobu jsem se to asi snažila namluvit sobě i okolí, ale nakonec se ukázalo, že moji vesničtí spolužáci měli pravdu, a jsem prostě jenom šprt. K tomu mám ucházející analytické schopnosti a smysl pro systém, což v mnoha předmětěch může být určující. Chci mít práci, co mi dává smysl, ale nechci jí mít moc. Potřebuju čas věnovat se svojí nové květinové kariéře, která nezačala moc dobře, když moje první dvě kytky chcíply a třetí sežraly brouci.
Dneska jsem opět večeřela s učitelkami z práce. Silné, nezávislé ženy, které cestují po světě a každý rok učí v jiné mezinárodní škole. Stěžují si, že ve Švédsku jsou nízké platy (cože?), a chce-li si ženská vydělat na barák, musí do Kazachstánu nebo Nigérie. Je jim skoro ke čtyřicítce, mají profil na Tinderu, a nezdá se, že by jim to vadilo. Ale možná se pletu. Sním všechny sušenky, co mají doma, a mezi chroustáním přemýšlím, že moje cestovatelská éra je u konce a zakořenila se k mému potěšení společně s kořeny mojí bylinkové zahrady. Občas jsem nicméně zvyklaná vyjmenováváním fantastických destinací a hnedka myslím na to, kam bych jela, kdybychom se rozešli, a jaký typ baráku bych si koupila. Láska k cestování nebo útěk?
Když mi bylo třináct a z neplnoletosti nebylo kam utíkat, každý den před spaním jsem myslela na lásku, která asi zůstala mou jedinou opravdouvou ambicí, což je asi od esence špatně. Díky mým ucházejícím analytických schopnostem a smyslu pro systém jsem vztahovou filozofii úplně přeanalyzovala. Je to asi trochu jako s jazykem. V angličtině už se nevyvíjím asi dva roky. Navzdory všem gramatických cvičením se člověk učí jazyk přirozenou cestou, a to poslechem a mluvou. Nejčastěji slyším sebe a čím víc opakuju chybná spojení, tím víc mi přijdou správná a přirozená. Přemýšlet o lásce a vytvořit si jí v hlavě takovou a takovou, bez toho mít kontakt s láskou skutečnou, pak vytvoří o lásce domění, které skutečně není láska, ale obraz lásky v mojí hlavě. K tomu mám dozajista jisté "daddy issues", porouchané sebevědomí, omezenou nezávislost, a šrám z Hradce Králové. Kokos má díky bohu tvrdou kůru a po přichodu domů si rukama zakryje hlavu a povídá: "Jsem připraven na všechno, můžeš mě i zmlátit".

Je mi 27 a jsem příšerná partnerka roku.