Láska v ponožce

1. února 2017 v 2:22
Ukazatel toho, že píšu citem, může být očividně úplně mimo mísu. Co všechno je taky mimo mísu?
Třeba ukazatel toho, že dobře vypadám, když mám centimetrovou linku pod okem. Nebo že jsem vtipná, když posílám ožralá videa.
Ha, bytí je blud, když si člověk nemůže být jistý ničeho, a hlavně ne pohledu vlastního.

Minulá diskuze a jí předešlé události mě dovedly k velké filtraci toho, co chci, nebo co vůbec "můžu", psát, a k hrůze, jaký dojem o sobě můžu vyvolávat. A tak, pro teď a tady a třeba i pro pořád, nemám chuť psát vlastně vůbec nic.
V první řadě je mi nepříjemné, že zde vůbec existuje možnost a zdroj "znalosti" na to, aby se dalo ohánět se po sobě mým jménem a problémy (které nemám), jako by to byl chleba s máslem (jak by řekla Em). Za druhé, že tohle ohánění může vést k nepřátelským postojům ne ani tak proti mě, jako proti sobě navzájem. V závěru je to ale moje vina, protože já nabízím zdroj. Zatřetí, a to už jsem zmiňovala před nedávnem, že můžu být špatný a frustrující obrázek toho, jak se (ne)uzdravit z ppp. Už dávno jsem se ptala, co je standard a co už je moc, ale nenapadlo mě, že moje "moc" bude někoho mrzet. Následně také to, že lidé mají možnost sdílet můj blog na facebooku a dostávají se mimo jiné i na 7 let staré příspěvky (a teď už vím, že to nejsou roboti, ani ufoni). Vím že to tam je a je to tam proto, že to mazat nechci, ale divím se, že to někoho zajímá. Tak jako tak jsem to nikdy nepovažovala za škodlivé. Měla jsem za to, že jsem v souladu se sebou teď i se sebou předtím (včetně té podivné osobnosti co se zdobila centimetrovými linkami a psala fakt hrozný články). Jak jsou s domnělou mnou v souladu jiní, to je otázka jiná, a mám strach si jí sama zodpovědět.

A tak mi připadá, že tu dobré úmysly vytváří dusno, stejně jako různé veganské komunity které milují všechno včetně hmyzu, a tak ani nejedí med, a v batikovaných hávech a se znaky míru hází brambory a hejt na všechny, co ještě jedí vajíčka, nebo nakupují v supermarketu místo lokálního maloobchodu, kde za pultem stojí usměvavý Břeťa, co to se vším a všemi myslí dobře.
Anebo alternativní lidumilné komunity, co vás obejmou do alternativního světa, dokud nemáte problém a nepředstavujete problém.
Láska a sounáležitost má limity pro nás pro všechny, a když přijde na prosazování vlastního názoru, i když je to názor docela lidumilný, tak se stejně každý sobě navzdory pere. Jsme všichni sobci, ale nezlobme se za to, je to tak v přírodě úplně přirozené. Takže být sobec je taky hrozně vegan a peace a love a kytičky.