Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | 8. ledna 2017 v 2:45 | Reagovat

Tak dlouhej komentář, že se mi smazal??! Achjo, na novej nenajdu energii, asi je to znamení. V kostce : mrzí měmoe negativně vyznívající komentáře, jsi skvělá, mám tě ráda, jógu obdivuju a medunku s vínem na boj proti černým tečkám!
Plač tady sestr, plač. My to chápeme!

2 ven ven | 8. ledna 2017 v 11:39 | Reagovat

mně přijde, že žiješ svůj život vědoměji, než většina lidí kolem! víš proč chodíš na jogu i proč v danej okamžik sežereš víc burákovýho másla, než je zdrávo. víš, že je ti teď mizerně, a je jedno, jakej důvod to má. a víš, jak si můžeš z mizerna pomoct, když už v něm nechceš být. nelze být lusknutím prstů vyléžena ze všeho. ale lze si umět pomáhat. burákovým máslem i jógou. umět a vědět, že to dělám. takže co? sami jsme odpovědné za každou sekundu svýho žití, který občas stojí za hovno. takže jen my sami sobě pomáháme těmi prostředky, které si volíme a které se nám zdají v danousekundu nejlepší. a někdy je to právě to burákový máslo.

včera na konstelacích se mi ukázala zajímavá věc. nejsem rozhodnutá ji hned využít. protože prostě jsem srab. protože prostě můžu strkat hlavu do písku, když se pro to rozhodnu. a mávat nad tím rukou, že to budu řešit později.
jde mi o to..., to co děláme, děláme dobře. nikdy nic neděláme blbě. jen my sami žijeme svůj život a posuzování zvenčí ty lidi na naše místo, aby si to vyzkoušeli, nedostane.

láska k sobě, to je kumšt.

3 stuprum stuprum | Web | 8. ledna 2017 v 16:22 | Reagovat

Ale máš pořád pěkná stehýnka, to je nejdůležitější!

4 banalite banalite | Web | 8. ledna 2017 v 16:54 | Reagovat

[3]: ACHJO!

[1]: Nééé musíš vždycky před odesláním komentáře pro jistotu zmáčknout Ctrl+A a Ctrl+C, přesně takhle svět přichází o největší rozumy! Třeba jako ten o meduňce s vínem :D K tomu bych potřebovala podrobnosti

5 Paralela Paralela | E-mail | 9. ledna 2017 v 23:13 | Reagovat

[4]: hej hoj, vždyť já to dělám skoro pořád....proto mě to tak nasralo!

Ježiš a jsem sprostá! Ja jsem dneska fakt nešťastná. Brečim, rozbila jsem počítač i sójový mlíko! Ale to až po brečení, protože prostě věci se dějí špatně až když jsi zoufalá...

Psala jsem ti o spoustě blbostí, ale taky o tom, že ta deviace všem PPP zůstává. Jakože ale vyjít z toho s jógou a trochu depkou mi připadá nejvíc v pohodě a cool, protože tvoje jóga je skvělá a já to  obdivuju. (A všichni, kteří se o to snaží a moc jim to zatim nejde taky!) A pak mě taky napadlo, že já hodně mluvím s lidma a studentama a tak a občas říkám, že trochu znám jednu Moniku, co studuje kriminálníky ve Švédsku a je tam sama a pracuje a zvládá to a je to strašně působivý. Pro mě. No a dneska mě napadá, že jedinej, kdo by tohle měl doopravdy slyšet jsi ty. Že bys na sebe nemusela tolik kydat, kdybys věděla, jaká já jsem tady oproti tobě nula.

A pak třeba čtu už roky tu jednu Blanku, co se z posedlostí hubeností (nebo tukem??) stala powerlifterkou a teď je děsně nabombená a najdou se lidi, co jí řeknou, že už to není hezký, že to není ženský a kdesi cosi. Přitom jí oprotí její štíhlý fázi normálně roste ten zadek, co všechny máme a nenávidíme a je trochu nešťastná a trochu vyrovnaná....no ale jen trochu, protože ve svý podstatě jen propadle něčemu jinýmu, jen ....jen to prostě nejsou auomaty a to přece jde!

A pak mě napadla ještě ta holka, co jsem od ní ukradla všechny základní těsa na muffiny, protože to má prostě vyzkoušení. Studuje a peče a áta jí to ochutnává a prodává to do Sklizeno a má spoustu fanoušků a muže a prostě...vypadá šťastná. (a teď to přijde) Napsala dost otevřenej článek o tom, jak strašný strašlivý má celou tu dobu akné a jakej je to boj a jak brečí a jak zkusila všechno....(no samozřejmě, že to píše, protože na něco přišla, ale..)...ale o to nejde, jde o to, že každej v něčem bojuje, možná ne uplně každej, ale kdo bojuje, ten má taky výsostný právo nasvym blogu brečet.
A tak to prosimtě dělej.
Nám všem je přeci jasný, že normálně chodíš po ulicích a tváříš se jako kultivovaná mladá dáma, ehm hihi, ale kvůli tomu tady nejsme. My jsme tady od toho, že jsme taky jenom člověk...a ty taky, já taky, ven, Koleno a nevím kdo všechno. Třeba Stuprum, i když se projevuje někdy fakt záhadně, je vlastně uplně normální ztroskotanec, jako každej slušnej čech.
Mír a lásku, drahá.
(a ctr+a!)

6 bludickka bludickka | 10. ledna 2017 v 14:44 | Reagovat

Krásně jsi to popsala! Na druhé čtení už dlouhý komentář psaný jen v hlavě nevydržel. Jak jsi napsala tehdy u mě. Blogy jsou nočníky. Vždyť jo. A jsou tací co se tváří, že oni nikdy nevyměšujou. Ty mám úplně nejradši. Ale dělat se to musí. No, ne každý má potřebu močit na veřejnosti.. ale vždyť to není na velkých otevřených prostranstvích! Chodit si čůrat za chatu na svůj vlastní kompost. A co. Třeba z toho vzejde i víc než jen úleva.
Znám ten pocit, aby mě nebylo moc. Ale tady tě nikdy není moc. Každej tvůj článek (zní výlev drze nebo sprostě?) mi nepřijde dostatečně dlouhý.
Nesnáším komentáře ve stylu frází a snah nutit druhému pozitivní přístup a tak vůbec. Návštěvy u tebe mě stále baví.
S každou jinou osobou je já trochu jiným já, taky jsem si vsimla.
A kde je hergot to Koleno? :)

7 ven ven | 10. ledna 2017 v 16:39 | Reagovat

ježiš, holky, to je dojemný!
To přesně potřebuju.
Protože zrovna já sem dnes pěkně v prdeli, nízkej tlak a měsíc trvající nechuť k jídlu mi říkaj, že nemám ráda žití. A že sem doprdele osamocená i v té posrané české Praze. Protože v neděli u Sherlocka s chlapem sem těch zapečených brambor zvládla sníst dost a bylo mi skvěle a včera se segrou a její rodinou tak aspoň tři chleby s bohatstvím na ně... a to šlo jíst úplně normálně! Ach jo.
Paralelo to je úžasný, co píšeš. Máme kurva právo na úplně jakýkoliv problémy, ať je to akné, nahrazování prosté radosti z žití jógou nebo přesunování pozornosti od jídla k péči o jídlo.

Sakra.
Mám fakt blbej den.
Jdu na jogu.

8 banalite banalite | Web | 10. ledna 2017 v 17:31 | Reagovat

[5]: A teď se zase smazal komentář mně! To mám za trest, že moc poučuju.
Blanku znám. Teda, né osobně, páč jsem asociál, ale občas na ní kouknu. Ona je přesně ta, o který by se dalo říct, že nahradila jednu tělesnou posedlost druhou, jeden typ úzkostného sledování jídla za druhý. Ale, jak říkáš, je zdravá, silná, a spokojená, tak co. Asi jí to taky přináší takovou náplň, která mnohým lidem chybí. Mně je ohledně té náplně často doporučováno umění a příroda. Jenže já nevím, opravdu nás dokáže všechny natěšit a odrovnat olejové malování v penéru? Třeba někteří z nás potřebují více náboje, aktivního vyžití a challenge radši, než meditaci při vůni heřmánku. A třeba se tihle lidé stanou workoholiky, bombery, jógovými megamástry, chronickými běžci a věčně nespokojenými dosahovači. A třeba měli tihle lidé v minulosti tendence k ppp, a to co mají teď nemusí být porucha, ale prostě jenom typ charakteru, takový ten drajv, co vede lidstvo vpřed. Kdybychom všichni byli heřmánkoví kdosi cosi, svět by byl sice krásný a mírumilovný, ale zato bychom dodnes spali v jeskyních, a ani Clauda Moneta a Sixtínskou kapli bychom neměli, protože příliš mnoho umění taky škodí (nebyli náhodou všichni slavní malíři a básníci alkoholici?). Zkrátka, víš co chci říct, v té původní smazané verzi mi to znělo nějak líp.

Jesus, jsi opravdu asi hlavní člověk, který mi připomíná, že jsem to někam dotáhla. Sama mám na to tendence zapomínat, protože to necítím. Tím mám na mysli to, když říkám, že včerejšky neexistujou. Já bych potřebovala tvůj pohled na mě a ty můj na sebe. Staly by se z nás úžasné sebevědomé dámy. Akorát teda doufám, že se tě lidi neptají, odkud jí teda znáš, abys nemusela přiznat, že ta úžasná kriminální znalkyně to všechno tak zvládá, až si z toho píše veřejný zápisník o smutku. A taky doufám, že mě včera nikdo neviděl, když mě z práce po dvou hodinách prakticky vynesli nohama napřed, protože jsem se učila do noci a v těch čtyřech hodinách rezervovaných na spánek jsem se neustále budila s nějakou novou myšlenkou k nastávající eseji.

9 banalite banalite | Web | 10. ledna 2017 v 17:38 | Reagovat

[7]: Víš vendy mně připadá, že ty občas balamutíš sebe tím, jak to máš teoreticky zvládnutý, a jak jsi v klidu a všechno vyčkáš. Takže já jsem vlastně ráda za každou těžkou emoci, kterou procedíš, protože sis prošla a procházíš sakra těžkejma věcma a máš sakra právo bejt nešťastná, naštvaná, a už toho nimroda co tě krmí drobkama kopnout do prdele.

10 Ven Ven | 10. ledna 2017 v 17:52 | Reagovat

dyz to nejde udelat hlavou! srdce v tom ma jasno. a ja tusim, ze srdce se precejen orientuje lip v tom, co je pro me dobry... a hlavne, to prazdno a trpeni je ve me bez ohledu na nej nebo na vnejsi veci. proste tam je. on do toho jen stoura klackem, ptze furt tak trochu cekam spasu myho nestastnyho vnitrku zvenci. jak sem byla v lete zamilovana do toho druhyho kluka, v jednom okamziku jsem se na par minut citila fakt desne moc podobne nahovno, jak s chlapem. ty vnejsi podminky jsou jedno. bahno je ve me bez ohledu na ne.

11 Paralela Paralela | E-mail | 10. ledna 2017 v 18:04 | Reagovat

haha, ježiš to je doupě....! Rychle něco napište, než nám to tady zavřou!!  :D

A Ven má pradu v tom, že i zamilovaná a se vším spokojená holka může bejt v háji. Pojďme si povídat o tom, proč brečím, když se přemisťuju mezi městy (jako včera večer) a proč jsem dneska prostě nevstala, i když jsem byla vzhůru a musela jsem (protože nikdo nechce brečet před lidma, co to nikdy nepochopí...a vymýšlet si, že mi umřel křeček nebo co...já nevim) Vždycky si říkám, hoďte na mě deku nebo se zabiju!
To jsou takový banální věci, že třeba začnu nenávidět pohled na vlastní ruce. A nevím proč, o tom bych třeba vůbec nechtěla psát. Takže už toho nechám, prostě trpíme, má to tak být. Jjinak by to tady bylo neskutečně nudný.
Jo, svět nás potřebuje. Za něčím se ženeme...

12 ven ven | 10. ledna 2017 v 18:18 | Reagovat

hezký! s tou dekou, myslím. taky mi to často projde hlavou. a pak na sebe radši tu deku hodím sama.

dala sem si horkou sprchu, vařím si polívku, chystám se na šití. dost často mi pomáhá se z té blbé bolavé nálady někudy vyblejt. a pak se chopit nějaké příjemné činnosti.

to s těma rukama je zajímavý. nedovedu si to představit. ale asi to bude podobnej pohled plnej neštěstí, jako když mi tak moc padaly vlasy, já byla kvůli tomu nakrátko, nenáviděla to, a třeba ty vlasy zrovna byly ultrahusný... to taky jednoho rozbrečí.
ranní vstávání je peklo. v zimě by to mělo být trestný.

13 bludickka bludickka | 12. ledna 2017 v 9:55 | Reagovat

Ještě mě dodatečně napadlo k té unavené nudě a umouněnému dnešku... Podle mojí psycholožky žít přítomností neznamená žít dneškem. Znamená to žít teď. V podstatě to co bylo před hodinou, co bude za hodinu - to je minulost a budoucnost a to tě vlastně nemusí zajímat. Nemáš se o to starat, hodnotit to a zaobírat se tím.. a řešíš jen právě probíhající okamžik.. :) Ani nevím, proč to vlastně píšu :D Možná proto, že mi to přijde přecijen přijatelnější vnímání, než ten dnešek jako jeden celý den, který z toho málokdy celý vyjde dobře.. kdežto moment sám o sobě se zdá tvárnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.