Kolik odstínů má den

19. ledna 2017 v 1:44
V tomhle ročním obodbí ve Švédsku pouze jeden. Šedý.
To mi ovšem vyhovuje, protože šedivá je moje nejoblíbenější barva, přestože někteří namítají, že to přece ani barva není. V takovém případě se, oblečená od hlavy k patě v kombinaci černé a šedé, do které občas vložím zlato nebo třpytky, mám-li na to den, naprdnu a tvrdím, že tím pádem nesnáším barvy.
Skandinávský design je také šedý a černý a bílý, případně v pastelkových barvách zbarvených do šeda. Inspirace oblohou. Také jsou to samé čáry a hrozně jednoduché struktury, které lahodí oku zbožňujícímu pořádek a jasnou organizaci. Těmihle kecy se vlastně jen snažím obhájit svůj poslední předražený nákup. Byla to láska z výlohy na první pohled.
Měly k ní i pouzdro na notebook, které by přesně zapadlo dovnitř, jenže to bych si musela koupit nový notebook, a asi bych to klidně udělala v zoufalé nutnosti pozitivních radostných maličkostí, kdybych si nešetřila na tetování. I když nevím, jestli na sebe dávat něco trvalého je pro člověka s mojí sebekritikou rozumné. Jak tak přelívám nenávist z jedné části svého těla na druhou, tetování se tam pravidelně vrací, tuším že v pořadí nos-brada-zuby-břicho-tetování. Vypadá jako buřt, a hlavní důvod, proč chci nové je ten, že ho chci předělat. Stejně se těch tatéru stydím, protože jsou moc hustý, tak vůbec neslibuju, že se to někdy stane.


Hluboce zahlodaný stres je svině. Přes den funguju na 120 procent a jsem tak úžasná, že jsem o tom ani nedokázala zveřejnit článek, i když jsem ho už napsala. Všichni sem koneckonců chodíme číst nočníky. Asi mě žene nějaký hormon, vzpomínám-li matně na dávna somatologická studia, typuju to na adrenalin. A kvůli němu také nespím, nebo spím jako dnes: po naplněném a vyčerpávajícím dni jsem přišla domů docela zničená, ale tak docela příjemně, jsem ráda, že se snad hezky vyspím. Předchozí noc jsem spala asi 6 hodin, přestože nebylo kam vstávat. Tak usnu takhle hezky v 10 hodin večer, ale už za hodinu se probouzím nabytá energií jak blázen. Buďto blázen jsem, nebo se transformuju do super hrdiny, který se nabýjí energií ze zásuvky. Čas na půlnoční studium nebo půlnoční článek. Tak radši ten článek.
Stres a adrenalin jsou vlastně životu užitečné, pomáhají nám překonávat krátkodobé překážky a napětí, dodají nám energii a zápal na to všechno vyřešit a pak se vrátit zpět do útulného klidu. Pokud útulný klid je někde v nedohlednu, můžeme se těšit na vyčerpání organismu, vystouplá žebra na zádech, těžké poruchy spánku, a úplně zmatenou hlavu. V horším případě autoimunní poruchy.


Dokud pluju v zápalu, udržuje se mi dokonce i relativně pozitivní nálada. Jenže jsou v ní skuliny a spočítala jsem, že na zasednutí smutkem stačí pouze pětiminutová. Proto také v momentě, kdy se v noci probudím a nemůžu víc spát, je třeba ihned se posadit a začít psát článek. Nepřeju si být zasednutá. Fakt ne.
Dny mi připadaj dlouhý a nabytí. V jediném dni jako by se odehrál lifetime. Pocity se pohupujou z extrému do extrému i docela kolem průměru. Najednou mám na všechno energii a taky to všechno mám. Vzpomínám na prázdné dny. Prázdné dny mi nedělají dobře. Umím jet jen v tempu, jinak jsem v hajzlu. A když jsem v tempu přeju si jenom to, aby to skončilo. Půl roku jsem vykládala, že od 15. ledna začnu mít normální život. 15. ledna ráno jsem se probudila s hrůzou, a co mám jako teď dělat, vždyť já ani nemám co k učení. Hned odpoledne jsem byla vytržená z omylu a z hrozby volného času. Pravdou je, že teď to bude zavalenější, než předtím. Já si jen ráda namlouvám, že to všechno končí. Asi je třeba mít v dohlednu placebo-útulný klid, i když ho ve skutečnosti asi nechci, protože s ním neumím naložit. Minimálně ne v tomhle životním období. Věřím, že to jednou bude jinak.


Jóga má být proti stresová a a ohromně spirituální, no, asi ne ta moje, ale alespoň jsem si po letech snah poprvé chytila nohu za hlavou a ubalancovala to dostatečně dlouho. Velká radost.
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 19. ledna 2017 v 4:18 | Reagovat

zajímavé :-D

2 Paralela Paralela | E-mail | 19. ledna 2017 v 12:00 | Reagovat

Takže je to tak, že stres ti nedovolí spát a nespaní zas nedovolí se soustředit. A pak píšem ty články. Tak to dává smysl, přesně tak se to děje i tady.
Takže tvoje zkouškové už je pevně zavřené za dveřmi?

3 banalite banalite | Web | 19. ledna 2017 v 13:18 | Reagovat

[2]: prave ted se i soustredim a v hlave mi to dokonce mysli. Jen nevim, na jak dlouho :D no, dikybohu zato, svet by byl prisel o dve skvele spisovatelky :D

Tady nemam zkouskovy v pravem smyslu. Mam predmety jeden po druhem, kazdy na mesic, a na konci kazdeho vzdycky musim vyplodit esej. Ted mi skoncil posledni kurz a mam zacit delat vyzkum. A ja si namluvila, ze alespon ze zacatku to bude pohodicka kaficko a tak, ale panika me dostihla docela rychle 8-O

4 Paralela Paralela | E-mail | 19. ledna 2017 v 15:25 | Reagovat

[3]: hustýýý, tak to je to, o čem se tady mluví, že bychom to tak chtěli, ale místo toho máme otravné dlouhé zkouškové :D Ale mě je to asi jedno, já chci hlavně ať už to rychle skončí!

5 bludickka bludickka | E-mail | 20. ledna 2017 v 11:06 | Reagovat

Připomnělo mi to moje hledání žluté v Ikee. Ale že nemají tmavě šedé boxy, z toho jsem byla skutečně rozčarovaná.
Nemusíš tu mít jen nočníky, ze strachu, že ti budem závidět, co se ti daří, nebo co vše zvládáš. Třeba to inspiruje :) Článek by mě zajímal.
Stres, shon, napětí, snaha všechno zvládat.. já moc dobře vím, z čeho mám autoimunitní zánět štítné žlázy a kdy a proč se mi to zhoršuje. I přesto s tím neumím nic udělat.
Taky jsem měla vždy každou minutu využitou..  a na to jsou nejhorší bezesné noci.. Obzvlášť teď, když se nemůžu vypařit z postele nebo svítit. Kupodivu jsem se už s tím jakžtakž naučila pracovat - pokud to není fakt krizovka.

6 banalite banalite | Web | 20. ledna 2017 v 22:59 | Reagovat

[4]: mne to vyhovuje, takhle je ta prace umerne odmerena delce mesice :-D  na bakalari jsme to meli pul roku nic a mesic tragedie..

[5]: tak ja se pokusim neco z toho pozitivniho upustit, bohuzel uz me to rychle preslo, tak snad priste :D ono s tim asi moc delat nejde.. Autoimunni poruchy jsou uplne netypictejsi. My je mame v rodine tak jenom cekam, ktera uhodi me. Zatim mam jenom takove neskodne vyrazky a doufam, ze by se to praci na sobe a treninkem zvladani mohlo zlepsit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.