Pokročilý stav vyprahnutí

8. prosince 2016 v 17:33
Jsem vyčerpaná. Domů jsem se doplazila po čtyřech a šla jsem spát už v sedum. Neřekla bych, že mi chybí spánek, jako spíš... já nevím, volný čas, co by mi nepadal na hlavu. Asi mi taky chybí dobrá výživa, protože jím jen v práci a odpoledne se mi hnusí všechno kromě chleba s burákovým máslem. V práci jsou to taky samí problémy. Jeden den se třeba řeší půl hodiny vkuse, jestli se dává do vody citron nakrájený na kolečka nebo měsíčky. Prosazujeme tuhle strategii vzájemného otevření, a při pětiminutovém meetingu, který trvá půl hodiny, upřímně diskutujeme o tom, jak a komu ublížilo, když ten druhý kritizoval jeho měsíčky. Já nevím, já si chci práci jen odpracovat a jít domů. Neřešit blbosti. Unavují mě v hlavě.
Jestli budu takhle unavená i příští týden, přestanu chodit do posilovny. K unavený hlavě si přidávám unavený tělo, doma se dorazím nějakou nesrozumitelnou četbou a zbytek času sedím a myslím na to, kdo mi chybí. Někdy v průběhu dne zkrátka nedorazí aní jeden pozitivní impuls. V posledním 3/4 roce stačívalo, aby mi napsal, a svítila jsem dva dni.
Teď mi nechybí nikdo konkrétní. Chybí mi idea jeho, protože ti dva už si nejsou podobní. Je mi líp, když tu není, protože takhle ho můžu mít za koho chci. A klidně s ním vést imaginární rozhovory. Klidně se úplně zbláznit, není problém.
Stejně je to hloupost a visím na něm jen z nedostatku visení na něčem jiném. Nedá se říct, že bych měla zájem. Z víkendových plánů se chci (zase) vymluvit. Nakonec to nedělám jenom ze slušnosti, ačkoliv mojí kýženou ambicí je nevydat o víkendu ani hlásku. Jsem si docelá jistá, že mám zkrátka rozsáhlou díru v myšlenkách a že si v týhle díře vždycky pěstuju trápení a vypěstuju ho přesně do takové velikosti, aby zaplnilo celou díru. Nejde přece sedět, třeba čekat na vlak, a nemyslet. Nebo myslet na nepodstatný věci. Člověk má danou fantazii a imaginaci a musí jí dát předmět. Jak jinak vysvětlit celou podstatu nahraditelnosti.
A každý má tuhle díru. Někdo jí naplňuje v nudné každodennosti konfliktem o citronu a jiní kopou hlouběji do zoufale romantických snů. Jak ale známo, mě nemá šanci rozptýlit nic, dokonce ani citron, protože vzpomínáš, jak jsem seděla za volantem nablýskaného Chevroletu, řídila skrze pouštní nádheru Death Valley, a vnímalá to všechno jenom tak napůl, protože jsem byla příliš zaneprázdněná vykládáním spolujezdci o tom, jakou díru ve mně zanechal ten pravý. Konkrétně ten právý před tím minulým právým i před pravějším. Pravý, levý, pravější, toť k nedávné diskuzi o pravé lásce. A to, když se na to zpětně dívám, Death Valley bylo jedno z nejimpresivnějších míst, které jsem kdy viděla, protože kam se pro nás, vyprahlé jedince, hrabě modř a zeleň Nového Zélandu v porovnáním s horkou vymřelou pouštní nekonečností.

Zrovna jak tu sedím a píšu, přisedá si kě mně opilý padesátník a vypráví o tom, jak jeho nejlepší kamarád před dvěma dny vypadl z okna. Asi znamení z vesmíru. Víc pozitivních impulsů do mého života please.

Mimochodem, plány ve Švédsku taky vypadly z okna. Doktorské studium na naší katedře se ukázalo být prakticky neexistující, nebo existující jenom pro géniuse, a přestože jsem z posledního kurzu dostala A jako jediná z celé třídy a všude se tím chlubím, tak génius negénius... Zbývá mi max půl roku, ale volná jsem vlastně už od ledna. Paráda, tenhle život bez jedinýho závazku, můžu žít kdekoliv od Kamčatky po Jihoafrickou republiku, ale vlastně chci žít jenom s vendy.
 


Komentáře

1 krvavý koleno krvavý koleno | 8. prosince 2016 v 19:40 | Reagovat

(Vtip)
Moni a ven, kdybyste si podaly grant a prolozily ho zapiskama ze svejch blogisku, jsem si jista, ze vas projekt spolecneho bydleni by dostal dotaci na chranene bydleni

2 banalite banalite | Web | 8. prosince 2016 v 20:09 | Reagovat

[1]: :D  :D Hned to jdu sepsat!

3 ven ven | 8. prosince 2016 v 23:11 | Reagovat

Boží! Já se tu pochechtávám nad tou dírou a Koleno to takhle doklepne!

Moni má pravýho, levýho a nejpravějšího, Ven má zas jen toho jednoho chlapa, co si dom chodí jen když se mu zachce a má potřebu sexu a obě jsou v tom tak zacyklený, že nezbyde nic jinýho, než si spolu koupit gauč, flašku vína, meditační polštářek a jít si společně vystřelit díru do hlavy.
Hele já si dnes představovala naši kuchyň. Pak sem si představovala, že sem těhotná. Pak sem hlídala skvělý děcka a potkala jejich divnýho otce. Když mi dal do dlaně navíc bankovku, přestože jsme s jeho ženou byly vyrovnaný, ale asi je zvyklej si kupovat věci a lidi, tak sem svou utkvělou představu života s chlapem zas trochu překolejila na spokojenej život se spokojeným chlapem. Tak uvidíme.

4 bludickka bludickka | 9. prosince 2016 v 17:04 | Reagovat

Zvláštní, ale to společný zoufalý bydlení vám závidím :)
Jinak stále dokola zbožňuju, když u tebe čtu věty, které bych sama napsala!

[1]: Koleno, ty existujes?? A kde te můžu najít?

5 Paralela Paralela | E-mail | 10. prosince 2016 v 1:22 | Reagovat

holky holky...víc než jednu flašku vína! :D

a musim podotknout, že lidi ne-terapeuovaný (olala, slovo) si tolik nevšímaj, že nemaj pozitivní impulsy.
Já si je například teď docela často vymýšlím, aby nebyla bída. Štěstí je všude, jen není tak zajímavý, jako když někdo vypadne z okna....

6 banalite banalite | Web | 10. prosince 2016 v 5:18 | Reagovat

[4]: Pozveme tě na kávu!
Tuším, že koleno existuje už jen v jiných dimenzích a nepíše :(

[5]: A tebe na víno! Budeme zapíjet žití v bludu.

7 stuprum stuprum | Web | 11. prosince 2016 v 15:30 | Reagovat

Cítíš potřebu být neustále s milovanou bytostí, tedy se mnou?! :-D

8 Banalite Banalite | 11. prosince 2016 v 20:20 | Reagovat

[7]: Teda, jak si to uhadnul?

9 bludickka bludickka | 12. prosince 2016 v 10:31 | Reagovat

[6]: Kávu nepiju :) Radši bych taky na víno :)
Na oplátku vám můžu přinést půjčit jednoho malyho mazlíčka, kterej snad to mužský pokolení nějak spasi :)

10 banalite banalite | Web | 12. prosince 2016 v 20:22 | Reagovat

[9]: Domluveno! Skoro už se na ten život začínám těšit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.