Oko letošního kapra

24. prosince 2016 v 22:27
Život mi připadá neuspokojivý.
Je jako korálkový náhrdelník upletený z drobných i větších momentů, ale mezi nimi je jen jako dlouhá, prázdná nit.
Nehodlám vinit život, ani opakovat fráze jako "v dnešní době". Hodlám vinit, jak jinak, sebe.
Neumím žít a chápat radost průběžně. Neumím si jí nést do dalšího dne, ani do další hodiny. Zapadne do historie v okamžiku, kdy zavřu dveře. Nedává význam, protože není kontinuální. Můžu si vystavit životní štěstí na dobrých minulých zážitcích a dobrých budoucích očekáváních? Radost je protkaná prázdnotou a vědomím toho, jak všechno skončí.

Štedrý den byl fajn. Byl fajn, domnívám se, z velké části mým vlivem, protože jsem silnější a silnější a umím rodiče usměrnit i je nenápadně upozornit na iracionální výpady, a asi je trochu inspirovat, protože jsem tu jediná, kdo má soucit, péči, a zájem o druhé.
Taky si ve své ublíženosti, sice o třináct let později, možná trošku hloupě stavím hlavu a sypu výčitky. Táta se brání, že by nám v životě jako dětem neřekl nic o tloušťce (asi jsem si těch devět let ppp vymyslela). Za pár hodin už zase povídá něco o tom, kdo je tady tlustý a kdo by měl cvičit. Hrozivě se napřímím. A on se zarazí. Sám vypadá překvapeně. Protože očividně prostě mele, z nedostatku jiný náplně v hlavě, a nebo z frustrace které potřebuje ulevit, aniž by věděl, co říká a co kdy říkal. Důsledky? Ani nemám srdce ti to říct.
Dneska si odnáším samou chválu. Nešťastně si jí odnáším na úkor jiných, a to přímo před nimi. "Monča si koupila legíny, asi bys taky měla začít cvičit". "Monča zhubla". "Monča vykoupala psa". "Monča vytřela kuchyni". "Monča už ani ten kaďák nemá". "Monča měla vždycky takový tlustý lejtka, a teď je má jak špejle".
Myslíš, že příště tu kuchyni vytřu? Ani ty legíny na sobě jim ukázat nejdu. Jsou kompresní, tak v nich mám moc hezký nohy.
Nevím, kde se mi v genech vzal soucit a pozornost k tomu, aby se lidé kolem cítili dobře a necítili se zklamaní, nebo odmítnutí, nebo aby zažívali nespravedlnost. Minimálně si to o svých kvalitách myslím, ale když vidím, co si o sobě mylně myslí ostatní, tak si tak jistá nejsem. Ale třeba kolegovi, kterého ani neznám, nemám to srdce říct nebo naznačit, že nemám zájem. Kdežto můj táta, ten to umí necitelně dát najevo vlastnímu dítěti. Nemám zájem. Ze dvou ponížených dětí jsem já to vyzdvyhovaný a nevím, jak tomu bránit. Asi tak, že budu horší. Nebo tak, že nebudu. Kdybych se tak nenarodil vůbec...

Navzdory všemu se cítím dobře, domov je domov a všechno je asi lepší než samota, co mi před týdny padla na hlavu. Jenže i večer končí a v momentě, kdy za sebou zavřu dveře, jsem tam, kde jsem byla. V posteli s očima do stropu. Vážně se budu i na Štědrý večer učit? Budu.

 


Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 24. prosince 2016 v 22:31 | Reagovat

to vítej v klubu

2 Paralela Paralela | E-mail | 27. prosince 2016 v 13:42 | Reagovat

To vánoční učení je stejně sebeobrana. Já už to rozhodně nedělám. Hlavně naše vánoce stejně končí k ránu a lidi, co se nějak moc nevídají, i když jsou rodina, se stejně prostě musí opít. Aby nebylo dusno.

3 stuprum stuprum | Web | 5. ledna 2017 v 21:27 | Reagovat

Monique vše krásné, myslím na ni denně! :)

4 Paralela Paralela | E-mail | 7. ledna 2017 v 2:49 | Reagovat

Hele, doufám, že jsi se zase našla a tak. Že je všechno dobrý, že tě nesnědli jako kapra.
Hodně štěstí ke zkouškám. A uč se, nebuď jako já!

5 fall fall | 7. ledna 2017 v 20:49 | Reagovat

No, tak to nás to dohnalo asi. Co se dá dělat, zvládly jsme doteď, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Já se snažím dívat se na to jako na něco, co mělo důvod se ozvat. Dokud mi nevypadají vlasy nebo nepřijdu o všechny zuby, je pro mě zdraví stále jako požehnání :-). Hodně sil, snad se nebudeme zhoršovat!
(add myšlenky --.je to humus, trochu se poslední dobou v sobě ztrácím, takové post-nemocné věci, co mě napadaj, je to fuj!, takže chápu.) Ať je lépe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.