Návštěva, která nepřišla, a holka, co zapomněla vyřešit svět

14. listopadu 2016 v 16:44
Nevím už, nakolik věci fungují, a nakolik ne. Jak moc jsem organizovaná ve svém žití, tak málo jsem organizovaná ve svojí hlavě. Možná právě proto. Urovnávám ten nesoulad, zasazuju jistotu alespoň někde. Houpu se mezi tím - skončit to nebo pokračovat, skončit to nebo pokračovat. Snad bych i pokračovala, ale nebere mi to ego. Nechci stát vedle někoho, kdo je pro mě důležitější, než já pro něj. Příliš riskantní nebo příliš ponižující? A tak sedím na nádraží a brečim, protože vlak má už 40 minut zpoždění, a to přece není podle životního plánu, přestože jsem měla v úmyslu jen si doma trochu zdřímnout.
Moje rozčílení v číslech:
Cena měsíční jízdenky: 6000 Kč
Cesta do práce: 3 krát týdně
Normální doba cesty: 20 minut
Normální doba zpoždění dvakrát týdně: 40 minut
Sedí vedle mě smradlavý člověk: vždycky
Výhled z okna: k nezaplacení





Bych domů rychleji doplavala.

Úžasnosti dnešního dne je nasazena koruna, když přijedu domů a zjistím, že nefunguje topení a neteče teplá voda. Jeden by řekl, že žiju v Pákistánu, ale na to je tu moc velká zima, ačkoliv výhled na sousedy by dálnému východu odpovídal. Zapínám troubu a ohřívám sovje ruce a banánový chléb, který jsem upekla pro návštěvu, která nepřišla.
Jedna z mála věci na které se s J neshodnu je promuslimské myšlení, a ačkoliv se snažím zapojit všechnu svojí etiku, lidskost a fakt, že svojí spolužačku z Pakistánu doslova zbožňuju, jsem nadále nejvíce ovlivněná tím, že žiju v jedné z nejvíce muslimských čtvrtí v Evropě. Každý týden tu někoho střelí, každý víkend rozmlátí zastávky, a každé úterý si do mojí zarezervované pračky v prádelně cpe spodky desetičlenná rodina, která ve studentském ubytování žije asi jen tak omylem. Měla bych být dobrosrdečná a říct: "Jen si vyperte prádlo, však já vím, že se nemáte dobře, tak i já můžu chodit ve včerejších ponožkách ještě týden."
Asi bych měla. Taky bych měla nasypat hrst drobných každýmu cikánovi, který na mě před vchodem do supermarketu zatřese kelímkem od kafe z mekáče. Když kolem nich pak půjdu v momentě, kdy si budou rozdělovat cigára, pít red bull, cpát se big macem a pokřikovat na sebe hlubokými hlasy, tak prostě zavřu oči a budu si představovat, že svět je pořád krásný.
Jenže jsem zlá.
S co se krásy světa týče, tak já se radši nedívám.
A když píšu na stáž, kde hlavním požadavkem je orientace a zájem o světové dění, tak pouze vynechám fakt, že můj zájem o aktuality začal i skončil v momentě, kdy jsem se ráno podívala z okna a viděla, že někdo napsal do sněhu "Fuck Trump", pomyslela jsem si, jaký je to pokrok od loňska, kdy první známkou zimy byl velký sněhový penis, a šla jsem zase spát.
Holt se všichni nemůžem zajímat o všechno. Ti artisté, co hýbají světem skrze nápisy ve sněhu, ať klidně celý svět vyřeší. Jiní lidi zase budou zachraňovat deštné pralesy, jiní světový mír a multikulturní blaho, jiní rovnoprávnost žen, jiní životy potracených miminekt, a já? Hej, co takhle pondělní seriálový maraton, teplý banánový chléb namazaný burákovým máslem, vanilkový čaj, chlupatá deka a teplý ponožky?

There's more to life than cookies but it's a good place to start.
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 15. listopadu 2016 v 9:20 | Reagovat

Je to hrůza, když si uvědomíš, jak je člověk předvídatelný stroj. Na vstupu pološero, olověná obloha a zima, na výstupu slzy na peróně. A nic s tím člověk nenadělá, i kdyby to stokrát věděl.
Existuje nějaký prokřesťanský muslim? Je to středověk, náboženství je mor, virus, který napadl lidstvo, lidi nepoužívají mozek, žijeme ve středověku a je to čím dál horší. Když si to člověk uvědomí, tu absurditu, že se někdo modlí k Mekce a řeší, kterým směrem si má kleknout a mlátit hlavou o zem. Nebo jak se vlastně modlit, když Slunce za polárním kruhem vůbec nezapadá? To samé v bleděmodrém křesťanství. Co takový homosexuální aktivista Putna, který se snaží vetřít do církve v jejíž Bibli je explicitně řečeno, že homosexualita je zavrženíhodná. Bible je písmo svaté a všechno v ní je pro křesťana bezpochyby pravda, ale to nevadí, když se nám to nehodí, tak to nějak přihneme a je to. Mám prostě právo být křesťan, tečka. A co teprve JEHO SVÁTOST Dalajláma, který prohlašuje, že jsme si všichni rovni, ale rád si říkat JEHO SVÁTOSTI.
Aktuální světové dění, to je jen pěna dní, jsou trvalejší hodnoty a kdo to nechápe je ignorant. Tolik můj dnešní hate-full příspěvek.

2 Paralela Paralela | 20. listopadu 2016 v 15:49 | Reagovat

Sdílím drahá, tohle je fakt nejlepší. myslím pocity, ne článek někam "ven". Víš co, taky se můžou snažit. Nechtěj. Teplý ponožky a chlupatá deka? Jediný možný řešení všeho. Taky mám novou. Jmenuje se šťeňátka, protože když jsem nešťastná, jsem dekadentní a infantilní zároveň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.