Hřbitovní kvítí

27. října 2016 v 16:05
Dva dlouhé studijní dny mi zamávají mozkem dostatečně. Bolí mě hlava. Zavařila jsem jí stejně jako počítač. Den třetí po přednášce se radši sbírám a utíkám bez plánu do města, protože ty čtyři úzký stěny jsou už moc, ačkoliv svůj byt miluju hodně. Loudám se do knihovny a snažím se vybrat nějaké příjemné čtění. Trochu se vztekám, že v anglickém oddělení je to jen samá detektivka a sci-fi. Já můžu číst jenom o depresi, bláznech a neštěstí. Paradoxně to je jediné, co mě nefrustruje. Po hodině rozhlížení se mezi regály odcházím jen s útlou Viditelnou temnotou, kterou jsem vyhrabala mezi odbornou medicínskou četbou. Asi jim celou tu knihovnu budu muset přeskládat. Už pracuju na seznamu ruských a maďarských děl, co mají v poličce české. Lidi jsou neorganizovaný a nedávaj smysl. Frustruje mě to.
- "Vy máte ráda strukturu, že?"
- "Ani ne. Jen co nemám zapsáno v diáři neexistuje a co nemám založeno v šanonu už nikdy nenajdu."
- "Připomíná vám to něco z dětství?"
Zamračím se. Už zase jsme u toho dětství. Nedojímá mě a už mě ani nezajímá. Příliš mnoho abstraktu, příliš málo struktury.
- "Třeba to, že jste nikdy nevěděla, co vás čeká. Nikdy jste nevěděla, v jaké přijde domů náladě."
Pobízí mě k asociácím.
- "Asi jo."
Kývu. Fráze. Naučené aktivní naslouchání.
Z knihovny se jdu projít na hřbitov. Ona říkala, že se mám zpomalit, nebýt vždycky funkční a ve spěchu. Užívat si každodennost ve své podzimní nádheře. Umět trávit čas se sebou a být šťastná z vlastní podstaty bytí. Procházka hřbitovem = brzký úspěch zaručen.
Chybí mi chodit na hřbitov za dědou. Sedět mu na hrobě a koukat na obrázek, který babička vystřihla z důchodcovský průkazky na autobus. Tiše mu něco vykládám a představuju si, že na mě dává pozor a ochrání mě. Živí lidé se v tomto směru neosvědčili, nezbývá, než spoléhat na mrtvé.

Na focení moc nejsem, ale líbil se mi ten hrob vlevo, protože mi připomínal manželskou postel.
Očividně takový hrob nepotřebuju, protože v podobné posteli jsem už pohřbená za živa. Sama.

Co takhle spoléhat na sebe?

Všichni potřebujeme záchytné body. Levander prohlásil, že člověk je stvořen k soužití v páru. A Levandera já hluboce respektuju, protože napsal široce neakceptovanou studii zla. Myslím, že ho budu respektovat míň, až mě nechá propadnout z Risk Assessmentu. One week to go.
Nicméně, záchytné body jsou třeba a přitom můj aktuální fokus je nechat je jít. Nechat jít lidi, co jsem si v životě udržovala i ve velký míře ponížení pro případ "co by kdyby". Za ponížení neviním nikoho, protlačili všechno za moje hranice protože jsem nikdy neřekla dost. Dneska už dost mám. A je zajímavý sledovat, že ti, co mají otevřenou mysl a alespoň nějaký zájem o mě, zůstávají, a zbytek se ztrácí v bojiští dějin. Neoplakávám to. Je mi v pohodě a doufám, že to není jen proto, že mám zamlženo v hlavě.
 


Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 27. října 2016 v 16:19 | Reagovat

Ten hrob mně taky zaujal. Hlavně svojí výstředností.
Ta vzpomínka na koukání dědečkovu fotku - jak sladké.

2 stuprum stuprum | Web | 29. října 2016 v 13:33 | Reagovat

Blázny mám taky rád. :)

3 Lukáš Lukáš | 31. října 2016 v 17:13 | Reagovat

"ti, co mají otevřenou mysl a alespoň nějaký zájem o mě, zůstávají" - tak tomu říkám vrchol sebeklamu. Proč by zrovna ti, co zůstávají měli mít "otevřenou mysl"? Co když "otevřenou mysl" měli ti, kdo zdrhli? :)

4 Banalite Banalite | 31. října 2016 v 19:41 | Reagovat

[3]: To si mě zase přeješ hodit na vrchol sebekritiky? :)

5 Lukáš Lukáš | 1. listopadu 2016 v 10:48 | Reagovat

[4]: Ne ne, snažím se tříbit tvé vědecké myšlení, nač zbytečně přiřazovat lidem atributy, které jsou irelevantní a navíc tvůj statistický vzorek je příliš malý pro takové zobecňování. Ti co zůstali tě prostě mají rádi, tečka. Hledání dalších souvislostí netřeba, nejjednodušší teorie vysvětlující daný jev je ta správná, říká se tomu Occamova břitva.

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 15:16 | Reagovat

Já můžu číst jenom o depresi, bláznech a neštěstí.
- je tohle ten důvod, proč tak nedočkavě vyhlížím každý tvůj další článek?

7 Banalite Banalite | 1. listopadu 2016 v 18:19 | Reagovat

[5]: Ti co zůstávají mě mají rádi, ti co odcházejí jsou idioti. Lepší interpretace než si na stůl vyložit, komu všemu na mě nezáleží :)

[6]: A já tvůj :D Šťastný lidi jsou nuda :D

8 bludickka bludickka | 2. listopadu 2016 v 9:07 | Reagovat

[7]: Šťastný lidi mě baví jen v optimistických návalech, kdy věřím tomu, že z nich nasaju radost ze života a inspiraci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.