Návraty

27. září 2016 v 17:12
Je to člověk přímého charakteru
a to i tehdy, když vypráví o své slečně a přitom se mi snaží sundat bílé tílko, které jsem si vzala schválně, protože jsem pořád ještě opálená a mám za to, že mi ten kontrast sluší.
Vypráví o ní hezky a mně je to vlastně docela milé. Koukám na její pěknou fotku a dokonce k ní pocítím takovou náklonost (a lítost), že mu domlouvám.
Kdyby mi o ní mluvil křivě, hned by šel ten charakter, který na něm považuju za nejsilnější stránku, do koše. Protože nějaký povzdechování a stížnosti, to už tady bylo, aneb jak jeden na pár hodin zavrhne vztah, ve kterém zůstává a tudíž je asi spokojen, jen aby obhájil, kam ho to zrovna tahají hormony.
Svou přímostí je mi ale ke škodě a pořád hlouběji ztrácím naději v celé mužstvo, hlavně když vypráví, že je to tak vlastně normální, že to dělá každý, koho zná, že si vždycky říká, že už to neudělá, a za dva týdny už zas slintá a kouká, co by kde. Skoro mi to připomíná mě a ujídání burákového másla lžící. Taky nehezký zvyk. Vysvětluju mu to biologií a genetikou a knihou Morální zvíře, až z toho asi působím jak osvícená moderní žena. Omyl.
Neříkám, že nejsem ráda. Vždyť jsem si posledních šest let myslela, že už je v mém životě zavražděn a už ho neuvidím, což mi bylo trochu líto, protože tehdy hrálroli dost zásadní. K velkému mému překvapení i já jsem tam něco hrála, takže jsme si teď slíbili, že i kdyby cokoliv, tak zůstanem v kontaktu. Se smíchem říká, že stejně, ať budu kdekoliv, že se budem vídat až do důchoďáku.
Připadá mi to taky tak, protože i po šesti letý pauze se to zdá jako včera, a mám takový pocit, že do mého života prostě patří, i když rozhodně ne vždy v pozitivním smyslu.
Před 7 nebo 8 lety doprovázel období mého... skoro bych chtěla říct druhého anorektického záchvatu, kdybych tehdy neměla prsty permanentně v krku... řekněme tedy období bulimického, které mi tehdy docela náhodou ještě šlo na hubnutí.
Teprve tentokrát mě ale napadlo, že moje láska k jeho přímému charakteru byla vlastně velký mediátor, ačkoliv že jsem si ho kladla za motivaci, to už jsem věděla dávno. On je totiž co na srdci, to na jazyku, a z jeho směšných a protivných poznámek mám i dneska téměř chuť nežrat už nadosmrti.
Hned jak jsem vyskočila zpoza rohu, objala ho a ptala se, kolik že to má teda dětí, mi povídá, že jedno, ale když tak na mě kouká tak asi že čeká druhý.
Docela nejhůř mi bylo, když jsem se převlíkla z legín do džínů, a on s pohledem na moje stehna prodotknul, že takhle už to vypadá líp. Kritika převlečená za lichotku.
Prý, že v mužích hledáme charakteristiky svého otce. Tak se divím, že jsem ještě svobodná.
Každopádně mu to (oproti tátovi, který to odnesl všechno) nezazlívám. Že mám stehna jako zvony už nesnáším dlouho, a před několika týdny to došlo do takové míry, že jsem začala novou dietní vlnu a začala chodit v práci do fitka. A tak jsem ráda, že to říká, protože s každou chutí na sladký před sebou mileráda zavírám oči, asi proto, že v zrcadle doma se vidím jen od pasu nahoru, a od pasu nahoru jsem pořád tintítko. Co oči nevidí to srdce nebolí, ten spodek se zkrátka mile pěkně zapomene, a všechny tlustý fotky z mobilu se smažou.
Nicméně večer ležím v posteli, necítím zhola nic než velkou prázdnotu, poslouchám jeho dech a čekám, až se prohloubí, a hlavou mi líta, ať už proboha usne. Jsem nesmírně unavená a přesto nemůžu udržet zavřené oči, štvě mě, že zítra v práci budu zase vyčerpaná, že poslední dobou vážně nespím ani z příšerný únavy, a že si nahrazováním energie kofeinem zadělávám asi na únavu chornickou. A to prosím každý den, protože moje poslední výplata byla tak mizerná, že jsem se nyní přihlásila jako náhrada za všechny možné dovolené, a tak mi počínaje čtvrtkem začínají tři týdny práce v kuse (edit: šéf mi to zatrhnul, lomil rukama a říkal, že kdyby to někdo viděl, že mu vyškrábou oči, a já na to hrdě pohodila hlavou a říkám pane, já jsem pracovana 12 hodin denně 5 měsíců v kuse, pro mě nějakých slabýtch 6 hodin denně po 3 týdny jsou prázdniny). Každopádně k tomu musím dokončit zářijovou desetistránkovou esej, a tak vám říkám, jestli mi Elin ještě zabrečí nad nákladem svojí práce, tak zabrečí naposledy.
Nejsem zvyklá spát, když mě ruší dech nekoho jinýho, vždyť už vedle mě nikdo nespal minimálně od vánoc, a tak pokračuju v zírání do stropu a přemýšlím, jak je to vtipné, jak jsem pohřbila všechny svoje lásky, a necítím docela nic, než přátelskou náklonost a vděk. Připomínám si V., jak vedle mě seděl na lavičce a upřeně hleděl před sebe, protože se mi nezvládl dívat do tváře, tak trochu slovy hanil svojí přítelkyni, asi aby nevypadal tolik zadanej. Zachvíli jí do telefonu tiše mumlal, že je v Tescu a bude doma za 10 minut, rebelsky se ale zvednul až za 20, no, není to přece žádný podpantoflák! Já se jen usmívám a je mi to fuk, vlastně jsem velmi ráda, že jsem takhle nedopadla, i když dřív to bylo asi moje velké přání, tedy čekat doma u krbu, až přijedou z končin, kde mě svědomitě zapřeli.
Jsem volná a nelituju toho. Jen snad na Hezkýho mám trochu tendence se lepit, a proto se mu vyhýbám, ačkoliv mektá nějaký žvásty o přátelství. Sice ode mě oficiálně získal zpět povolení mi psát, ale ani o krok víc, protože každý z nich by byl propleten snahou se mu zalíbit.
Jsem fakt ráda. Ráda za lidi, který zůstavaj v životě dlouhodobě i v rozdílných kontextech, protože oni jsou to, co dává životu lajnu kontinuality a nejen epizody, co přichází a odchází, ošplouchnou tě jako vlny na pobřeží a pak zas šup do jinýho rybníčku.
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 28. září 2016 v 9:44 | Reagovat

Nejsmutnější článek ever.

2 Petra Petra | Web | 28. září 2016 v 11:40 | Reagovat

Nevesely truchlivy, jsou ty naše kraje....a stejně bude líp!!!!!!!

3 stuprum stuprum | Web | 28. září 2016 v 11:42 | Reagovat

Mi to přijde dále vtipné. <3
Charakteři. :D

4 Paralela Paralela | 28. září 2016 v 17:12 | Reagovat

Achjo, lidi. Proč se to vůbec pěstuje?

5 banalite banalite | Web | 28. září 2016 v 17:33 | Reagovat

Měli by místo lidí pěstovat více kakaových bobů

6 Paralela Paralela | 30. září 2016 v 0:47 | Reagovat

víc čokolády pro všechny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.