Soutěž o největšího zoufalce

28. srpna 2016 v 20:58
Občas se probudím v takový den, že by bylo nejlepší píchnout si hned po ráno nějakou injekci na spaní nebo padnout do celkové anestezie, abych nemusela otravovat nikoho, především sebe.
Štěstí spočívá v nečase.
Místo toho jsem i vězňovi napsala nějaký hloupý věci, přesně takový, kterých jsem měla v plánu se vyvarovat od samého začátku, protože nemůžu dávat naději někomu, kdo je zoufalejší než já, jenom protože mám blbej den a potřebuju utěšit. Asi mi dělaj zoufalejší lidi dobře. Jako práce s novou kolegyní, která je jediná novější, než já, a je zmatená a nervózní a ptá se mě na věci. A já už tam pracuju celý dva týdny a cejitm se jak boss.
Proboha, snad už za 4 roky, až vězně pustěj, budu na jinym místě. Vždyť i vězeň se podivuje, co mám se sebou v plánu, že mi brzo bude 26 a jestli budu dál potkávat jenom idioty, tak skončim někde zahrabaná docela sama, a nebude to dlouho trvat. A to ani nezmiňuju, že moje pubertální punkové já mělo v plánu se ve 27 zabít jako Kurt Cobain. Jenže já jsem vlastně ještě nezačala žít, a už bych se měla zabíjet. Kurt Cobain to v mym věku dotáhl docela někam jinam, tak to holt budu muset odložit.
Na to mě ještě hloupěji napadlo, že už mám jenom čtyři roky na to dostat se do formy, a že se mi to nepovedlo v předchozích 25 letech a tudiž nemám šanci to stihnout.
Tak jsem se rozeběhla na jógu.
Po letní pauze se do studia vrátila advanced lekce, které mi dodávájí jógový smysl života, motivaci, a pocit patření do jisté jógové komunity, pocit sounáležení, který jsem tak zdrbla v posledním článku. Holt i věčný negativista si chce říkat jógín a atlet a povznést se významem nad okolní populaci, a veřejně natřásat svoje stehna v těsných legínách.



Posledně se mi zalíbilo tvořit fotočlánek a tak mě napadlo ilustrovat svůj život více obrazy a méně slovy, protože očividně k mluvení toho už moc nemám, až na zdlouhavé vyprávění o tom, s kým jsem to v pátek ukončila a hned v neděli zase vzplála vášní, v průběhu čehož jsem stihla rande s někým jiným, který bylo moc hezký, oběd na pláži a blbnutí ve vodě a v závěru jen oči pro pláč, protože nechápu, proč to tak nemůže být pořád, když je nám oběma dobře. A tu je vlastně celá pointa, z jednoho zklamání utíkám do druhého a z druhého zase do prvního a občas si tam šoupnu třetí, protože jedno zklamání je mně málo. Nejsem žádný troškař.
Nevím, jestli je lepší chovat se spontánně podle emocí, nebo si uchovávat hrdost a stát si za rozhodnutími, ať jsou jaký jsou. Za ty roky mám už dost polykání pocitů. Stání v pozadí a čekání na tah z druhý strany. Mám z toho úzkosti. Takže jsem radši spontánní a nadále marná, jak se tomu říká: krátkodobé zisky - všechno ze sebe vyleju, zbavím se aktuální úzkosti a je mi na pár dní spokojeně, ale z dlouhodobého hlediska jsem jen bláznivka, kterou snad ani nikdo nemůže brát vážně.
Chovat se spontánně a přirozeně pro mě znamená chovat se zmateně a iracionálně, protože přesně tak se cítím.


No, alespoň vypadám jak cikán, výsledek týdenního opékání na pláži: ČR versus Finsko
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. srpna 2016 v 13:21 | Reagovat

Spíš jak čokokráska z Karibiku. :)

2 banalite banalite | Web | 29. srpna 2016 v 20:01 | Reagovat

[1]: Kdybych byla čoko, tak si snim nohu

3 paralelnisvet paralelnisvet | 6. září 2016 v 20:00 | Reagovat

Jaktože jsem tohle prošvihla?
No, hele sestro, se mi zdá, že tyhle řeči o věku symbolizují, že jsme na tom podobně špatně. Taky si pořád říkám, že je nejvyšší čas dostat se do formy! Takže poslední dny nějak oslavně jím na znamená, že bych neměla :D A jdu sakra běhat, uplně mě to dopálilo.
Ale stejně nám musíš dát tajně adresu, já dám první, aby jsi se nebála. (Ale ty se nebojíš, když tvou zná vězeň.) A dostaneš čokoládu!
Kytku ? https://cdn.meme.am/instances/55481087.jpg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.