Proměna

18. července 2016 v 21:14
Nuda mi dělá dlouhodobě problém, protože někdy se začnu nudit a zanechána sama sobě ve svym jednopokojovym bytě začnu propadat zoufalství a seznamům toho, co ve svém životě nedělám opravdově a upřímně. V posledních pár dnech to bylo docela špatný, hodně jsem brečela a nepodařilo se mi celý den vylézt z postele nebo jíst (už jsem tu doufám mnohokrát zdůraznila, že když já přesanu jíst sedmkrát denně, tak to začíná být podezřelý). Když jsem se pak pokusila promluvit na učitelku jógy, ani mě nepřekvapilo, že prakticky už nemám hlas, dva dni jsem nepromluvila a tak mi hlasivky vyšly ze cviku. Vlastně jsem v celém tom svém breku nevěděla, co se mi to děje, a v nutnosti to zastavit jsem si pustila film Proměna, a rozhodla jsem se proměnit a oddat se spirituálnímu růstu. První proměnou která mi přišla na mysl bylo přestat se poutat na neperspektivní vztahy, a tak ukončit všechno s Hezkym, což se mi jako obvykle nepovedlo a v pátek máme rande. To ale není negativní, mně každý rozchod vždycky trvá deset pokusů, s Hezkym to je teprve číslo čtyři. Asi by o mě taky měli natočit film. V závěru filmu vylezu na Pulpit Rock a skočím. Nicméně byla velká úleva říct mu všechno, co si myslim, a vidět ho mít trochu strach, že už nebudu. Jako by ze mě opadly krusty hroší kůže. Nevím, že už si to jednou nezapamatuju. Že být upřímná k němu i sama k sobě je VŽDYCKY ohromná úleva, nehledě na to jak iracionální a hysterická si připadám. Opakování si toho, že přece ani nemám právo být naštvaná nebo od něj něco očekávat, je blbost. Protože jsem naštvaná a zklamaná a ještě si to zazlívám. Víc sraček pro mě, a jen úsměv pro něj. Nevím, proč mu nabízím to lepší, vždyť ho ani pořádně nezajímám, měla bych radši hýčkat sebe, ne jeho. No more. Mám asi příliš mnoho soucitu a lásky k bližním, dokonce když mi vězeň popisuje masturbační techniky ve vězení a v závěru si řekne o nějaký sexy fotky, sprásknu ruce, řeknu si och bože, jaký chudák, a jdu se vyfotit v podprsence. Z toho se mi rázem udělá špatně (vážně mám špeky i v podpaží?) a asi to nedopadne, ale opět ne proto, že bych neudělala první poslední pro něj, ale proto, že nemám ráda sebe. Musím se ho ale zastat, lidi se mě už čtyři roky ptají, jestli po mě chce nějaký prasárny, a já už čtyři roky odpovídám ne, je to mezi námi takové spirituální, a vlastně si cením toho, že dneska mi řekl pravdu, a s hrdostí půjdu všem těm lidem říct, že už brzo jistě budem mít sex po dopisu. Na odpověď čekáš jen týden, jak vzrušující.
Dále mi došlo, že prázdnotou trpím, protože jsou blbý prázdniny, já nemám peníze na to naplnit svůj původní letní plán vylézt na ten slavný Pulpit Rock, a tak místo toho lezu po baru a utírám prach z vrchních poliček, zatímco mi jihoamerický kolega zíra na zadek, nebo utírám zadek dvouletýho chlapečka. S úmyslem dát svým prázdninám smysl jsem se zavřela v knihovně, v té úchvatné skleněné kostce, a začala plánovat svůj záverečný projekt, což ve své podstatě znamená sedět, koukat do blba a propadat zoufalství, protože v drahém Hradci Králové mě o výzkumu nenaučili ani hovno, a tady očekávali, že už to dávno umím, a mě se podařilo to skrývat celý rok. Neumím vůbec nic. Neumím dělat výzkum, neumím sbírat data, a rozhodně neumím statistiku. Taky jsem se začala porozhlížet po pracích, které bych jednou chtěla dělat. Je dobrý, připravit si plán či rozhled, protože jinak mi taky začíná připadat, že jsem úplně mimo praktickou realitu a budu po zbytek života servírka, kandidát věd. Ve všech mých zamýšlených oborech se vyžaduje psychická a fyzická odolnost. Měla jsem se stát profesionálním pozorovatelem ptactva. Až jednou někam přijdu na pohovor s pořezanou rukou a velkym zadkem, to jistě bude strmý start mojí kariéry. Kariéry servírky, chci říct.
No každopádně, soused odjel do Polska pokusit se vybojovat zpět svojí bývalou přítelkyni a navštívit Osvětim. Poněvadž mě nazval svou nejlepší kamarádkou a donutil mě krmit mu rybičky, rozhodla jsem se trošku vytěžit z jeho pohostinnosti a v rámci utužování smyslu svého života si půjčit jeho kolo a toaster. Budu dělat více toustů a více sportu, miluju svůj život a upřímně doufám, že s tou svojí Polkou zůstane tam někde v Auschwitzu. Já si mezitím budu jezdit na kole na jógu, a až se jednou zase budu zoufale nudit, vyjedu si někam na cyklo výlet. Už se náhodou moc těším, a třeba na ten Pulpit Rock vylezu příští rok.




p.s. nejsem horolezec, chodí se tam po pěšině
 


Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 20. července 2016 v 10:44 | Reagovat

To vypadá jako božský místo, na kterým se bojíš. Hmmm, udělej to nějak, ať tam můžeš ještě letos.
Nicméně...to je zase pěkně na hovno. Ale aspoň teda máš to kolo a toaster, to se mi zdá jako pozitivní akcent tohoto týdne. Hodně štěstí klukovi, co má Tebe za nejlepší kamarádku a ty jeho za souseda. (Takhle to vyzní, že jsou na tom jiní i hůř. Je to docela zajímavej příběh, ten jeho.) Hlavně prosímtě nebuď další horolozec, mám z toho hrůzu!

2 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 20. července 2016 v 15:27 | Reagovat

krása

3 stuprum stuprum | Web | 21. července 2016 v 19:44 | Reagovat

Mějme sex po dopisu! Vážně, Monique, dej adresu, přiletím tě navštívít. :D

4 banalite banalite | 21. července 2016 v 23:52 | Reagovat

Přiletím do NYC stuprumíku, brzy, můžem jet na Niagáry, už jsi tam byl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.