Pravda ve víně taky není

11. března 2016 v 22:11 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Tak mě poprvé někdo z Čech poctil svou návštěvou, a nebyl to nikdo jiný, než slavná ven-ven. S ven-ven se vždycky shodnem na tom, že jsme jak nebe a dudy, ale trvá nám jen chvíli než najedem na společnou řeč, a když se to stane tak pak mluvíme až do čtyř do rána, nad jednou, druhou, a i třetí lahví vína. V průběhu všech těch lahví mě napadá, jak moc mi tady chybí kamarádka, jak to říct, se stejnou úrovní myšlení, a že možná v závěru nejsem asociální, ale že jsem jen imunní vůči blbejm kecům a cítím se nepříjemně, když se takový kecy vedou, a připadám si docela mimo, když mě nenapadá co k plytké konverzaci dodat, krom blbýho úsměvu. Jsem známá tím, že když se mluví o něčem, co mě zajímá, tak ze mě opadá stud a hlasitě se hlásím o slovo, třeba před sálem se sto lidmi, a za kapku dobrýho názoru bych se hádala, kdyby to za to stálo.
Jeden by řekl, že pohybovat se mezi spolužákama hodně selektivního oboru znamená pohybovat se ve společnosti inteligenční výše, a ono jo, jen žijem za zavřenejma dveřma, jak známo. Raději se odbočuje někam k obecnejm pravdám a chlamýdiím, protože když v životě studuješ, pracuješ, a ve volném čase hodnotíš kluky na Tidneru, pak je chlamydie téma k popukání mající takovou váhu, že si vysloužím oznámení "Monika, stop complaining, your life is so much better than mine", poté, co mi nerada ukápne slza z toho, že se mi z té práce, kam mě jakože vzali, už neozvali. Na to jen tupě koukám a chci říct, že když si chceš stěžovat na to, jak je život nefér, tak musíš do rovnice započítat vlastní přičinění a počet nechráněných styků s náhodnýma klukama z tindru. x=by+a. Vážím si ale společnosti a tak neříkám nic a ptám se, čím jsem se provinila já, a proč můj jediný fungující vztah fungoval pouze do doby, než jsem vysadila antidepresiva.
Na pár dní mi připadá život docela nesnesitelný a chvílema mám pocit, že to nevydržím a puknu. Na okamžik se chci zase stěhovat, protože stěhování do jiných zemí pro mě vlastně znamená přenesenou sebevraždu, protože někde vzadu v hlavě pořád věřím tomu, že když se vzdálím prostředí a lidem, že můžu začít odznova. Jak říká Vendy, kdybych měla tlačítko na vypnutí, tak se vypnu, ale protože ho nemám, tak se snažím najít tlačítko restart. Ejhle, restart není. Místo toho se nechám spolužačkou přemluvit na skleničku vína hned po škole, bez optání místo skleničky objednává celou láhev, a já, poněvadž jsem neměla oběd, se tak poprvé opíjím v brzké odpoledne a domů kráčím vláčným krokem, sotvaže trefím dveře. Spolužačka je 50 letá černoška z Londýna, má tigrovaný kožich, fialovou rtěnku a falešný zuby, jejichž bělotu fascinovaně pozoruju, když mě přesvědčuje o tom, že se musím provdat za toho kamaráda, co v Anglii mám, protože Anglie je land of promises, a že si tam taky vydělám na bílý zuby. V Americe mi to prý už nevyjde, když se se mnou Mike nebaví.
Docela opitá doma padnu do postele, zaspím jógu a těším se na velký, prázdný víkend. Statistice zdar.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 11. března 2016 v 23:47 | Reagovat

Furt můžeš prubnout jediného, co tě má rád za velkou louží. :)

2 banalite banalite | Web | 12. března 2016 v 0:49 | Reagovat

[1]: Víš, že se zoufalci si člověk nemá hrát. Mohl by toho někdo v závěru litovat. Za louží nebo před louží.

3 Lukáš Lukáš | 12. března 2016 v 10:58 | Reagovat

S těmi dveřmi je to vážně podivné. Navíc dveře se časem spíš zavírají než otevírají. Tak jako neřekneš manželi po 20letech manželství: "Táto, já jsem se zamilovala, to ti je tak krásný, musím se s tebou o to podělit, máš z toho taky takovou radost? Jasně mámo, mám a až ti zlomí srdce, přijď se vyplakat", tak časem neřekneš ani kamarádovi všechno. Osobní věci nejochotněji sdělujeme lidem, u kterých nepočítáme s dlouhodobou známostí. Nebo cizím lidem na internetu. Navíc ty dveře v nás otevírají a zavírají i jiné kvality našich protějšků, ty fyzické. To na internetu odpadá, tady sdělujeme ochotně všechno všem, pak nutně čelíme nenaplněným očekáváním v realitě.
Stejně mě vždycky pobaví ty stesky citlivých dam s x kamarádkami a y milenci na nedostatečné sociální dovednosti, duchovní izolaci aj. strasti. Co máme říkat my, drsní muži, co se z principu nesvěřují nikdy nikomu? Z toho byste se, milé dámy podělaly.

4 banalite banalite | Web | 12. března 2016 v 13:42 | Reagovat

[3]: Já už vím, kdo jsi. Moje terapeutka. Opakuješ věci, co jsem vykládala na minulém sezení.
A pokud ne.. tak si najdi kamarádky. Ale je třeba pečlivě přebírat.

5 stuprum stuprum | Web | 12. března 2016 v 16:34 | Reagovat

Ne. Luky nemůže být dívka. Celistvý obraz by se mi rozpadl. Přesto nemůže být ani chlapec.
Tak něco mezi? Trans? Každopádně zajímavý exemplář. :D

6 Lukáš Lukáš | 12. března 2016 v 17:58 | Reagovat

[5]: někdy je lepší než nad tím, co člověk říká/dělá/píše, zamyslet se nad tím, proč to říká/dělá/píše. V tomhle případě je to celkem křišťálově průzračné. Neboj se a následuj příkladu, drsný stuprume, svěř se.

7 stuprum stuprum | Web | 12. března 2016 v 18:37 | Reagovat

Jen nechápu, o co ti jde. Jestli tak působí fallenka prostřednictvím tebe, tak je to pouze vtipné. Ale nadále nechápu. Já sem chodím rád číst. A svěřuji se výhradně sobě, si nemysli, že bych proti tobě něco měl. :)

8 Banalite Banalite | 13. března 2016 v 1:21 | Reagovat

Blazinec. Stuprum si mysli, ze Lukas je fall, fall si mysli, ze Lukas jsem ja, a ja si myslela, ze Lukas je stuprum. Ted uz si myslim, ze na svete je o par lidi vic, nez my tri, a v zaveru je to uplne jedno a jde hlavne o slova, za ktery jsem rada. Jo, jsem rada, ze sem chodite.

9 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 17. března 2016 v 18:16 | Reagovat

Ahoj :) Chtěla bych se tady zjevit celkem k věci. Dneska v Praze zpoza slunce číhá jaro!

No, možná to vypadá, že vůbec, ale když vždy očima projedu ty komentáře, připadá mi to skoro jediný možný. Jinak asi pět mých spolužáků *s nadšením* a teď i docela často navštěvuje venerologii aneb Tinder ani HotPeppers s černoškou bez kalhotek v klíně se nevyplácí.
hešteg mládí
hešteg studenti
hešteg život (do kterýho nepatřim)

Pěkný den :)

10 stuprum stuprum | Web | 20. března 2016 v 7:47 | Reagovat

Kdy zas PPP napíše článek plný napětí?  :-P

11 banalite banalite | Web | 20. března 2016 v 12:45 | Reagovat

[10]: čichám tady sarkasmus

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 30. března 2016 v 14:03 | Reagovat

Nevím, co je to Tinder. Slyším to prvně. A nejspíš už je dost pozdě se o něco takového začít zajímat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.