Beautiful world

19. února 2016 v 16:31 |  JÁ A VĚCI KOLEM
V určitých momentech si člověk uvědomí, že je vlastně docela sám a spolehnout se může leda tak sám na sebe.

Včera jsem si prožila dost příšernou hádku s člověkem, kterýmu už půl roku hlídám co dva týdny dceru. Normálně mám toleranční limit hodně vysokej, a ač mě některý jeho chování vůči mě, názory a debilní prupovídky serou od samího začátku, vždycky je spolknu, protože je to můj zaměstnavatel, hovno mi na něm záleží, hovno mi záleží na jeho názorech a i když se tisíckrát mílí, co mě je po tom. Jakmile na mě ale někdo začne zvyšovat hlas - což ve formálnim vztahu netoleruju ani na sekundu, nehledě na nesmyslný důvody a kotel sraček - můj limit vybouchne a je konec. Začala jsem se teda bránit a sama zvyšovat hlas, a to vyloženě nesnesl a začal na mě ječet bez jakýhkoliv argumentů. Já když se hodně hádám tak se většinou rozbrečim, což se taky stalo, načež mě začal obviňovat, že si tady hraju na chudinku a dělám z něj před jeho dcerou nějakýho násilníka. Nějak mu zapomnělo dojít, že to ze sebe dělá sám. Chudák holka seděla jak zařezaná, nejvíc ve chvíli, kdy se jí do toho všeho snažil zatáhnout a křičel, že on přece vůbec nekřičí, že to ta malá ví, že to je jeho normální hlas. Když mi popáté řekl, že musím respektovat jeho rodinu a jeho kulturu, a já popáte zopakovala, že to dělám a že to nemůže vyvrátit, a on to skutečně vyvrátit nemohl a jen pokračoval v opakování, tak jsem se zvedla k odchodu. Na to mi začal vyhrožovat, že se můžu spolehnout, že žádný peníze od něj neuvidim, ale když viděl, že mi je to jedno, obrátil o stodvacet.
Že ať neodcházim, že mě má malá ráda, že na to všechno zapomenem a bude to dobrý. Přinesl mi čokoládovej puding a lžičku a řekl, ať přestanu brečet. Pak mi položil ruku na rameno, stál nějakých těch třicet centimetrů ode mě, začal říkat nějaký vtípky, a já snad brečela ještě víc, svíral se mi žaludek a bylo mi z něj zle, nakonec řekl že mě má taky rád, že jsem "very nice person" a že když brečim, že to znamená, že mám city, a že to je právě to, co mě dělá tou "very nice person" (takže najednou už brečení nebylo hraním na chudinku, a přesně vím, jak by mě zkritizoval můj táta, jak chytám každýho za slovo byť pronesený v afektu, a všechno si to zapíšu a neodpustim).
A když za ním konečně zapadly dveře, holka se na mě podívala se slazama v očích, a řekla, že jsem neudělala nic špatně, a že souhlasí s tím, že na mě křičel, i když předtím zaraženě odkývla, že je to jeho normální hlas. Pak mi povídala, že na ní kříčí často. Že na ní křičel dneska kvůli tomu, že si nezapla bundu, a nejvíc na ní křičel, když řekla, že se jí stýská po mámě.
A já brečela celou noc a ne kvůli tomuhle člověku, na kterym mi nezáleží, ale kvůli tý holce a kvůli tomu, jak se v tom všem vidim.

A píšu to bez hodnocení jen s malým přáním, aby tu byl někdo kdo by se měl zastal, poplácal mě po rameni a řekl, že jsem udělala správnou věc, nebo alespoň někdo, komu bych to mohla říct a kdo by se možná trochu rozčílil, jakej je to debil. Aby tu byl někdo víc než Elin, který píšu jestli nedáme kafe a ona odpoví, že se zrovna chystá spát a další 4 hodiny je pořád online, Elin, která si náš vztah asi pojisťuje tím, že mě nechává zadarmo používat její Netflix a v kavárně mi i přes protesty zaplatí kafe, a pak vypráví o tom jak se má hrozně a čím si v životě prošla, a i když mi dojde že tím příšerným stalkingem, který jí poznamenal dodnes měla na mysli toho chlapa, co za ní jednou šel z práce až na autobusovou zastávku, tam se na ní usmál a zmizel, tak i přesto je mi to pořád líto a zároveň cítím, že tady není prostor pro žádnou z mých starostí.
A taky Mike, který to svoje pozvání vlastně nemyslel vůbec vážně a mě nezbývá než být ráda, že jsem svoje těšení nezačala šířit veřejně, a tak si můžu svoje zklamání zcela soukromě spolknout,
a novej Švéd, kterej je kilometry vzdálenej tomu, co potřebuju,
a pár lidí se kterejma mluvim, ale vlastně nemluvim.

Možná si za to všechno můžu sama, co na tom sejde, jen jsem vlastně chtěla říct, že jsem to tentokrát nějak nedala, a že to dát musim sama, a že navázaný jedno na druhý to vlastně dost bolí.
 


Komentáře

1 Tereza Tereza | 19. února 2016 v 21:34 | Reagovat

Je to debil. Nesmierne je mi ľúto toho dievčatka. "Rešpektovať jeho kultúru"? To myslím s kultúrou nemá nič.. je ten chlap nejak etnicky iného pôvodu?
A čo matka - je v obraze?

2 fall fall | 19. února 2016 v 21:49 | Reagovat

Jo, jsi dobra ze jsi se ozvala. I ze jsi se rozbrecela a vubec udelala to co jsi citila.
Chapu te.
A pripada mi odvazne vystoupit proti chlapovi. Fakt. Rozumim tvym pocitum buci holcicce.
Mohla bych neco podobneho prozivat vuci deckam z doucovani, ale mam to odrizle od sveho osobniho nasazeni. Jinak bych se musela zabit z toho hnusu, co se deje okolo.
.
Vcera me malem vyrazili z prace, prestavam to davat, resp.uprednostnuju neplacenou smysluplnou cinnost pred placenym 'hovnem', a na koberecku jsem tez uprimne vyhodnitila nekolik veci,
jakozto jsem se v pondeli zhroutila na urade kde jsem se valela po koberci a mezi brecicima vzlykama urednici rikala, ze takhle nemuze s lidma jednat, a ze naprosto prekracuje hranice atd atd...
...
Drzim ti pesti do dalsich dnu.
Prichazi jaro, je potreba odkladat zimni kabaty.

3 Lukáš Lukáš | 19. února 2016 v 22:37 | Reagovat

Hnus. Prijde mi nedustojne zustat.

4 stuprum stuprum | Web | 20. února 2016 v 5:03 | Reagovat

To já bych zůstal - lepší se pokořit než nemít na chlast. :D

5 banalite banalite | Web | 20. února 2016 v 11:54 | Reagovat

[1]: On je muslim, holka je napůl Švédka narozená ve Švédsku a žijící se Švédskou matkou. Jádro problému je asi v tom, že se jí každej druhej víkend snaží vychovat k muslimským tradicím, a já už asi chápu, proč jí sem matka posílá jenom kvůli soudnímu příkazu, a to hodně nerada. Je to celý dost zamotaný.

[2]: Kristý, snad je to jen otázka času, než se vyvrbí něco smysluplnýho a placenýho zároveň. A bez sprostýho jednání, to pro nás obě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.