A tak pokračuju v pokračování

6. února 2016 v 19:20 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Něktrý věci fungujou úplně stejně, jako duchové.
Duchů jsem se bála od mala a bojím se jich do dnes. Vždycky, když mi z pod peřiny kouká noha, jí rychle schovám, aby mě někdo náhodou nechytnul za kotník a nestáhnul pod postel. Za 20 let, co se bojim, se to nikdy nestalo, nehledě na to, že pod mojí postel by se stejně nikdo nevešel. Taky často usínám s rosvíceným světlem, protože ve tmě si vizualizuju figury vystupující zpoza stínů, otevírající se dveře a odrazy v zrcadlech. Ani to se nikdy nestalo.
Tím chci říct, že některý věci-pocity prostě nestojí ani na zkušenosti, ani na racionální úvaze.
A tak jsem v relativním rozkladu, ačkoliv vím, že věci v mojí hlavě jsou zbytečný, hloupý a neopodstatněný, že se nikdy nestaly a ani se nikdy nestanou.
Až mě psychoterapie zbaví strachu z duchů, začnu věřit, že se můžu zbavit i jiných… očekávání.
Do té doby budu melancholicky bloumat městem a divit se, že jsem tak melancholická, a to i přese všechny pozitivní věci minulých týdnu. Vedoucí kurzu to dokonce s pozitivní zpětnou vazbou přehnala natolik, že mi v soukromí poděkovala za všechno, co přináším tomuhle kurzu, a holka, co hlídám, mi včera řekla, že jsem nejlepší babysitter ever, a dokonce ani opravář si nemyslel, že jsem úplně blbá, když jsem rozbila ne jednu, ale hned dvě pračky. Byl tak milý, že asi rozbiju ještě něco. Krom toho se vyvrbilo pár VELKEJCH věcí, na který se můžu hodně těšit.
Těšim netěšim, stejně bloumám městem a schovávám kotník pod peřinu.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 7. února 2016 v 17:18 | Reagovat

Od chůvy je jen krůček k pornu. A zajištěné budoucnosti bez duchů. :)

2 Lukáš Lukáš | 9. února 2016 v 17:16 | Reagovat

Máš nějakou vizi, cíl, čeho chceš v životě dosáhnout, nebo nějakou představu, kdy bys byla šťastná? Přijde mi, že se necháváš jen tak unášet životem, tu tě potká něco příjemného, tu něco nepříjemného, rosteš, ale schází cíl. Ale chápu, že na blog se nepíše všechno, takže to může být jen zdání.

3 banalite banalite | Web | 9. února 2016 v 20:15 | Reagovat

Někteří lidi se naučili neočekávat, protože kdo nic neočekává, ten se v ničem nezklame :)
A pokud by někdo přišel s tím, že bez risku není zisku, tak ten ať mi to přijde říct osobně, a já si to s ním vyřídím.
Štěstí je stav mysli.

Co třeba ty, člověk se tu pořád otevírá, a o tobě ví prd :) Dej mi třeba příklad šťastného života, pokud jeden máš.

4 Ven Ven | 10. února 2016 v 11:07 | Reagovat

Nejsem si jistá, že ke spokojený u žití je potřeba cíl. Bejt spokojenej je nitný být i bez cíle...

5 Houska Houska | 10. února 2016 v 11:52 | Reagovat

Cesta je cíl!

6 Lukáš Lukáš | 10. února 2016 v 12:07 | Reagovat

[3]: "Někteří lidi se naučili neočekávat, protože kdo nic neočekává, ten se v ničem nezklame" - to je ale jen zbabělá obrana před zlým světem, buď statečná, buď hrdinka, neboj se očekávat a neboj se zklamání, jsi silná, to zvládneš! Koukám, že se asi vydám na dráhu spisovatele brakové motivační literatury.
Možná taky melancholicky bloumáš, přestože se ti daří skvěle, protože jsi dosáhla svého cíle a momentálně je před tebou prázdno - potřebuješ nový cíl. A nebo nemáš žádný cíl a proto melancholicky bloumáš. Prostě nemáš cíl a potřebuješ ho :-) Prázdné místo v hlavě je potřeba zaplnit stůj co stůj.
No co já, můj život je momentálně v troskách, můžu posloužit leda jako odstrašující příklad. Neslyšelas nikdy o projekci? Všechno, co píšu, vypovídá daleko víc o mně než o tobě, přece.

7 Lukáš Lukáš | 10. února 2016 v 12:08 | Reagovat

[5]: Cesta kam? Cesta k cíli je cíl. Bezcílná cesta je naprd.

8 Banalite Banalite | 11. února 2016 v 1:58 | Reagovat

Tak nejak jsem to tusila. Kdyby sis chtel s nekym popovidat, vis kde :)

9 Lukáš Lukáš | 11. února 2016 v 13:34 | Reagovat

[8]: Diky

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. února 2016 v 19:09 | Reagovat

Ty brdo. Jsme asi v některých ohledech až příliš podobné. Už jsem myslela, že jsem se těch svých "dětských" strachů zbavila. A poslední rozchod a stěhování do nového bytu mě přesvědčilo o opaku. Strach z duchů a i strach ze zlodějů, ze stínů, no psycho největší. Mám bujnou fantazii nejen co se týče zrakových představ, ale i těch sluchových. Blíží se tři noci, které stráví M. na Slovensku a já budu úplně sama. Kdykoliv na to pomyslím, jsem podělaná až za ušima. Na jednu noc se mi povedlo zařídit kamarádku. Zbylé dvě noci budou peklo. Dřív jsem takové strachy občas zaháněla alkoholem, což teď nemůžu. Zkusím myslet na tebe a říkat si, že v tom nejsem sama. Ale jen to tady ted takhle píšu, je mi nějak neklidně. Asi počkám s cestou na záchod na dobu, kdy dorazí domů M. :)

11 banalite banalite | Web | 17. února 2016 v 14:11 | Reagovat

[10]: Tak radši nočník k posteli a myslet někoho odvážnějšího, než jsem já :D I když jsem schopná vykřesat zlomek odvahy a ochranářskýho pudu, když se někdo vedle mě bojí ještě víc - jednou, když jsme byli se ségrou sami doma a něco šramotilo na zahradě, jsem dokonce vyběhla ven ozbrojená kuchyňskejma nožema. A venku našla ježka. Jak hrůzostrašné.

12 bludickka bludickka | 22. února 2016 v 13:05 | Reagovat

[11]: To se mi taky stává, když se někdo bojí víc než já. Ale nesmí mě začít strašit a popouzet mojí fantazii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.