Rovnou po zavěšení

19. ledna 2016 v 22:32 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Asi jsem za horšim závěsem, než jsem si myslela.
Před pár dni jsem si pořád vyprávěla, jak jsem v moc velkym balancu, v tak velkym, že bych měla zrušit svoje terapie.
Nebo je jen můj závěs v balancu?
Vyprávím terapeutce o všech těch situacích, co jsem bravurně zvládla, bravurně, s hrdostí, a vztyčenou hlavu, dokonce povídám, jak mi to tak všechno vyhovuje, a jak tak vyprávím, koukám chvíli do zdi, a pak se konečně kouknu na ní, a začnou se mi hrnout slzy do očí.
Jako by byla odraz mě v zrcadle někde za tim závěsem.
Trošku jí zčervenal obličej, obočí se zatáhlo, a kroutí hlavou, pořád kroutí hlavou.
Proč mi to děláte, proč pořád kroutíte hlavou, brečím, vždyť jsem to všechno zvládla, vždyť jsem úplně nejvíc nad věcí.
"Je mi vás líto,"
povídá.
Ty čtyři slova mě téměř odstřelej ze židle na zem.
Nebrečím, to přece nedělám.

Taky je mi mě líto.

Někde za tim závěsem je mi mě líto moc...

Máme právo na sebelítost?
Asi sotva. A tak mě trošku mrzí, že budu pokračovat v psaní o něčem jinym, a 400% z vás si nadále bude myslet, že jsem velká povrchní kráva. Díky, nedíky, nashledanou
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2016 v 8:55 | Reagovat

Och, obrat o pět set dvacet stupňů. Tak Monique je taky jenom člověk. :)
Držím palce, abys málokdy stála u studánky plné krve a málokdy si ublížila.

2 Lukáš Lukáš | 20. ledna 2016 v 12:39 | Reagovat

A nedají se nějak ty emoce obrátit směrem ven? Jako že by člověk místo sebe litoval třeba někoho jiného? Není to kontraproduktivní pořád analyzovat sám sebe? Není lepší zaměřit se na druhé? Tedy i co se týče emocí? Něco jako pojď sem, řekni mi, co tě trápí, já tě polituju. Jako to dělá pani terapeutka.

3 banalite banalite | Web | 20. ledna 2016 v 13:12 | Reagovat

[1]: Takže ty sis celou dobu vlastně myslel, že jsem kůň. Jak pobuřující.

[2]: Nevím, ona mi to přetlumočila tak nějak opačně. Člověk furt hledí na to, co ostatní, a co jak a tak, aby je potěšil, ale na potěšení sebe docela kašle. Rozhodně ale nepropaguju a nikdy propagovat nebudu bezohlednost. To je věc jiná. Prostě by člověk neměl na sebe zapomínat. A když se lituju? Tak to je vlastně známka dobrá. Ukazuje to, že je tu něco špatně, a je třeba to změnit. Pokud to změnit jde, samozřejmě.

4 Lukáš Lukáš | 20. ledna 2016 v 13:38 | Reagovat

[3]: "Člověk furt hledí na to, co ostatní, a co jak a tak, aby je potěšil, ale na potěšení sebe docela kašle." - moment, zapojím svoji představivost, z mlhy se vynořuje bílá čepička s modrými pruhy, ... ale ne, je to ona, Matka Tereza :-)

Já myslel, že člověk dělá vždycky všechno jen pro sebe, i když např. koná dobro pro někoho druhého, dělá to ve skutečnosti pro svůj dobrý pocit, aby vyrovnal nějaký svůj vnitřní konflikt, atd., když se chce zavděčit - totéž. Podle mě ve skutečnosti nic neděláme pro druhé. Samozřejmě, pravá láska je zcela odlišný případ, tam jsme zcela zbaveni rozumu a pod vlivem různých chemikálií v mozku.

Jinak si to představuju nějak takhle:
B: Pani terapeutko, přemýšlím, že už vás nepotřebuju...
T: No tak mi řekněte, jak jste se měla od té doby, co jsme se neviděly.
B: ...
T: Ale ale, ne ne ne, to je mi vás tedy líto, všechno je špatně.

Ale tahle představa je založena jen na filmové tvorbě.

5 Lukáš Lukáš | 20. ledna 2016 v 14:04 | Reagovat

Ale ne, teď mi došlo, že je vlastně jedno, pro koho co člověk dělá, průšvih je, že dělá něco, čím si nějak jinak škodí, byť to něco dělá vlastně kvůli sobě. Jsem to ale trouba, omlouvám se. Za trest už ti nedám žádnou svoji skvělou radu.

6 ven ven | 20. ledna 2016 v 14:38 | Reagovat

ja byla v pondeli na kinezce u moji samanske terapeutky. btw, strasne se mi libi ten proces tam. dvema tretinam deje vubec nerozumim, tak to nemuzu analyzovat:) no a pracovaly jsme na tematu "musim vic a lip". to znas. tak sem zvedava, co se bude dit. ptze prvne v zivote mam dojem, ze se ty veci hybou a meni a myslim ze je to dost i temahle navstevama.
takze. on clovek navenek skvele slape a zvlada a umi odpocivat kdyz je unaveny a jogovat kdyz se na to citi a zvlada nenasilnou komunikaci s partnerem... a pak se po jednom odpoledni kinezky celej rozsype. tak sem rozsypana a chlap si to vcera se mnou fakt uzil chudak a ja zvazuju, jak dlouho sem jeste schopna zvladat svou kolegyni, kdyz sem (uz vlastne dlouho vedela) prisla na to, ze sem z ni vyrizena a neda se s ni dlouhodobe vydrzet. tak jestli zmenim praci nebo sakra bych prece mohla otehotnet ne... to by vyresilo vsechno.

no a pak este k te litosti. chlap koncem minulyho tydne objevil ameriku, kdyz mu jeho terapeut rekl, ze litost je pasivni stav duse a odpovednost aktivni. (jak ja nesnasela to jeho "to je mi tak lito"...)

ale abysme se nedostaly k tomu "musim vic a lip", muzem se tak akorat zabit. ptze litost je pasivni a musim odpovednost je musim a to je taky cesta do pekel.

tvl prace na sobe je nejvetsi drina sveta.

7 banalite banalite | Web | 20. ledna 2016 v 15:36 | Reagovat

[4]: Nestuduješ ty psychologii? Tyhle myšlenky už jsem někde četla. Že jsme všichni egoisti, jen si každej jdeme za svým jinak, někdo převlečený za Al Capona, jiný za matku Terezu. Druhým komentářem jsi to každopádně rozlousk. A potrestáním sebe tak, že mi nedáš žádnou radu, tak tíms to všechno podtrhnul. Dáváš mi snad rady, abys potěšil/pomohl sobě? :-)

8 banalite banalite | Web | 20. ledna 2016 v 15:42 | Reagovat

[6]: vendy, takže že by ten stres nakonec nebyly děti, ale kolegyně? :) Jop souhlas, hlavní je, že to někam spěje, a to u vás obou, i u mě (snad). Až se příště potkáme, budem všichni hrozně osvícený haha. Musím začít číst tu knížku od tebe, ať to svítí víc.

9 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2016 v 15:49 | Reagovat

Vesměs má recht, dyk se podívej: děláš, co se oplácí. Když můžeš, nepříjemnostem se vyhýbáš. Neděláš nic, z čeho bys neměla užitek - ať už pro svou pohodu nebo vstříc zkáze. Možná existují i lidé, kteří konají záslužné činy, i když v ně nevěří, ale bojím se, že jich nebude spousta.

10 banalite banalite | Web | 20. ledna 2016 v 16:10 | Reagovat

[9]: užitek za účelem zkázy, taky zajímavý.

11 Lukáš Lukáš | 20. ledna 2016 v 16:21 | Reagovat

[7]: ne, jsem raketový inženýr a ve svém volnu se zajímám o to, co se honí hlavou nadprůměrně inteligentním dívkám. A jsem z toho v šoku. Veškeré moje teorie zde jsou pouze výplodem mojí superinteligence.

12 anchovickal anchovickal | Web | 20. ledna 2016 v 21:54 | Reagovat

Já si to nemyslím.

13 petra petra | 25. ledna 2016 v 10:25 | Reagovat

hele, ale sebelítost a soucit sám se sebou jsou dost různý věci.
Zrovna čtu knížku o vývoji mozku a vlivu výchovy, no a tam se říká, že abychom byli empatičtí, musíme se nejdříve naučit autoempatii.:-)
takže bych řekla, že jsi spíš na dobré cestě ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.