Listopad 2014

Úžasná neznamená bez chyb

30. listopadu 2014 v 11:41 JÁ A VĚCI KOLEM
Už se nebojim tmy.
Přešla mě obsese mytí rukou - vlastně myslím, že byla trochu dozněním života z kempu, kde se vzhledem k loňské průjmové epidemii stalo mytí rukou a hygiena vyžadovaným pravidlem, a každá skupina, co mě za úkol připravit jídelnu, před obědem skandovala "Be wise and sanitize, be wise and sanitize, say what?" poukazujíce na dezinfekční dávkovač u dvěři.
Uklízení už taky nehrotim a trocha dezorganizovaného chaosu mě nerozhodí: v pokoji už mám zase mrdnik jako v chlívku.
Panickou hrůzu z vajec už taky nemám.
Nejdivnější na mym životě aktuálně je asi nesnášení meškání času. Pokud dělám něco, co vím, že mi není k budoucímu užitku, tak to dělat nechci. Hraní her? Psaní na blog? Čtení blogů? A nejhorší: mačkání teček? Fuj, k ničemu. Mám z toho vždycky výčitky. Věřím ale, že je to taky tím, že se snažím řešit, co budu dělat, a dokud si to nevyřešim, chci si co nejvíc otevřít možnosti a řeknu-li to takhle učebnicově: zvýšit svojí atraktivitu na trhu práce. Vzhledem k nadcházejícím zkouškám a pohovorům snad docela pochopitelné. Chci se připravit.
Když zrovna vykouknu zpoza učebnice anglické gramatiky, žiju docela pestře a vytíženě. Dělám part-time v administrativě jazykové školy, příležitostně supluju angličtinu u malejch dětí a dohlížim nad konáním jazykových zkoušek. Druhej part-time servíruju v restauraci, která mě ale docela dere, a to vzhledem k náročným hostům, co se můžou posrat z toho, že jsem jim zapomněla přinést lžíci ke špagetám, kolegům z jinýho vesmíru (chtěla jsem říct jiných vrstev, ale přišlo mi to moc sektářský) a vedoucím-papalášům-namyšlenejm-politikům, ala nalej mi víno za 900 a k tomu mi přines restovanou chobotnici. Kuchaři jsou ale fajn, vždycky mi z náklonosti něco upečou a lámanou češtinou vysvětlují: "vegetariána", a já asi brzo puknu tuky, protože mi toho připravují moc, a krom toho jsem objevila, kde se schovávají perníkové sušenky, co se přikládají k čokoládovému mousse, a který mám strašně ráda. Jím tedy vegetariánsky, vegansky pouze doma. Čokoládovému mousse neřeknu ne nikdy.
Není to žádná sláva, ale zatím to dělat budu, protože na to čas mám, a každá směna uteče jako voda. Pořád lepší, než místo toho sedět doma a přemýšlet, co dalšího se musím naučit, co musím a nesmím sníst a jak si musím zacvičit, abych byla úžasná. Já to říkám pořád: práce je lék na blbý myšlenky.
Krom toho: já už úžasná jsem.
Šla jsem na výběrové řizení cabin crew pro Emirates - docela krutej selektivní proces. Prošla jsem dvěma koly (během kterých už bylo vyřazeno asi 70% přítomných), a pak se zeptali na tetování, a poslali mě domů, přestože jsem se dušovala, že za 60 tisíc měsíčně si nechám odstranit třeba celej krk. Otázka je, jestli si mám tetování odstranit a doufat, že příště projdu nejenom dvěma koly, ale také množstvím kol následujících, nebo se prostě srovnat s tím, že to není pro mě, a že 23 nedosažitelné se stává dosažitelným neplatí univerzálně. Zajímavé, že mi nedošlo, jak mi na mym tetování záleží, dokud nepřišla právě otázka odstranění. Ačkoliv ho vidim maximálně když si vhodně našteluju dvě zrcadla, bez něj bych si připadala jako bez nohy.
...Jinak yoga on, fazole v hrnci a život v diáři...

Jako to vejce z velkochovu

1. listopadu 2014 v 17:05 JÁ A VĚCI KOLEM
  • Dle vzoru Julčinýho almanachu jsem si založila šanon na důležité dokumenty. Všechno jsem si pěkně roztřidila do kategorií, jejichž názvy jsem si stejným ozdobným písmem natiskala na barevné papíry. Pak mi do ruky přišel důležitý papír, který nespadal ani do jedné z kategorií. Něco k důchodovýmu pojištění. Zmateně jsem ho vyhodila, protože nepřipouštím chaos v systému.
  • Už po desáté jsem si přeorganizovala knihovnu. Nejsem si jistá, jaký systém řazení je mi nejsympatičtější. Podle abecedy, podle jazyka, nebo podle žánru? Chaoooos
  • Ruce si meju pořád dokola a musím si vydezinfikovat mobil, protože s ním i spím a sahám na něj mezi jednotlivými mytími rukou a kdoví co všechno se na něj nabaluje. Krom toho se štítim už i dýchat. Vždycky, když kolem mě jde člověk, který smrdí, silně vyfukuju a vizualizuju si bakterie z jeho špinavýho těla vraždící moje plicní buňky.
  • Jídlo jako zdroj zkázy. Na základě chronických nemocích travicího ústrojí vyskytujících se tragicky a aktuálně v mojí rodině začínám mít hrůzu z jídla. Dneska ve 3 jsem se rozhodla, že budu vegetarián, přestanu jíst mléčné výrobky, cukr, přestanu pít kafe a vejce budu jíst jenom domácí (díky bohu za dědův kurník). Je 5 a já už porušila minimálně 2 zásady, ale jinak to myslim docela vážně. Jen to musim víc promyslet. Věděli jste, že hrnek kafe s cukrem a mlíkem je vlastně takovej hrneček plnej jedu?
  • Jóga v budhistickym centru. Om, namaste
  • Rozhodla jsem se, že budu divná a nervní (to už jsem totiž dávno), a nebudu se to snažit zásadně skrývat...Nebýt nervózní z toho, že jsem nervózní...
  • Řezání, blití nebo jiné, ač patologické, odreagování vnitřního napětí a agrese je mnohem mnohem mnohem lepší než tutlání vyvěrající v nevědomý organický sebepoškozování, aneb když se tělo vraždí samo a zevnitř. My máme jizvy a bulimickej zářez v anamnéze, jiný maj chronický autoimunní poruchy. Myslete na to...
    Máme se vlastně fajn.