American Dream

23. září 2014 v 23:06 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Někteří lidé mi říkají, že můj život je jako ze seriálu.
Mě to občas spíš přijde jako špatná telenovela, ale fakt je, že Amerika, obzvlášť teď, když se tak nešťastně ohlédnu, byla neuvěřitelná.

Už od velice prvního momentu, kdy první, co se mi stalo při vstupu na území Spojených států, bylo, že chlápek na imigračnim, co mi vrazil rázítko do pasu, mě pozval na rande, a já si říkala, "pěkně nám to začíná, Amerika bude fajn". Byla.

Žila jsem uprostřed lesa v Pensylvánii v chatce s tuctem postižených amerických dětí, po večerce jsem se někde ve stínu za rohem držela za ruce s Argentinským plavčíkem, nad jehož opáleným tělem pláču dodnes, zúčastnila jsem se židovského obřadu, na kterém se mi nejvíc líbily sušenky zadarmo, v New Yorském hotelu jsem přímo ze záchoda shlížela na Times Square, pila jsem malinové mojito v rooftop baru s výhledem na noční Empire State Building, chytala jsem bronz na pláži v Santa Monice, prošla jsem se po chodníku slávy v Hollywoodu, sledovala jsem baseball zápas Yankees z rooftop baru v San Diegu, jela jsem na kole přes Golden Gate Bridge, nechala jsem se zavřít v cele na samotce v Alcatrazu, v národním parku Yosemite jsem viděla požár lesa, řídila jsem 100 mil za hod po amerických dálnicích, pozorovala jsem nekonečno hvězd na obloze v Death Valley, viděla jsem západ slunce nad Grand Canyonem, v Monument Valley jsem si připadala jak v pravym americkym westernu, hrála jsem poker v casinu v Las Vegas a vyhrála jsem 10 dolarů, za který jsem si koupila pizzu, ve výřivce jsem líbala americkýho ex-vojáka, který v Afghanistánu zabil 38 lidí, navštívila jsem nejzajímavější muzeum holocaustu ve Washington D.C., vyfotila jsem selfie se Sochou Svobody, prošla jsem se po Brooklynském mostě a nakoupila jsem si děsně drahý spoďáry ve Victoria Secret...
Takhle na pár řádkách to zní jen jako pár řádků.
Musí se to prožít.
A pak si zase zvyknout, že ne vždy a všude je sranda a California sunshine.
Jsem doma.

 


Komentáře

1 KAT KAT | 24. září 2014 v 16:59 | Reagovat

milujuuu tě :) vážně sis to báječně zařídila. věřím že to nebyla vždycky jen procházka růžovým sadem, ale taky věřím že to za to stálo :) Supr Banalitko!! slintám nad fotkama a áchám nad tvojí odvahou. Jsi skvělá. Wow voják jo? :D to chceme taky fotky!!! :D

2 petra petra | E-mail | 25. září 2014 v 5:44 | Reagovat

Wow! Jsi úžasná. A tak krásně živá :-) žiješ naplno a uživáš si to. Jasne, nekdy přijdou těžké chvile, ale stejne to stojí za to. Takhke na me působís. Neskutečne jsi se změnila.

3 Rezzy Rezzy | Web | 25. září 2014 v 6:35 | Reagovat

Banalitko, ahoooj :-) Ty zážitky a všechno, zní to až neuvěřitelně! Obdivuju tě :-)
Mockrát děkuji! Zrovna sedím ve vlaku. Budu studovat Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty. Na zemědělce.
Doufám, že se uvidíme na happeningu, ráda bych tam jela, tak snad mi to nic nepřekazí :-)

4 ven-ven ven-ven | 27. září 2014 v 19:22 | Reagovat

I já tě vítám zpět ve vlasti. Moc ráda:) No... a snad taky na happeningu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.