Březen 2014

Směry

28. března 2014 v 0:55 JÁ A VĚCI KOLEM
Partnerské vztahy a sexualita mi akorát ničí život, pořád dokola, jedno za druhým, nikdy z toho nic dobrého nevyplyne a omezuje mě to. Měla bych se konečně jednou poučit a možná začít žít jinak. Neříkám úplně se vystříhat veškerých vztahů, ale do ničeho se nehrnout a žít si pro svoje vlastní hodnoty. A tím nemyslím jen na sebe. Vidím kolem sebe tolik lidí, co jen hladoví po partnerství a nechá si srát na hlavu jen aby měli s kým sdílet lože. A stačí se jen chvíli koukat na mtv a začne se vám zvedat žaludek, jak vás všichni ti mladí vyretušovaní zpěváci a zpěvačky častují významnými pohledy a můžou si roztrhnout hlasivky, jen aby mohli vřešit do světa své poselství o pravé lásce. Už je ani poslouchat nemůžu a to ne proto, že bych žárlila, že jsem to zase já, komu to nevyšlo, ale proto, že to jejich poselsví je mylný. To si radši pustím už po desátý Bubble But.
Hrozně obdivuju Edith, mojí učitelku jógy. Tuším, že vdaná je, jednou jsem zaslechla, že se vdala když jí bylo 40. Jenže Edith nemá takové to manželství, ve kterém se Tania s Paulem hádají, že spolu netráví dost času jako rodina, nebo jako moji rodiče, kteří spolu sice čas tráví, ale nenávidí za to jeden druhého. Edith se prostě sebere a jede na 2 měsíce do USA cvičit Ashtangu s nějakým mistrem, a z USA jede rovnou do Řecka, protože se tam zrovna nachází nějaká významná jógínka, a to ani nezmiňuju 2 měsíce na Hawaii, kde byla asi před půl rokem. Vůbec, je to skvělá žena. Věčně má v domě woofery z celého světa a mám pocit, že vidí víc, než ostatní lidé... Ačkoliv nevím, co má na mysli, když mi říká, jakého mám beautiful spirit a amazing energy.
Dneska jsem na józe mluvila o svých plánech do budoucna. Petra, neskutečně flexibilní šedesátnice z Holandska, říkala, že ona kdysi taky byla na takovém v kempu. V Pensylvánii... Na Summitu... Na tom samém, co já... Cože?? V posledních týdnech jsem byla relativně nervózní a po přečtení všech materiálů jsem si vyčítala, že jsem si nevybrala ten druhý kemp nebo kterýkoliv jiný z milionu kempů, co v USA jsou. Nicméně tohle beru jako znamení, že jsem na správném místě a správně cestě, protože to přece nemůže být náhoda, že na józe na Novém Zélandu potkám Petru z Holandska, která před 30 lety pracovala v Americe na stejném místě, kam se teď chystám já.
Neuvěřitelný.
Život má tolik co dát. Škoda, že spousta lidí, se mnou v první řadě, ho obětuje do rukou partnera.

Jak je všechno přechodný

14. března 2014 v 10:26 JÁ A VĚCI KOLEM
Je jasný, že to, co mi nejvíc ubližuje, není realita, ale moje myšlenky. Imaginární rozhovory, které vedu s reálnými lidmi, a které mě nutí brečet, protože si je představuju tak živě, ačkoliv nejspíš nikdy neproběhnou. A i kdyby ano, bylo by stokrát lepší, kdyby proběhly spontánně, a ne s mojí ubrečenou verzí "nanečisto". Nevědomé a nechtěné snění, plány, touhy, které si vykresluji tak reálně, že se pochopitelně zklamávám dnes a denně, protože i kdyby to v reálu nebylo tak na hovno, stejně by to nebylo dost.
Ve snaze nemyslet a ukrátit dlouhé večery zacházím dál, než by se mým hodnotám líbilo: prášky na spaní, Smirnoff a hrát Plants vs Zombies, protože horší vymývárnu mozku neznám. Vždycky od toho vstávám se zamlženym mozkem, doslova.
Ony dnešní dny jsou vůbec krizové. Dítko je nemocné a já s ním, takže kromě jednou za půl hodiny nakouknout do pokoje a zbytek času ležet na gauči nemám co na práci. Díky bohu za USA, papírování kvůli vízům je tolik, že za normálních okolností bych se z toho posrala, ale teď jsem ráda, že mám na práci něco, co dává smysl. Nicméne mám strach, že to tam nezvládnu. Instrukce a požadavky znějí dost strašlivě, počínaje tím, že budu zcela obměnit šatník a koupit si po letech plavky v celku, protože bikiny,výstřihy, krátký šortky anebo býti oblečená celá v černém je striktně zakázáno. K tomu moje chabá angličtina, jizvy a hrůza z vrstevnických skupin horlivých hrát společenské hry u táboráku... Já a táborák, ježiši kriste. Na druhou stranu se těším. Je to hodně velká výzva, nebudu mít čas ani si uprdnout a snad budu tak hodně hodně busy, že nestihnu ani myslet.
A říkejme tomu, jak chceme, třeba láska k cestování, anebo nenávist k sobě.