na Blog.cz

Lidi se mě pořád ptají, jestli mi nebude smutno, když jsou tohle mé první Vánoce mimo domov.

Tak přemýšlím a vzpomínám na poslední Štědrý den a nakonec říkám "ano, trochu asi ano", aby si o mě lidi nemysleli, že jsem moc velkej rozmazlenej parchant.

Každý rok to začíná večeří, kdy se ségra dloube vidličkou v rybě, protože je na své nekonečné dietě, sní lžičku salátu a následně se napráská cukrovím. Máma kouká z okna a dramaticky prohlašuje: "Zatáhněte někdo závěsy, ať se nemusím koukat na tu hnusnou, depresivní černou tmu", a poněvadž ji nikdo neposlouchá sama zatahuje své pozitivní závěsy, které přímo křičí: EZOTERIE!!! Mezitím Lupen za dveřmi kňourá a škrábe na dveře, nešťastný z toho, že nemůže pojídat zbytky vánočního papíru. Do toho táta řve, že jestli ten šakal okamžitě nepřestane, vyhodí ho i s mámou z baráku. Ségra vyžunkla 2 sklenky vína a začíná se divně smát a tajně mi říká, že je asi vožralá. Já rozbaluju dárky, které jsem si během předchozích týdnů sama nakoupila za přidělené tisícovky a následně sama zabalila. Táta jako obvykle nikoho neobdaroval. Cpu se cukrovím a filozoficky se tážů: "Blít nebo neblít?", snažím se zachraňovat situaci a šířit dobrou náladu, ačkoli dobré nálady nemám dost ani sama pro sebe, natož pro celou rodinu.

Oproti tomu letos ležím na pláži, chytám bronz a tajně pozoruju surfaře, div že mi sliny neodkapávají z pusy. Vánoční náladu nemám, ale nevadí, tahle letní nálada se mi zamlouvá mnohem víc.

Moc mě nebaví psát, ale narcistické fotky děám dnes stejně jako před lety, a poněvadž fotky PŘED a PO jsou děsně populární, přináším vám zde 2 fotky: jedna před obůčkováním, druhá po obůčkování. První fotka je moje oblíbená protože na ní vypadám nechutně a už se tu jistě kdysi dávno objevila. Na druhé fotce vypadám přinejmenším flexy a na svůj most jsem hrdá. Na józe mě za něj vždycky obdivují a lektorka říkala, že ho dělám tak pěkně proto, protože jsem mladá a mám otevřený hrudník: což značí srdce otevřené novým nice boys a lásce, a já se směju a mám chuť říct: a to je taky důvod, proč mám tak otevřené kyčle.

S místním surfařem/vojákem to vypadá dobře, ale nemám v plánu s ničím počítat a v něco doufat, protože víme, jak to pak dopadá (samozřejmě ale už s tím dávno počítám a mám vysněnou budoucnost až po "a žili šťastně až do smrti").

Věčně naivní.

Listopad byl bohatý. Mnoho výletů a abych nezapomněla, mnoho jídla.

Léto už je v plném proudu a dokonce i já už jsem se konečně ponořila do studeného moře, skákala skrz vlny, potápěla se nebo s chaluhou v ruce běhala po pláži za Charlottou snažíce se trefit jí s ní přímo do hlavy.

Krom toho jsem zničila již druhý nástavec na vysavač a málem se zabila v autě, a to kvůli Rihanně, protože jsem se snažila přepnout neskutečně stupidní "Loveeee song", přičemž auto přede mnou znenadání zastavilo, a kdyby Nina nezačala křičet "Achtuuuung", byly bychom všechny pěkně sešrotované v kufru auta před námi.

Býti členem sociální skupiny mi stále dělá problém a strašlivě nesnáším, když je nás moc, někdo vymyslí blbej plán a nikoho nezajímá návrh můj. Jsem vztekloun a individualista, nicméně se snažím a pokaždé když se naleznu opět 4 kroky před skupinou nebo za skupinou, snažím se vrátit zpět k houfu. Jenže... proč být pořád v houfu? Proč chodit čůrat zásadně ve dvou? Myslím, že kvůli tomu nejsem zrovna nejpopulárnější. Holky si na kempování nakoupily jídlo společně, já řekla rozhodně NE a přivezla si svoje jídlo a všichni se divily, že nefandím fazolím a špagetám z plechovky. Pak se 6 holek naštosovalo do stanu pro 3, aby si mohly povídat, a já šla sama spát do druhého stanu. A když jsem je tak sledovala tak jsem pochopila, že 2 z nich jsou dominantní a zbytek jim dělá takovej vocas, souhlasejíc se vším, co leader řekne, a vyjadřující se zásadně druhá v pořadí.

A já jsem takový mimodav a jsem na to hrdá, i když se pak často stává, že jsem, nepřekvapivě, mimo.

Dnes večer mám rande s jedním místním, ježto s tím minulým ani předminulým to moc nevyšlo, a mám z toho lehce hrůzu, protože z přemíry vodky si nepamatuju ani jak se jmenuje, ani jak vypadá. Co o něm vím skrz sms je, že pracuje v nemocnici na psychiatrii a má tam nějakou holku, co se sebepoškozuje, a je to strašné vidět "dark side of humanity and weird and crazy people". Tož abych se navlíkla do černých punčoch, jako za starých časů a předstírala, že je to nová super-modní image co se zrovna vyklubala u nás v Evropě.

A po dlouhé době vám sem nahraju zase jednu sebefotku, protože ta pláž je nekonečná a nádherná, a protože skákací fotky jsou hrozně in.