V nepohodě za vodou

29. října 2013 v 9:15 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Je to vtipný, jak tu a tam někomu někam píšu, jak já jsem v pohodě a za vodou, a za necelou hodinu mi rupne v bedně a láduju se vším, co vidim, pak zavřu dítko na zahradě, protože zahrada je jediné bezpečné místo, kde mu nemusím bez ustání být v patách, a zatímco ono lomcuje dveřmi já na záchodě konám svoje neštěstí, voda z hajzlu mi šplouchá do ksichtu a já si připadám jako vrcholná troska, au-pair vašich snů.
Nutno říct že za poslední měsíc to bylo poprvé, takže žádné strachy.
Nicméně bylo to relativně logické vyústění celýho dne v nervu.
V nervu jsem, jak jinak, kvůli mužům, protože nedávno jsem potkala jednoho, nebo spíše dva, a je jedno jestli to vychází nebo nevychází, já jsem zkrátka nervózní a není mi z toho dobře. Měla bych se na nějaké randění definitivně vykašlat, protože mi to přináší spíše víc hysterie, než čehokoliv jiného.
Životní styl mojí host-mum mi na pohodě taky moc nepřidává, protože ta žena je prostě blázen a sotva mluví o něčem jiném než o svojí dietě a svém work-outu. A já se pak cejtim dost blbě, když vedle ní ležim na pláži a div mě nějací aktivisté nezačnou tahat do moře, pletouce si mě s vyvrženou velrybou
(můj oblíbený vtip, haha, když jsem se ho snažila přeložit do angličtiny, nikdo se překvapivě nesmál, protože nějak nepochopili, co mám já na pláži společného s Greenpeace a velrybama).
Ona je teda na mě moc hodná a i s jídlem mi pomáhá a radí, obzvlášť od doby, co se mě zeptala, jestli se selfharming nebo co jako, a já jsem jí naznačila, že teda já a jídlo nemáme moc pozitivní vztah, a já a moje máma, to je ještě horší.
Je sice fajn, že díky krásnému letnímu počasí jsem opečená do bronzova jako dlouho ne, ale ty jizvy prostě zářej…
Krom těchto detailů se mám fajne. Byla jsem na Rihanně, u jezera Taupo, na výletě lodí a na několika dalších krásných místech, koupila jsem si lístky na mega silvestrovský festival a taky jsem potkala bandu asi 10 Čechů, což mi udělalo velkou radost. Je paradoxní, jak všichni cestují a nemůžou se dočkat, až se těch nemožných Čecháčků zbaví, a pak, když jsou za mořem, se nadšeně druží.
Já se družim s každym, kdo má zájem.
Trochu si připadám jako exotické zboží.

Levné exotické zboží.
 


Komentáře

1 peanut butter peanut butter | Web | 29. října 2013 v 9:44 | Reagovat

mrzí mě, že se ti tohle stává, sice by mi to asi mohlo být jedno, ale tak nějak bych ti moc přála, aby ses z toho dostala, já o víkendu zjistila, že jedna rodinná známá, které je btw téměř čtyřicet let, trpí bulímií, nemohla jsem tomu uvěřit, ona je tak neuvěřitelně happy a v pohodě a teď se dozvím, že to dělá už několik let, že o tom ví i její děti a manžel a ten když se to snažil řešit s jejím otcem, tak ten na to řekl, aby to neřešil, že její matka to tak má celý život??!!! z toho jsem absolutně nechápala, navíc jsem měla dojem, že to souvisí s tím, že seš nespokojená s tím, jak vypadáš, u ní mám spíš pocit, že tím řeší problémy obecně, což mě děsí, tělo to přece nemůže zvládnout takto dlouhodobě?! teď když to vím, si uvědomuji spousty věcí, kterých jsem si předtím u ní nevšímala, nejhorší na tom je, že ona má pocit, že žádný problém nemá:/

2 peanut butter peanut butter | Web | 29. října 2013 v 19:42 | Reagovat

já vím, že už si se svým problémem udělala pořádný krok dopředu, za to palec nahoru;) ale neměla bys o sobě říkat, že seš velryba apod. (a ještě se to snažit přeložit, no to musela být teda sranda:D), vždyť ty taky hodně cvičíš a se svým "velrybovským" pohledem na sebe určitě přeháníš;) jinak k té mojí tetě, já si právě myslela, že když seš v tom nejhorším, musí být tvoje tělo v úplných sr*čkách, proto nechápu, že to je možné dělat dlouhodobě, možná to není tak časté, ale podle toho, co mi říkala mamka, tak po každém jídle šla na wc, fakt je to těžké pomoci někomu, když ani nechce:/

3 Apolena Apolena | 29. října 2013 v 19:57 | Reagovat

banalite,
naprosto tě chápu..já v tom teď taky lítám, přichází to ve vlnách, chvíli anorektická fáze, pak nezřízené žraní a zvracení, minulý týden mě bulimie převálcovala, chodila jsem i čtyřikrát denně. Teď zase skoro nejím, nemůžu si pomoct, je to strašný, ale všechno lepší než to zvracení. To raději jíst minimálně, skoro vůbec než tamto peklo.

peanut butter:
s tou tetou tomi připomnělo případ v naší rodině,tam to teda sice všichni ví, že má dotyčná MB, ale vypadá jako anorektička, což je překvapivé, já ve fázi MB vždycky přiberu a pak zase ve fázi nejedení to jde všechno dolů..jak na kolotoči... :-(

4 banalite banalite | E-mail | Web | 30. října 2013 v 0:31 | Reagovat

[3]: Já už mám naštěstí nejhorší doby za sebou. Ale je to běh na dlouhou trať, možná na celý život... Asi to víš sama, ale stejně ti to napíšu: kompenzovat záchvaty hladověním je to nejhorší, co můžeš udělat. Protože vyhladovělý tělo se prostě bude chtít přejídat pořád a pořád. 4 krát denně, to je hrůza, moc ti přeju, aby se to zlepšilo, je to peklo co :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.