Napasovaná

12. října 2013 v 12:29 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Zdravím,
zase na mě leze nějaká hrozná choroba (zřejmě nachlazení) a mám z toho pěkně blbou náladu, poněvadž jsem se v rámci rekonvalescence dobrovolně odsoudila k víkendovému domácímu vězení a docela se nudim. Nejspíš jsem se nachladla cestou z koncertu - musím se pochlubit, byla jsem na Rihanně - někdo mi tam počůral kabát (nebo ho polil pivem), když jsem ho měla na zemi, a tudíž jsem šla zpátky, a že to bylo daleko, jen v lehkém svetříku. Takto jsem došla až do dalekého hostelu kde jsem měla sraz s kamarádkou, a když jsem vkročila dovnitř definitivně jsem byla přesvědčena, že Německo se snaží kolonizovat Nový Zéland. Člověk by si přál potkat nějaké místní a místo toho Němec vedle Němce. A někteří z nich ani neví, kde je Česká republika...
Rihanna se mi líbila, přestože jsem hodně silně vnímala povrchnost toho všeho. Jak měnila vohoz každejch 5 minut, a v žádnym nebyla tak úplně oblečená, a jak vždycky když zatřásla zadkem obecenstvo začalo vřískat a šílet. A zpěv, to byla jenom taková kulisa, která ani nevycházela z hrdla zpěvačky, nýbrž z reproduktorů. Playback jak vyšitej. Líbil se mi tanec, líbila se mi atmosféra, celkově se mi to líbilo hodně ale nemůžu si pomoct: tahleta oddanost zpívajícím/nezpívajícím ikonám, uměle stvořenejm obrazům s umělými vlasy a umělými prsy... Velká pračka na peníze. Jen pro představu, lístek mě stál v přepočtu 2400. V současnosti si tolik vydělám za... no dobře, tohle zavání chlubivostí, radši mlčim.

Se zapisováním (viz minulý článek) to nebude tak horký, protože už mě to zas přestalo bavit. Asi je to tím, že jsem dost zaneprázdněná: nemít čas je zdá se lékem na všechno. Nemyslíte na jídlo, na cvičení, nestíháte a tím je problém vyřešen. Ani nestíhám truchlit nad skončeným Africkým románkem, ale je mi dobře, moc dobře až na tu děsnou rýmu. Dokonce si troufám říct, že se cítím dobře ve svém těle, tedy alespoň dokud jsem oblečená v teplákách nebo (světe div se) neoblečená. Dobře se přestávám cítít tehdy, když se nacpu do úzkých slimek, upnutého trička a krátkého svetříku, cítím se tak nějak celá zaříznutá, umáčknutá, naštosovaná v tom všem jako klobása, pořád si popotahuju kalhoty, stahuju triko, musím kontrolovat, zda je vše na svém místě, zda výstřih není moc nízko a neukazuje něco, co by neměl, zda je ofina na svym místě vpravo a nestraší zase někde nalevo čela... A pak přijdu do obchodu a snažím se opět narvat do něčeho, co mi neni, a ty jasný světla v kabince mi ozářej všechnu mojí celulitidu přetékající přes kalhoty, které se zasekly těsně pod zadkem a dál už nejdou natáhnout, a já si připadám strašně. A protože se cítím upnutě a nepohodlně beru si na další výlet pohodlné sportovní legíny, a holky na mě koukaj a bezelstně se mě ptají, jestli jsem jako zrovna přišla z běhu. Blbá móda toto. Ale...každý svého štěstí strůjcem.
 


Komentáře

1 Eve Eve | E-mail | Web | 13. října 2013 v 10:33 | Reagovat

Taky jsem nějaká nemocná.

2 peanut butter peanut butter | Web | 13. října 2013 v 22:19 | Reagovat

Už sem psala jak moc ti závidím pobyt na NZ? Jestli ne, tak to píšu teď, my to máme v plánu s přítelem na příští rok, ale nějak stále nejsme schopni něco začít řešit:/ jinak koncert musel být hlavně skvělá show;) a jedna "dobře míněná rada na záveř" když se cítíš v tom oblečení moc napasovaná, vem si větší nebo jinak střižené, ale to si asi nechtěla slyšet:D

3 ven ven | 14. října 2013 v 17:10 | Reagovat

To mi připomíná... pár měsíců zpět jsem z pozice pouhého kafedělajícího barmana povýšila na kuchtičku. Krom vaření práce obnáší i pečení nějrůznějších dobrůtek. Mám navrch pět kilo. Na tom se to zastavilo a dál nerostu (naštěstí!):) Nejdřív jsem si naivně myslela, že to půjde dolů. Pak jsem seznala, že nic dolů nejde, že prostě mám špek na břiše a hotovo. A že většinu kalhot neoblíknu. A že nemám co na sebe. Vyřešily to za mě segry. Starší ségra mě nalákala k sobě domů na hadry, co nenosí. A vyfasovala jsem skvělý rifle, co z nich zhubla a co původně dostala od ségry mladší, které už zase dávno nejsou. Ještěže ty sestry mám - bych bez nich chodila s holou řití asi:D

A k článku..., mně přijde podstatný to, že si uvědomuješ tu povrchnost, že je to na efekt, že tobě tohleto prostě nestačí. Že nahlížíš za to. Vidíš tu přetvářku...

4 Zuz Zuz | 17. října 2013 v 9:20 | Reagovat

No jo... s tím oblečením to je složitý.
Pro mě mě je nejděsivější léto, kdy se prostě nemůžu navrstvit a pak si připadám blbě. Teď je to ideální, můžu mít kalhoty, tričko, svetřík, svetr, šátek a cítím se dobře i se špekem. Ale znám moc dobře ty chvilky, kdy jsem třeba jen v úplých kalhotách a tričku a pořád popotahuju všecko všude, no achjo. O zkoušecích kabinkách ani nemluvě. Každopádně je dobře, že aspoň někdy se cítíš dobře ve svém těle. Ono to půjde.
A jak psala Ven se setrama, já jsem takhle vděčná Fall, která mi dala celkem troje kalhoty, které parádně sednou (už jsou lehounce volnější), nemusela jsem se traumatizovat jejich nákupem a mají pečlivě odpreparované cedulky s velikostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.