Říjen 2013

V nepohodě za vodou

29. října 2013 v 9:15 JÁ A VĚCI KOLEM
Je to vtipný, jak tu a tam někomu někam píšu, jak já jsem v pohodě a za vodou, a za necelou hodinu mi rupne v bedně a láduju se vším, co vidim, pak zavřu dítko na zahradě, protože zahrada je jediné bezpečné místo, kde mu nemusím bez ustání být v patách, a zatímco ono lomcuje dveřmi já na záchodě konám svoje neštěstí, voda z hajzlu mi šplouchá do ksichtu a já si připadám jako vrcholná troska, au-pair vašich snů.
Nutno říct že za poslední měsíc to bylo poprvé, takže žádné strachy.
Nicméně bylo to relativně logické vyústění celýho dne v nervu.
V nervu jsem, jak jinak, kvůli mužům, protože nedávno jsem potkala jednoho, nebo spíše dva, a je jedno jestli to vychází nebo nevychází, já jsem zkrátka nervózní a není mi z toho dobře. Měla bych se na nějaké randění definitivně vykašlat, protože mi to přináší spíše víc hysterie, než čehokoliv jiného.
Životní styl mojí host-mum mi na pohodě taky moc nepřidává, protože ta žena je prostě blázen a sotva mluví o něčem jiném než o svojí dietě a svém work-outu. A já se pak cejtim dost blbě, když vedle ní ležim na pláži a div mě nějací aktivisté nezačnou tahat do moře, pletouce si mě s vyvrženou velrybou
(můj oblíbený vtip, haha, když jsem se ho snažila přeložit do angličtiny, nikdo se překvapivě nesmál, protože nějak nepochopili, co mám já na pláži společného s Greenpeace a velrybama).
Ona je teda na mě moc hodná a i s jídlem mi pomáhá a radí, obzvlášť od doby, co se mě zeptala, jestli se selfharming nebo co jako, a já jsem jí naznačila, že teda já a jídlo nemáme moc pozitivní vztah, a já a moje máma, to je ještě horší.
Je sice fajn, že díky krásnému letnímu počasí jsem opečená do bronzova jako dlouho ne, ale ty jizvy prostě zářej…
Krom těchto detailů se mám fajne. Byla jsem na Rihanně, u jezera Taupo, na výletě lodí a na několika dalších krásných místech, koupila jsem si lístky na mega silvestrovský festival a taky jsem potkala bandu asi 10 Čechů, což mi udělalo velkou radost. Je paradoxní, jak všichni cestují a nemůžou se dočkat, až se těch nemožných Čecháčků zbaví, a pak, když jsou za mořem, se nadšeně druží.
Já se družim s každym, kdo má zájem.
Trochu si připadám jako exotické zboží.

Levné exotické zboží.

Napasovaná

12. října 2013 v 12:29 JÁ A VĚCI KOLEM
Zdravím,
zase na mě leze nějaká hrozná choroba (zřejmě nachlazení) a mám z toho pěkně blbou náladu, poněvadž jsem se v rámci rekonvalescence dobrovolně odsoudila k víkendovému domácímu vězení a docela se nudim. Nejspíš jsem se nachladla cestou z koncertu - musím se pochlubit, byla jsem na Rihanně - někdo mi tam počůral kabát (nebo ho polil pivem), když jsem ho měla na zemi, a tudíž jsem šla zpátky, a že to bylo daleko, jen v lehkém svetříku. Takto jsem došla až do dalekého hostelu kde jsem měla sraz s kamarádkou, a když jsem vkročila dovnitř definitivně jsem byla přesvědčena, že Německo se snaží kolonizovat Nový Zéland. Člověk by si přál potkat nějaké místní a místo toho Němec vedle Němce. A někteří z nich ani neví, kde je Česká republika...
Rihanna se mi líbila, přestože jsem hodně silně vnímala povrchnost toho všeho. Jak měnila vohoz každejch 5 minut, a v žádnym nebyla tak úplně oblečená, a jak vždycky když zatřásla zadkem obecenstvo začalo vřískat a šílet. A zpěv, to byla jenom taková kulisa, která ani nevycházela z hrdla zpěvačky, nýbrž z reproduktorů. Playback jak vyšitej. Líbil se mi tanec, líbila se mi atmosféra, celkově se mi to líbilo hodně ale nemůžu si pomoct: tahleta oddanost zpívajícím/nezpívajícím ikonám, uměle stvořenejm obrazům s umělými vlasy a umělými prsy... Velká pračka na peníze. Jen pro představu, lístek mě stál v přepočtu 2400. V současnosti si tolik vydělám za... no dobře, tohle zavání chlubivostí, radši mlčim.

Se zapisováním (viz minulý článek) to nebude tak horký, protože už mě to zas přestalo bavit. Asi je to tím, že jsem dost zaneprázdněná: nemít čas je zdá se lékem na všechno. Nemyslíte na jídlo, na cvičení, nestíháte a tím je problém vyřešen. Ani nestíhám truchlit nad skončeným Africkým románkem, ale je mi dobře, moc dobře až na tu děsnou rýmu. Dokonce si troufám říct, že se cítím dobře ve svém těle, tedy alespoň dokud jsem oblečená v teplákách nebo (světe div se) neoblečená. Dobře se přestávám cítít tehdy, když se nacpu do úzkých slimek, upnutého trička a krátkého svetříku, cítím se tak nějak celá zaříznutá, umáčknutá, naštosovaná v tom všem jako klobása, pořád si popotahuju kalhoty, stahuju triko, musím kontrolovat, zda je vše na svém místě, zda výstřih není moc nízko a neukazuje něco, co by neměl, zda je ofina na svym místě vpravo a nestraší zase někde nalevo čela... A pak přijdu do obchodu a snažím se opět narvat do něčeho, co mi neni, a ty jasný světla v kabince mi ozářej všechnu mojí celulitidu přetékající přes kalhoty, které se zasekly těsně pod zadkem a dál už nejdou natáhnout, a já si připadám strašně. A protože se cítím upnutě a nepohodlně beru si na další výlet pohodlné sportovní legíny, a holky na mě koukaj a bezelstně se mě ptají, jestli jsem jako zrovna přišla z běhu. Blbá móda toto. Ale...každý svého štěstí strůjcem.

Září

2. října 2013 v 23:49 JÁ A VĚCI KOLEM
Když už moje přejídání překročilo snesitelnou mez, nenapadlo mě nic lepšího, než dát svému životu systém a řád, tedy zbavit se přejídání podle plánu a ne se v tom jen plácat jak ryba na suchu. Žádný plán mě nenapadl, ale alespoň jsem se dala do zapisování kalendáře zahrnujícího cvičení a stav jídla (bez přejedení / ztráta kontroly nad něčím / absolutní ztráta kontroly / blití). Zde máme drobné shrnutí za září.
Co se pohybu týče, celkem jsem odcvičila:
12, 3 hodin jógy
8,5 hodin v posilovně
6, 1 hodin běhu
3, 3 hodiny domácího workoutu, což většinou znamená kombinace nějakého cardia+posilování.
Sečteno podtrženo mám tedy nějakých 30 hodin aktivního pohybu měsíčně, a odpovědí na to, proč pořád vypadám jako prase, je následující: jídlo.
No k mému vlastnímu překvapení z mých poznámek vyplývá, že to nebylo tak zlý, neboť převážili pozitivní smajlíky značící, že jsem jedla hezky a nepřejedla se: což neznamená, že jsem jedla málo, ale jedla jsem normálně, bez mozkových výpadků. Je to fakt zajímavý, protože jsem měla pocit, že jsem se přejídala celý měsíc. Ve skutečnosti jsem se přejídala jen 4 dny. Je dobře vidět, jak úspěchy přecházím bez povšimnutí a nepamatuju si je, a za neúspěchy se lynčuju ještě 2 týdny.
Celekem tedy:
15 dní bez přejedení
9 dní se ztrátou kontroly nad něčím, sežráním něčeho z nudy, rozmaru, emočního stavu atd.
4 dni absolutní ztráta kontroly
1x blití
Svůj říjnový čupr kalendář jsem rozšířila o zapisování všeho ohledně přejedení: důvodů, pocitů atd. Jestli mě to nepřestane bavit tak za měsíc se pokocháme. Vzhledem k tomu, že už jsem podělala 2 dni a to je teprve 3., to bude obsáhlé.