Srpen 2013

Buď sexy dítě: podruhé a jistě ne naposledy

31. srpna 2013 v 12:40 TROCHA FILOZOFOVÁNÍ
Svět showbiznisu mě nepřestává udivovat a jak stará babka sedim a říkám si: "Bože, ta dnešní mládež".
miley cyrus
Pár minut jsem sledovala MTV Music Video Award a nějak jsem nepochopila, proč celebrity vystupují ve spodním prádle.. Nepropaguju žádné feministické ani sexistické názory ale to, že všechny zpěvačky vystupují polonahý a jejich tanec je spíš sex než tanec je do očí bijící a víc než k zamyšlení. Konkrétně Miley Cyrus na fotce. 20 letá idolka 10 letejch holek, výchovný vzor jak hovado.
Pak samozřejmě nemůžeme odsuzovat mladou holčinu, která na diskotéce souloží se sloupem a teprve při bližším prozkoumání zjistíte, že se jedná o tanec. Naučila se z telky, chytrá holka.
Když tak pozoruju třináctku z mojí host-family: když přijde ze školy, sedne si k televizi a přepíná z jedné stupidní reality show na druhou. Když se zvedne od televize tak jedině proto, aby si udělala pleťovou masku, vyžehlila si vlasy nebo se sešla s kamarádkama, se kterými si většinou na iPodu pustí hudbu, trénují souložící tance, popřípadě si navzájem žehlí vlasy. Je mi z toho zle a mám chuť svojí mamince děkovně políbit nohu za to, že ze mě vychovala antitelevizního asociála.

Jinak všimněte si mého nového čupr designu aneb moje cesta k lepším zítřkům Smějící se
(Mám dneska podezřele dobrou náladu).

Mléko nebo nemléko

16. srpna 2013 v 12:42 JÁ A VĚCI KOLEM
Aktuálně se mám docela dobře. Večery trávím studiem, protože začal můj on-line kurz sociální psychologie (na www.coursera.org) a o víkendech se vídám se svýma německým au-pair friendkama. Tento víkend máme kolektivní setkání ve 4, kterého se docela děsím, protože už vidím, jak oni si budou povídat německy a já budu koukat do blba a ve vhodných chvílích pronášet svojí jedinou německou větu: Entschuldigen Sie mich bitte, ich verstehe nicht, ich bin ein Schneemann. Dokonce i Afričan mi tu a tam napíše, ale vzhledem k frekvenci a obsahu jeho zpráv, natož pak odpovědí, které zásadně neobsahují odpověď na nic, to vidím tak, že si jednou, dvakrát týdně řekne: "Ha, měl bych se připomenout svým milenkám!" a rozešle hromadnou zprávu svojí kolekci "milenky ze Severní polokoule".
Jediné, s čím stále válčím, jsou dětská hovínka (lépe řečeno velká hnusná lepivá... blé) a moje rýma. Moje chornická rýma, která mě začíná obtěžovat víc a víc, totiž čím víc si uvědomuju její chronicitu. Doktoři my už dávno neřekli nic kromě toho, že alergie nemám. A jelikož věřím tomu, že strašně moc věcí pramení z jídla (z jídla se tvoří naše tělo a tudíž to, jak bude naše tělo fungovat, závisí na tom, z čeho je tvořeno), a taky jsem se dočetla pár zajímavých informací na netu, rozhodla jsem se vyřadit ze svého jídelníčku mléko a mléčné výrobky.. alespoň dočasně, zkusit to. Bude to asi těžký, protože mléčné výrobky mám ráda a hlavně nejde jen o mléčné výrobky: po takové krátké úvodní rešerši jsem se zděšením zjistila, že mléko
je skoro ve všem... A nejde jenom o rýmu, jde o to, že do svého jedení potřebuju opět zapojit mozek. V poslední době se mi spíš zdá, že mám mozek v břiše, a začíná mi fungovat, až když začnu trávit. A pak to dopadá tak, jak to nehezky dopadlo včera: zvracením. Bylo to ojedinělé a opět po dlouhé době, ale to, jak jím, začíná být nechutný, a to, jak to řeším, či spíš neřeším, alarmující. Vždycky když se nacpu mám výčitky a vždycky když se vidím na nějaké fotce je mi smutno, ale většinu doby je mi to prostě jedno a radši uspokojím svoje chutě než nějaký vyšší hodnoty. Jak jsem psala Kolenu, problém je v tom, že jsem tak trochu "žena v domácnosti" a věčně se motám kolem lednice. To mě k přejídání nutí fyzicky... co mě k tomu vede psychicky, nevím. Fakt už ne.
Často si říkám: jak to, že ještě nejsem úplná bečka?
Možná kvůli sportu. Po delší pauze, ke které mě donutily nemoc, státnice a změna polokoule, jsem se do toho zase obula jako předtím: totiž (asi) až příliš. Objevila jsem fitko svých snů - je otevřené non-stop (celou noc, Vánoce, prostě kdykoliv Smějící se) a je tam všechno včetně "make-up room", místnosti, kde se můžete vyfénovat, vyžehlit, namalovat a dokonce navonět, parfémy samozřejmě k dispozici a nejsou to žádný šlupky. Hodlám tam ale chodit jednou, maximálně dvakrát týdně. Na co se chci soustředit a v čem chci být dobrá je jóga. Začala jsem chodit na Ashtanga yogu a absolutně mě to nadchlo. Myslím, že jóga je sport pro mě. Nikdy jsem nebyla ani dost rychlá, ani dost silná, ani dost obratná nebo soutěživá na to, abych byla alespoň průměrně dobrá v nějakém sportu, zato jsem vždycky byla vykloubená, což, jak se zdá, se v józe cení. Všechny sportovní závody a soutěže - nic pro mě - neumím prohrávat a nevyhrála jsem nikdy. Jóga je jenom o vás a pro vás... ačkoliv já a můj pošahaný perfekcionismus se stejně cítíme ublíženě, když se někdo ve skupině dokáže ohnout víc....

Hroznej den

6. srpna 2013 v 11:42 JÁ A VĚCI KOLEM
Dneska byl nejhorší den za poslední 2 měsíce.
Nejdřív jsem dopoledne vysávala a u toho jsem brečela, protože jsem myslela na Julii. Obávám se, že jsem během toho vysála pár ponožek.
Odpoledne přijelo dítko ze školy a já ho jako obvykle vypustila na zahradu, bylo krásných zimních 20°. Asi po 5 minutách jsem ho šla zkontrolovat, a ono nikde. Padla na mě strašná hrůza. Nebylo by to poprvé, co přelezlo plot a prostě odešlo. Beznadějně jsem lítala kolem baráku a nikde nic. Sedla jsem do auta, ono dítko má dost rychlé nohy a mohlo být už dost daleko. Vyjela jsem na silnici, šlápla na to 80 a najednou auta proti mě... a já, ty vole, jela jsem vpravo... A tady se pochopitelně jezdí vlevo. Polil mě pot. A dítě nikde. Vrátila jsem se teda domů a běžela jsem druhým směrem, vlezla jsem k sousedům na zahradu, pak k druhým sousedům: a tam stojí děcko u keře a škube pomeranče. Dojdu k němu, děcko se žulí a nabízí mi pomeranč. Mezitim sousedka vylézá z domu a taky přijíždí paní domácí, která rychle zareagovala na moje zoufalé telefonáty. Všichni se smějí, jaké je to děcko roztomilý pomerančožrout, dítě pusu od ucha k uchu, jaké si to udělalo pěkný dobrodružný výlet, pani domácí zve sousedku na kafe... miluju pozitivní lidi, a tak se směju taky, jen se pořád nemůžu zbavit divného pocitu v podbřišku, takového toho pocitu, že na mě právě sáhla smrt.

Dám si nutelu a bude dobře.

Večerní nůďo

4. srpna 2013 v 8:46 JÁ A VĚCI KOLEM
Prvně bych váš ráda odkázala na článek o Sebepoškozování, který jsem dlouho plánovala a slibovala napsat. Dlouho jsem přemýšlela, co napsat a jak napsat, ale jak to tak bývá, nakonec to dopadlo tak, že jsem s prostě sedla a napsala to zpatra. O mojí přípravě a snaze napsat to trošku "odborněji" snad alespoň trochu svědčí 2 citovaní autoři http://nadruhypohled.blog.cz/1308/sebeposkozovani.

Jinak nutno říct, že jsem chvályhodně aktivní. Během dlouhých nudných večerů jsem si uvědomila, jakým handicapem pro mě je, že nesnáším televizi, a tak, když každý večer rodina (a taky všechny ostatní rodiny na světě) svorně zasedne na gauč, stáhnu se do svého pokoje a snažím se dělat něco smysluplného, protože nesnášim nesmysl.
Začala jsem zase malovat. Bohužel jsem se nechala zlákat nízkou cenou a koupila barvy, které se sice pyšní nápisem "Acrylic colours", ale ve skutečnosti se jedná o hovna v tubě. Takže si budu muset koupit barvy nový. Jak se říká: nejsem tak bohatá na to, abych si mohla kupovat levný věci.
Konečně jsem si taky našla čas (a kondici) zajít do fitka a zítra ráno se chystám na první hodinu jógy. Mimoto jsem začala chodit na kurzy angličtiny - příprava na IELTS, běhám jako o život a příští týden mi začíná on-line kurz na Coursera.
Je to smysluplný? Snad jo, lepší, než čumět na bednu.


I tak často upadám do večerní nudy, takže uvítám typy, co dělat zhruba tak od 8 hodin večer do 11, když na to jít ven je už pozdě, sportovní aktivity dávno odsportovány, číst 3 hodiny je moc, film na každý večer nemám a malovat taky pořád nemůžu. Já si pořád nemůžu vzpomenout, jak jsem trávila večery v době, kdy jsem se nemusela učit ani psát bakalářku. To už je totiž tááák dávno.