Z nemocných dnů

22. května 2013 v 0:47 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Tak moje úžasná zázračná nemoc pravděpodobně nebyla vyvolána mísou, ale pořádným bacilem, na který jsem dneska dostala antibiotika. Takže hurá zpět ze zázračných alternativních výšin k pěknému chemickému hnusu. Nakonec to není tak zlý, lepší vymarodit se teď, nežli později. Nikam nemůžu a unavená nejsem, takže se můžu věnovat jen učení. Za těch pár dní jsem dost pokročila a taky ze mě opadla větší část hrůzy a to mimo jiné díky ověřené technice - mám napsaný seznam otázek a po naučení je odškrtávám, čimž nabývám útěšného pocitu, že to zvládám. Je totiž mnohem lepší připomínat si to, co už máte za sebou než to, co ještě zbývá. Kdybych se koukala na to, co mi zbývá, tak už ležím pod balkónem jak dluhá, tak široká, tak mrtvá. Jsem expert na "dělání, že někoho nevidím" a tudíž se snažím nevidět ani tento mrakodrap.



Vědomosti by tedy byly, ale co na sebe? V záchvatu přesvědčení "to už nikdy nebudu potřebovat" jsem prodala všechny šaty a sukně, co jsem měla, a teď mi zbyla už jen stará maturitní halenka. Ségra by mi půjčila šaty, jsou skvělé, ale jsou mi velké. Málem jsem se v nich nepoznala. Jsou stažené v pase, k tomu podpatky a moje nohy ... ehm, jak to říct... moje nohy vypadaly jako nohy! Ne jako 2 krátké válečkovité kolíky.

Asi bych vypadala líp, kdybych se oblékala jako žena, a ne jako tatar. Ale nosit podpatky? Fuj. Věčně někam spěchám, chodím na poslední chvíli a dobíhám dopravní prostředky. Už párkrát jsem z Lucerny sprintovala v podpatcích na poslední metro a občas to skončilo rozhodně neestetickým zjevem "elegantní dívka v šatech a lodičkách sjíždící eskalátor po prdeli". To si raději zachovám důstojnost, sic v teniskách, ale vzpřímeně.
A není to jen o podpatcích. Prostě mě ta móda nebaví a vezmu-li si něco výraznějšího (rozuměj něco jiného než kalhoty a tričko), necítím se dobře.
 


Komentáře

1 L. L. | E-mail | 22. května 2013 v 11:19 | Reagovat

Učení... k tomu se radši ani nebudu vyjadřovat.. Je to všude okolo mě...
Na fotce vypadáš moc dobře! A s těmi podpatky - mám to úplně stejně, vypadám v nich sice mnohem lépe, ale prostě není den, abych nedobíhala městskou a na podpatcích je běh pochopitelně krajně nepohodlný, místo za dámu jsem za trotla a ještě si ty podpatky okopu. Zlaté tenisky . :D

2 banalite banalite | E-mail | Web | 22. května 2013 v 13:25 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Podpatky jsou prostě nepraktický. Chlapům, co se to líbí, bych doporučila, aby se v tom někdy prošli. Například můj táta často podotýká, jak to působí dobře, když má ženská podpatky, je dobře oblečená, nedává si omastek na brambory a když si dává pivo tak zásadně malý. Hrozný pravidla, radši budu za trotla.

3 L. L. | E-mail | 22. května 2013 v 14:43 | Reagovat

Nedávat si omastek na brambory? ???  :D Tak to mě pobavilo.. Ale..čtu Tvůj blog..no už pár let, takže vím, že to až tak vtipné není.
Nicméně mám pocit, že tyhle představy o "dokonalém" protějšku mají často lidé, kteří by v případě podobně kritického partnera neobstáli ani náhodou.. Já se čím dál víc přesvědčuji, že mít plnou hlavu předsudků není úplně ta správná cesta...
-Shodou okolností jsem dnes poobědvala brambory poctivě maštěné, zapila je pivem z lahve co přítel nedopil a za chvíli nasadím kecky a hurá na bus do školy. A cítím se dobře. Možná mnohem ženštěji, než spousta mých vrstevnic. :-)

4 banalite banalite | E-mail | Web | 23. května 2013 v 9:27 | Reagovat

[3]:Teda tak to bych chtěla zažít, já se žensky cítím akorát na gyndě :)
Přesně, myslím, že lidi co mají vysoké nároky na sebe a jsou se sebou nespokojení tyhle nároky promítají i do partnera - nebo do dětí a všech kolem. A zde platí pravidlo zamindrákovaného otce: všechny úspěchy svých dětí přičítá sobě (kvalitní genetický kód a výchova), a všechny neúspěchy naší tuposti (případně genetice či výchově mámy).
A moc si vážím, že mě čteš (fakt roky?), ono takových jako ty asi moc nebude :)

5 L. L. | E-mail | 23. května 2013 v 12:42 | Reagovat

Úplně souhlasím, občas tohle zažívám i u sebe, ale uvědomuji si to a snažím se to dělat co nejméně.
Narazila jsem na tebe kdysi, když ti blog sloužil jako "hubnoucí deníček" - ještě když byla éra proana blogů. Hodně se tu od té doby změnilo, samozřejmě k lepšímu.[4]: :-)

6 ven-ven ven-ven | Web | 23. května 2013 v 16:05 | Reagovat

hej tak já se taky pochlubím, že tě čtu roky:) myslim že sem tě nechytla od začátků, ale ještě v době, kdys blbla s dietováním a hubnutím... a taky to tu hodnotím jako cestu k lepšímu. (i když nevěříš alternativám :-D )

7 banalite banalite | E-mail | Web | 23. května 2013 v 23:10 | Reagovat

Jsem poctěna! :) Pokud jste mě nestihly v úplných začátcích, tím líp. Posun k lepšímu to rozhodně je, na začátku jsem byla blbá úplně (v soukromém archivu mám pořád uložený první články, to byla přehlídka blbosti doslova). A pomalu kráčím i k tomu alternativnu, ale ne veřejně (co by na to lidi řekli že), přece jenom jóga, relaxace, některé imaginativní techniky a teď mísa... brzy mě upálí jako čarodějnici!

8 peanut butter peanut butter | Web | 24. května 2013 v 20:33 | Reagovat

tak metodiku máme asi podobnou, já teda hlavně potřebuji mít všechno vypsané a tak má pocit, že už to umím (omyl, učím se až pak na poslední chvíli:)jinak neříkám, že paleo je zázrak, třeba teď mým "zkouškovým nervovým stavům" nijak víc nepomáhá, ale jak sem psala, je to pro mě určitá cesta...já si vzpomínám, že když sem měla arašídové máslo kdysi poprvé, tak jsem taky nechápala, co na něm všichni (hlavně v zahraničí) mají, ale tak nějak jsem se k němu dopracovala a teď miluji jeho kombinace s ovocem - s jablkem nebo banánem, ale takový celozrnný toast s arašídovým máslem a banánem je dobrá klasika (někdo si k tomu přidává ještě marmeládu), teď dokonce zkouším i různé kombinace se zeleninou, jako takový dip...jinak děkuji a tobě taky hodně zdaru ke státnicím;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.