Rozlet

2. dubna 2013 v 0:16 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Velikonoce jsem přežila i se všemi velikonočními pochutinami. V sobotu a neděli jsem se účinně ovládala a nedotkla se ničeho mimo mých hlavních 5 jídel. V pondělí jsem si vědomě popustila uzdu. Ono se všechno, včetně mého přístupu k jídlu a k sobě, mění ze dne na den podle toho, jak se aktuálně cítím. A v pondělí mě bolely svaly z posilovny, cítila jsem se dobře a věděla jsem, že si s klidem můžu dovolit sníst beránka, čokoládovou kachničku a trošku se i natláskat bez toho, aby se to jakkoliv projevilo na mé postavě. Snědla jsem toho dost, ale jelikož jsem se v průběhu nesnažila o převzetí kontroly a nepřepadaly mě výčitky, proběhlo všechno tak přirozeně a přestala jsem jíst, když si tělo řeklo dost. Myslím si, že právě takto by měl vypadat zdravý stav - stav bez ppp.

Jednou dole a jednou nahoře. Stále více si uvědomuju, jak jsem ještě donedávna žila omezeně. Potom přišel zvrat a největší dno, který teď zpětně nechápu, jak jsem vůbec mohla přežít (jedno malé přiznání takhle k večeru: v jednu chvíli jsem se dokonce snažila volat na krizovou linku, protože jsem měla pocit, že zůstanu-li ještě vteřinu sama se sebou a svejma podělanejma myšlenkama, tak se zabiju). Statečně jsem přežila a teď zase pomalu přichází to "nahoře". Jakože donedávna jsem ještě nevěděla, jak naložit se svým životem, tak teď zase nevím, co si vybrat dřív. Kromě příležitostí se kolem mě taky objevují noví nebo staronoví známí a je to tisíckrát lepší než v dobách, kdy moje sociální zázemí tvořil pouze čutálista a Jul.
Možnosti jsou všude kolem nás, stačí se jen (jen?) sebrat ze svých stereotypů a přijímat to, co se nabízí i se všemi přidruženými riziky. Nesvádět svoje neštěstí na jiný nebo na osud, ale vzít to prostě do svých rukou.
 


Komentáře

1 Callistephus Callistephus | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 11:25 | Reagovat

Jojo, s tím souhlasím.. člověk má vyhledávat co nejvíce změn. To pomáhá nejen s řešením nějakých problémů. Já když jsem se tohle naučila, tak se můj život stal lepší, řekla bych. "Zajetý koleje" jsou nuda. Někdy to je riskantní, jak píšeš, ale i to k tomu patří.

2 lsza lsza | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 10:26 | Reagovat

Ten pocit, kdy nemůžeš být sama se sebou v jedný místnosti (sama), moc dobře znám. Člověk by si opravdu dokázal něco udělat, je to šílené. Jsi dobrá, že jsi to ustála.

3 Marki Marki | Web | 3. dubna 2013 v 14:08 | Reagovat

Jsem ráda, že jdeš právě cestou nahoru :) moje cesta je momentálně opačná, ale odněkud se člověk odrazit musí, no ne...

4 Rezzy Rezzy | Web | 3. dubna 2013 v 17:45 | Reagovat

To zní povzbudivě :-) Jsem moc ráda, že to teď už vypadá lépe! Co se týče jídla a postavy, mám teď taky takový celkem fajn zážitek... Snad jich obě budeme mít víc a víc :-D

5 Rezzy Rezzy | Web | 3. dubna 2013 v 18:15 | Reagovat

A k tomu akné... kdybych se za to tak nestyděla, tak bych ti i poslala fotku, kde to jde fakt vidět... Já mám bohužel často i takové podkožní boláky, které třeba moc vidět nejsou, ale bolí to dost a je to otravné, někdy se mi dělají i ve vlasech :-( A jít ke kosmetičce proto, abych o sebe nechala pečovat, z toho je mi trochu divně, na to nejsem zvyklá :-D  Spíš doufám, že mi třeba ten laser nebo něco pomůže trochu vyhladit ty jizvičky...

6 ven-ven ven-ven | 3. dubna 2013 v 20:57 | Reagovat

To ráda čtu, že je hej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.