Leden 2013

Zapijem?

24. ledna 2013 v 9:38 JÁ A VĚCI KOLEM
Konec zkouškového. Všechny zkoušky jsem dala na výbornou. Výborně. Po měsíci je to první den, kdy se nemusím učit, můžu si dát pár dní volna, než se pustím do bakalářky. Volno - můžu dělat cokoliv. Cokoliv... tak sedím doma a čekám na přítele, až přijde z tréninku. Koukám na facebook, jak všichni spolužáci píšou, "jdu zapít zkoušky", a přijde mi trošku líto, že já sedím doma a čekám. Ale co by jeden neudělal pro lásku!
Láska přijde domů, v botech z venku vejde do pokoje a zůstávají po něm velké blátivé stopy.
"To si děláš pr..."
"No jo kurva, já si to vytřu," zařve na mě vztekle... a pustí se do vytírání.
Prosím? Urazím se a po zbytek večera spolu nepromluvíme.
Taky zapíjim zkoušky, vlastníma slzama.
Konec zkouškovýho znamená mimo jiné konec namlouvání si: "Nikam nechodím, protože nemám čas a musím se učit."
Konec zkouškového znamená realitu: "Nikam nechodím, protože nemám s kým."

Poznatek z dnešní psychoterapie

9. ledna 2013 v 17:22 TROCHA FILOZOFOVÁNÍ
Ubližuje-li vám někdo, nesnažte se změnit jeho.
Změnte sami sebe tak, aby si vás cenil, bál se, že vás ztratí, a proto vám sám od sebe přestal ubližovat.

A pokud mu to nedojde, pak ať vás ztratí.

Pro krásu se musí...anebo nemusí?

8. ledna 2013 v 14:58 TROCHA FILOZOFOVÁNÍ
Určitě jste slyšeli o podvazování nohou v Číně, prodlužování krků v Barmě, ženské obřízce, středověkých korzetech a mnoha dalších způsobech dobrovolného mučení, kterým se ženy snažívaly dosáhnout krásy a žádoucnosti.
Našinec nad tím nechápavě vrtí hlavou a říká si, "díky bohu za dobu, ve které žiju", a kdyby potkal takovou Barmskou žirafu, jistě by jí řekl: "Nedělejte to, není to hezký a ta bolest za to nestojí."
Kdyby se Barmská žirafa zeptala, jak teda u nás dosahuje krásy, připravila jsem si pro ni krátký seznam technik, jimiž se soudobá žena udržuje krásná:


Hladovění (často až k smrti)
Zvracení (pro hubnutí)
Vyvolávání průjmu (pro totéž)
Sport (ne z lásky k pohybu, ale z lásky ke štíhlosti)
Plastické operace všeho, na co si vzpomeneš
Liposukce
Trhání obočí a ostatních chlupů z celého těla (krom vlasů, ty si naopak zahuťujeme a prodlužujeme)
Chození na podpatcích, čím vyšší, tím lepší (zhlédněte video níže)
Propichování všech možných i nemožných míst (náušnice a piercing)
Tetování (natož okrasné jizvení a vyřezávání)
Pěstování rakoviny plic (už tolikrát jsem slyšela od lidí, že si kouřením udržují váhu)
Opékání v soláriích
Nahrazení přírodních nehtů gelem
Vstávání o hodinu dřív (abychom se stihly namalovat)
Pracovat pracovat pracovat (abychom si hodně vydělali a mohly si koupit drahý šminky, hadry a jít na plastiku)

a to ani nemluvím o všelijaké přetvářce a pozérství. Tak já nevím, možná bych si radši místo toho nechala prodloužit ten krk.

Ideální boty na procházku?
Škodlivé a mučící nejsou samozřejmě jenom tyhle extrémní baletní podpatky, ale všechny vysoké podpatky...

Prasečák

3. ledna 2013 v 12:36 TROCHA FILOZOFOVÁNÍ
Obvykle, píšu-li o prasatech, mám tím na mysli sebe a svoje prasečí žraní. Dnes to ale bude jinak - o opravdových prasetech.
Zcela náhodou a omylem jsem totiž navštívila prasečák (takový to místo, kde se chovaj prasata). Mezi svátky jsme byly s milým na chalupě a v oné vesnici se právě jeden prasečák nachází a já tam moc ráda chodím na procházku okukovat prasata ve výběhu. Ono pro městskou holku je takové prase domácí vcelku a zaživa pomalu stejně exotické, jako žirafa. Tedy jsme ty prasata okukovali, když vyšel z prasečáku pán, trošku šilhavej s roztrhanýma montérkama, a bylo to tak trochu jako v hororu, když řekl: "Jen pojďtě dál, ukážu vám malý prasátka". A já, jelikož se bojim jenom duchů, jsem si představila, jak Julie bude závidět, že jsem viděla malinký prasátka, a souhlasila jsem.
Prasátka byla sice rozkošná, růžovoučká, pobíhala v celých hejnech a dokonce jsem si mohla jedno dvoudenní pochovat, ani jejich životní podmínky nebyli tak zlé (lidi udělaj cokoliv, aby prasátko přežilo do doby, než bude k snědku). Podmínky dospělých prasnic byli ale o dost horší. V budově, zhruba stejně velké jako je naše chalupa, je natěsnáno 80 prasnic s 250 prasátky a 4 kanci. Nejhorší dobu zažívají prasnice po porodu, kdy jsou na 14 dní zavřeny do klece, která jim padne přesně na tělo tak, aby mohli jenom ležet, aby nemohli vstát, otočit se, nic. Říka se tomu "prasení". Jen prostě leží na boku a cecky koukaj z klece ven tak, aby se mohli malá prasátka nakojit. Kdyby to tak nebylo, prý by ta malá prasátka máma zalehla. No, to není vůbec divu, když jsou umístěný v kotcích velikosti 1x2 metry. V přírodě tohle přece není vůbec možný. Život není zařízenej tak, aby se prasátka narodila, a máma je zalehla. Příroda taky pochopitelně nemá rozměr 1x2 metry. Je to hnus.

Pro ty z vás, které jste vegetariánky, by to byla procházka peklem. Já vepřový nejim a po tomhle zážitku je téměř jisté, že ani nikdy nezačnu. Je to smutné, když si představím, že to malý prasátko se narodilo proto, aby skončilo takhle.
Je to nepřirozený a zlý. Lidé říkají, že tak to zkrátka v potravním řetězci chodí, ale není to pravda. V potravním řetězci si maximalně něco ulovíš, ale nechováš stovky, tisíce, dokonce miliony zvířat určených k popravě. Kdyby si každý měl ten svůj vepřový řízek ulovit a zabít sám, taky by to vypadalo jinak. Jenže ten vepřový mražený řízek je tak nahony vzdálený čemukoli živému, že si ho sotva někdo spojí s živým prasetem.
Zločin na dítěti je snad to nejhorší, co si člověk dovede představit. Zato zločin na selátku nebo kuřátku je ten nejoblíbenější a nejlahodnější. Lidi se budou moc divit, až někomu sežeru dítě!