Ucho aneb lekce efektivního naslouchání

22. prosince 2012 v 13:01 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Rok co rok mámu doslova prosím, ať nedává cukroví na chodbu hned za dveře mého pokoje, a ona ho tam rok co rok dává. Ležím v posteli, učím se, a co jinýho by mě přepadalo než chutě na sladký. Udělám 2 kroky - hele 5 krabic s cukrovím - přežeru se jako prase, výčitky, vztek, a ke všemu nezbyde nic na Vánoce.
Znovu jí to říkám, dokonce připojím emoční sdělení (emoce se u náš normáně nesdělují ani nijak neprojevují), že když se toho přežeru, tak jsem nešťastná, a od maminky se dočkám - výsměchu. Proč by to přece dávala do sklepa, má to tam o 10 kroků dál a krom toho když jde na chodbu, musí projít mým pokojem, což je skvělá příležitost na špehování a na poskytnutí několika stížností mému uchu, a taky vždycky existuje šance, že mě po 22 letech najde v náladě, kdy se mi zachce něco svěřit. No a kdyby se mi zachtělo něco svěřit, třeba to, že mě trápí, že se přejídám cukroví, dočkám se výsměchu, v lepším případě kritiky. Hlavně, že tu a tam vede ineligentní řeči o tom, "jak se to jmenuje", bulimii, protože si o tom přečetla článek někde na internetu a ty holky jsou hrozný chudinky, žejo. Ať žije tolerance...

Další "vstřícnou" osobou dnešního dne je kamarádka Z., která se mi ozvala po velmi dlouhé době... možná poprví od doby, co má novýho přítele. Resp.měla, protože důvod, proč se ozvala, je právě ten, že se pohádali a asi se rozejdou. Najednou mě potřebuje vidět, a hlavně 26.večer, protože měli jít s přítelem na oslavu, na kterou on teď půjde sám, a ona by na to myslela takže MĚ najednou potřebuje. Uráží mě, že mi tak nepokrytě dává najevo, že mě potřebuje jenom na vybrečení. A co je na tom ještě smutnější, že to není poprvé. Potřebovala mě už dřív a obtěžovala mě dokonce každý den po několik týdnů - když se s ní rozešel minulý přítel.
Samozřejmě že i já, když se pohádám a trápím se, tak někomu volám a potřebuju se svěřit a třeba vytáhnout někam ven, ale také dávám něco "naoplátku", dávám také přátelsví a podporu, nejenom pláč jednou za rok po rozchodu.
Z. nezajímají ani moje názory, ani moje zkušenosti. Ta její hádka mi nepřišla ani tak tragická, u nás je něco takového standardem. Když jsem se jí snažila naznačit, že to taky znám, reagovala dokonce podrážděně - asi měla pocit, že její problém bagatelizuju.
Lekce efektivního naslouchání zní: nevnucujte druhému svoje zkušenosti, nikdy se nesnažte ho přímět k zamyšlení, že on také mohl udělat chybu, vždycky jen zveličujte chyby jeho partnera a nedávejte rady, protože o ně nikdo nestojí.

To samozřejmě neplatí u těch, kteří opravdu stojí o vaší podporu, pomoc a radu, platí to pouze u těch, co stojí jen o vaše ucho.
 


Komentáře

1 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 23. prosince 2012 v 5:02 | Reagovat

no pocit, že tě ostatní potřebují jenom když se jim to hodí je na piču :-P a tvoje mamka je dost netolerantní. já bych jí to cukroví asi hodila na hlavu :-D

2 Ta špatná Ta špatná | Web | 23. prosince 2012 v 7:39 | Reagovat

To s cukrovím...to je jako přes kopírák moje máma. Stále zatupeně a beze změny ignoruje vlastně všechny moje prosby.
Letos se mi podařilo ji přemluvit, ať neděláme cukoví, že máme přece krabice od babičky, táta peče a jím to vždycky jenom já. Máma souhlasila (ooo, cože?!)
A to zjištění, že si nakoupili se sestrou cukroví a schovali ho k sousedce, abych o tom neměla tušení, to je možná ještě horší...
Když teď vidím kousek vanilkového rohlíčku, slyším jen "bež, bež, to rozhodně není pro tebe"
Přeju Ti hezké svátky, Banalite.

3 lsza lsza | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 11:43 | Reagovat

Super článek!
To s mamkou a cukrovím mě mrzí. Člověk se často setkává s tím, že to okolí prostě nechápe, tak to je. Držím ti palce.

4 Marki Marki | Web | 27. prosince 2012 v 9:39 | Reagovat

Takový kamarádky jsou nejlepší, co... To znám... Až moc dobře... Tfuj!

5 moschinoo moschinoo | Web | 28. prosince 2012 v 13:03 | Reagovat

oj to s tím cukrovím mě tedy mrzí. Divím se že to dělá vlastní matka... měla bys jí ukázat že ty nejsi tak slabá jak si myslí a prostě to vydržet... jinak s těma kamarádkama to znám, a na takové jsem se naučila už kašlat... (možná proto už žádné nemám :) ) je to tak, přijde kluk a ty najednou NEEXISTUJEŠ.

6 nekonecnacesta nekonecnacesta | Web | 4. ledna 2013 v 14:51 | Reagovat

Držím ti palce do nového roku, silný blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.