Lavina

1. listopadu 2012 v 19:24 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Máma si ze mě dělá psychoterapeuta, co s tím?
V práci psychoterapeuta je důležitá, mimo jiné, jedna zásada: odosobnit se.
A snad už jsem to zmiňovala stokrát (neboť se mi ta věta líbí a můžu si s ní omlouvat to, že jsem na mámu jak pes - a ne jako ten pes náš, nýbrž jako pes divoký): odosobnit od vlastní rodiny se nejde.
Takže mě chtě nechtě ovlivňuje, když si máma stěžuje na tátu a na posraný manželství, když pláče kvůli ségře a její ubohosti, když brečí, že umírá její táta, a říká to tak, jako by to nebyl můj děda, jako by tohle nebyla moje rodina, a tak se mě nic z toho nedotýkalo. Tohle je velké mínus mojí silné pózy. Být tak slabá a vyděšená osoba, tak se mnou snad jednají v rukavičkách, utěšují mě a litují mě, že mi umírá děda a že o harmonickém domově si můžu nechat leda zdát. Takto na mojí silnou pózu všechno valí a neví, že tahle skořápka je zatraceně křehká a rozpadá se hned, jak se za mnou zavřou dveře mého pokoje.
Myslím si, že pokud nás něco trápí, neměli bychom si stěžovat u člověka, kterého to trápí taky, protože tak si ulevujeme na jeho účet. A proto bychom si na rodinu neměli stěžovat v rodině. Máma se ode mě stejně žádné podpory nedočká, protože svým pláčem mě akorát zadupává hluboko do země. Jó, přátelství... Přátelství je dobré v tisíci věcech a mimo jiné také v tom, že dodává podporu a útěchu... Kdyby tak máma měla kamarádky.
Proč je nemá?
Třeba bývala jako jedna z mých "oblíbených" kamarádek, které když se zamilujou, odstřihávaj se ode všeho ostatního. Asi nepotřebovala kamarádku, když byla šťastná, všechen čas trávila se svým mužem a taky společně řešili problémy. Potřebuje kamarádku teď, když se to všechno zhroutilo, ale teď jsou všichni pryč a kdyby byly, tak se stejně bude stydět přiznat, že jí manžel šikanuje. Nejde, díkybohu, o domácí násilí, ale právě tohle bývá důvodem, proč se o domácím násilí často nikdo nedozví - jednoduše - stud.
Je to na hovno, ale alespoň se z toho můžem poučit a pěstovat si přátelství založená na důvěře a vzájemné podpoře. Přátelství, ve kterém si budete vymýšlet pózy, a hrát si třeba na to, jak vám to s partnerem klape, bude potom k ničemu.
Adios.
 


Komentáře

1 Marki Marki | Web | 2. listopadu 2012 v 10:29 | Reagovat

Holka, to mě mrzí... :-/ Life is a bitch sometimes...

Sice to není ničí věc a nikdo Ti nemá právo do toho kecat, ale to jak se Tvoje mamča chová... Mělo by to být jinak, no. Ale z vlastní zkušenosti vím, jak se občas matky umí chovat a jak dokážou vysávat děti. Víš a možná i tohle jejich chování nás činí silnějšími, odolnějšími a lépe odolnými pro zku**ený život...

2 Flo Flo | 5. listopadu 2012 v 18:24 | Reagovat

Obdivuju tě, jak to dokážeš napsat. Tvůj táta nějakým způsobem týrá mamku, všichi to vidí a nikdo s tím nic neudělá. Proč mamče neotevřeš oči?

3 banalite banalite | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 18:39 | Reagovat

[2]: Flo: ano, spíše psychicky než fyzicky a vidí to všichni včetně jí. Já se snažím to jejich manželství neřešit, je to problém čistě mezi nimi a když se do toho nechám zatáhnout, akorát mi to ubližuje.

4 fall fall | 5. listopadu 2012 v 21:01 | Reagovat

Možná byste si s mámou měly dát nějaké limity.
Takhle na blogu je to sice úlevné, ale zcela bezvýsledkové.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.