Dvaadvacet

15. října 2012 v 1:51 |  JÁ A VĚCI KOLEM
Člověk by si měl svoje vlastní narozeniny asi užít a být šťastný.
Moje narozeniny a další události včetně Vánoc jsou pravidelně provázeny jediným: výčitkami. Hluboké myšlenky zde nečekejte, jedná se opět a zas o výčitky z jídla. Protože dostanu dort, bonboniéru, k tomu si objednám celou pizzu a zákusek a abych se tím nemusela trápit moc dlouho, sežeru to na ex. Někdo na ex pije, my na ex jíme. Někdo se na narozky vožere, jiný přežere.
Klasika. A mluvila-li jsem tady kdy o "normě", tak toto norma není. Kdyby můj "jídelní stav" byl normální, byla bych schopná nepřežrat se, nebo alespoň si to tak strašně nevyčítat. Přeci jenom na narozky to možná normální je.

Za peníze, co jsem dostala, jsem si chtěla koupit kalhoty a nějaký nový hadry. Momentálně se na to ale vykašlu, protože současná stehna nenarvu do žádné "malé" velikosti. A u mě to většinou dopadá tak, že si v hrůze kabinkového prozření raději koupím kalhoty, ve kterých jsem napasovaná jak klobása, sako, který nemůžu dopnout a tričko, který je moc krátký - jen proto, že NOSÍM malou velikost a velikost větší je jasná zpráva: Ztloustla jsi. A s tím se jaksi nesrovnám… jeden by řekl: "Ty máš ale problémy!"

Moc veselý narozeniny tohle nejsou. Když mi děda blahopřál a dával mi pusu, babička mi u toho za zády fňukala (vzhledem k tomu, že děda toho moc neslyší), že tohle je možná poslední pusa co od dědy kdy dostanu. Típni cigáro, tohle za to nestojí.
Druhá babička je v nemocnici, už 20 let v posledním tažení.
A teď i máma těžce nemocná.
A Honza, pan Podpora, mi akorát sprostě, neuvěřitelně sprostě, lže do očí. Dala jsem mu ještě šanci, ale rozhodně to neznamená, že bych zapomněla na to, jak se choval. Někdy je na nic bejt chytrej a mít dobrou paměť, protože si pamatujete všechno - všechno zlý, na co nemůžete zapomenout a odpustit - a taky všechno hezký, kvůli čemu nemůžete přestat milovat. A pak jste jak v křížový palbě na bodu zoufalství.

A co mi tak zbývá jiného, než řešit jídlo. Smrt pod kontrolou mít nemůžeš, jídlo jo. A stejně nemáš. Happy Birthday.

 


Komentáře

1 Petra Petra | 15. října 2012 v 7:51 | Reagovat

vše nejlepší banalitko! život není peříčko, smrt je jeho součástí. Naše společnost jí bohužel vytěsňuje a člověk jí přijímá až s ranami, které ho potkává. Pak nezbývá než smířit se a užívat každého hezkého dne,,třeba narozenin. Tak nezoufej :)

2 Lena Lena | 15. října 2012 v 8:49 | Reagovat

Též přeji vše nej a navíc dobrou náladu! Já si narozeniny nebo Vánoce také moc neužívám, ani ne tak kvůli jídlu (něco nezdravého mám v takové dny "povolené"), ale spíš mám tendenci bilancovat, co jsem od minulých narozenin či Vánoc dokázala... a s tím většinou spokojená nejsem. S velikostmi oblečení to mám podobně - velmi dlouho jsem byla schopná koupit si pouze XS, protože to je přeci "moje" velikost... až v posledních letech jsem přestala řešit, zda XS či "jenom" S, větší velikosti bych ale nevydýchala ani teď. Zkušenosti z reálného života (jako je třeba nemoc někoho blízkého) jsou sice bolestivé, ale na druhou stranu nám připomínají, jaké jsou skutečné hodnoty. Měj se hezky, snad se vše v dobré obrátí.

3 Rezzy Rezzy | Web | 15. října 2012 v 20:37 | Reagovat

To mě moc mrzí, že máš takové narozeniny :-( Ale hlavu vzhůru... zase bude líp, určitě!

Já bych chtěla dělat buď něco ve zdravotnictví a nebo něco se zvířaty. PPP mě taky celkem lákají. Ale psychiatrii bych asi nedala, na medicínu prostě nemám... a psycholog... nevím. Nejsou to lehká povolání no... Ještě jsem přemýšlela nad nutriční terapeutkou. A nebo prostě ještě něco jiného ve zdravotnictví no... nějaká odborná sestra... zatím nevím. Nebo něco se zvířaty no :-) Měla bych jeden takový bláznivý sen... být psycholožka, která má koně a dělá i hipporehabilitace. To by bylo krásnéééé... nebo třeba nějaká hezká léčebna pro nemocné s PPP... ale kde na to vzít, že? :-?
Anabell je super, to je hezké, že tam pomáháš :-)

4 fall fall | 16. října 2012 v 17:48 | Reagovat

Moni, bude líp! Všechno nejlepší, ať se ti daří...a ono se dařit bude :-)

5 Marki Marki | Web | 17. října 2012 v 9:58 | Reagovat

Ahoj, nebudu Ti tady psát, jak bude všechno dobré a podobně. Protože buď to dobré bude a nebo nebude.  Nic mezi tím není. Samozřejmě, že se člověk snaží být optimista, ale někdy je to ku*va těžké. Mám sama ve své rodině problémy, jediný prarodič co mi zůstal je moje milovaná babička, se kterou jsme vždycky všechno zvládly spolu, nepřipouštím si, že už má svůj věk, ale prostě... Občas mě to přepadne, že si říkám, co já bez ní budu dělat?? Je to můj nejbližší člověk, toho co jsme spolu prožily, jak jsme přetrpěly všechny problémy v naší rodině ( krach otce v podnikání, jeho pokus o sebevraždu, moje maminka-její dcera silná alkoholička a mohla bych pokračovat ). Kdyby sis chtěla někdy popovídat, napiš zatloukalovam@vnol.cz nebo FB marki.zatloukalova
Drž se...

6 El El | E-mail | 17. října 2012 v 11:21 | Reagovat

Ahoj, promiň, že nekomentuji tento článek, ale vyjádřím se ke komentáři, který jsi psala u Rezzy (v souvislosti s budoucím zaměstnáním v oboru s PPP). Jistě sama víš, že každá větší nemocnice v Praze má oddělení léčby PPP a zrovna tam se sociální pracovnice dost uplatňují (to můžeš dělat i po vystudování soc patologie), kdyby tě ta problematika do budoucna zajímala hlouběji a chtěla bys stát na té straně, která radí, doporučuju vystudovat adiktologii na LFUK, pak můžeš klidně dělat terapeuta. Protože co si budem povídat, po vystudování sociální práce nebo soc pat, jseš pořád jen taková "podržtaška", ale nikdo tě nebere na úrovni odborníka, který je schopen provádět poradenství, at už z hlediska psychologie či výživového poradenství (vlastní zkušenost). Tuším, že na jaře budeš státnicovat na Bc.? Tak zkus si dát přihlášku na tu LFUK (myslím, že je to na 3.fakultě,ale nejsem si jistá), mladá jsi dost,existenční problémy neřešíš, takže nic ti nebrání ještě pár let si zastudovat :-)
A samozřejmě, šťastné narozeniny :-) A neřeš prosím tě, že se nevejdeš do vel. 34, 36, to nosí děti...anebo modelky, co žerou adipex :-?

7 banalite banalite | E-mail | Web | 18. října 2012 v 20:33 | Reagovat

Petro, Leno, děkuju vám :)

8 banalite banalite | E-mail | Web | 18. října 2012 v 20:44 | Reagovat

[6]: El, děkuju za radu, rozhodování kam na magistra aktuálně řešim a ačkoliv je ještě čas, nedá mi to spát :) Jak je to s uplatněním sociálních patologů a dalších sociálních budižkničemu už jsem poznala, čili rozhodně nechci pokračovat v našem navazujícím - což je sociální pedagogika. Přemýšlela jsem o psychologii - od začátku samozřejmě. Ale trošku mě děsí studovat dalších 5 let + další léta supervize a kdovíčeho než se z člověka opravdu stane psycholog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.