Srpen 2012

Jóga a hubnutí (a bobky)

31. srpna 2012 v 20:00 MOHLO BY SE HODIT
Už dávno jsem vyrostla z naivity přesvědčení, že to, co je označené jako "na hubnutí", skutečně na hubnutí pomáhá, ale "jóga na hubnutí" mě v něčem překvapila. Mluvím o videu Zuzany Klingerové zde (má ještě 1.díl a další díly ke kterým jsem se ještě nedostala). Když Klingerová říká "a tímto stimulujete činnost všech vnitřních orgánů, stmulujete činnost trávení..." zní to jako reklama na Activii, nicméně když druhý den musíte na velkou po každém velkém jídle, tak jste buď snědli něco zkaženého nebo to fakt funguje.
Honza si vždycky ťuká na čelo když po návratu ze záchodu pyšně oznamuju, jaký jsem udělala pěkný bobečky. Ovšem kdo zažil 7 letou zácpu doprovázenou nadýmáním (čti: prdy) a občas vysřídanou průjmem, ví, jaké labůžo se ukrývá ve větě "pořádně se vysrat". (Někdo by měl pro-ana slečinky informovat o tom, jaké všechny nechutnosti jsou pozadím motta "být křehká jako panenka z porcelánu" a podobně.)

Co se týče jógy a hubnutí chtělo by to názor někoho povolaného. Já můžu tyto názory jen odvozovat.
Slečna D. - lektorka jógy a moje kamarádka z blogu - józe jako hubnoucímu sportu asi moc nevěří, jinak by si k hodinám jógy snad ještě "pro jistotu" nepořídila bulimii. Já teda doufám, že teď už praktikuje jen tu jógu a žádné nechutnosti...
Moje teta, cvičitelka power yogy a pilates na plný úvazek, poté, co aerobik vyšel z módy a ona změnila svoje zaměření na power jógu, nabrala asi 15 kg.
Takže nevím. Klingerová říká, že k hubnutí nám může pomoci kombinace - změna jídelníčku + rychlé sporty + jóga. Takže se budu držet svého sportovního tria - posilovna + běh + jóga - a samozřejmě zdravý jídelníček.

Sportem si prý vyrábíme endorfiny. Povídala to moje psychiatrička a tak jsme se dohodly, že vysadím antidepresiva definitivně. Nepocítila jsem žádné změny nálad při postupném snižování ze 300mg na 75mg, neměla bych je pocítit ani teď, a měla bych bejt děsně happy. Takže hurá, sem happy.

Pozice psa :D ňuňu

Článek bez důvodu

19. srpna 2012 v 15:29 JÁ A VĚCI KOLEM
Je víkend, venku 30 stupňů, to nemá ta holka na práci něco lepšího než zabývat se svojí tloušťkou?
Ehm, ne.
Ono vůbec je pozitivní, že jsem doma, a něco dělám. To znamená jsem doma a nespim, úspěch. I zabývání se tloušťkou je zabývání se "něčím", je to činnost, jo.
Jak se zdá moje negativní vztahy k domovu se vylepšují. Jsem schopná něco dělat, super. Moje činnorodost mě samotnou překvapuje. Vrhla jsem se na složitou akrylovou malbu, opakuju si anglickou gramatiku a začala jsem psát bakalářku a zpracovávat otázky na státnice, protože UŽ za rok přijde můj čas. Jelikož nejsem schopná pracovat v časovém presu je možná stejně už docela pozdě. Krom toho taky čtu, cvičim a koukám na inteligentní filmy. Mám z toho docela dobrý pocit, nemeškám čas, a jak já nesnášim meškání času!

Důvod tohoto článku původně byl, že jsem chtěla přidat další fotografické porovnání mojí postavy (které už tady poctivě vedu od roku 2009). Nicméně právě jsem si to rozmyslela. O tomhle blogu vědí už 2 známé osoby a ačkoliv jim klidně řeknu: "hele jak sem trapná, fotim se polonahá a dávám to na internet!" tak ukázat se mi to nechce... je to asi fakt ujetý a měla bych se zabývat něčim jinym, bude mi 22 tak bych kupříkladu měla začít rodit děti.
A pro vás ostatní stejně žádný viditelný rozdíl není, jen jsem víc sejratá jak v lednu... hm, zvláštní že?
Pro mě to ale marné není. Neporovnávám se s ostatními (či se o to alespoň snažim), protože každý máme jinou danost. Nemůžeme naší danost úplně změnit, můžeme ji jen poupravit v rámci našich možností a tak jediný srovnávání, který dává smysl, je srovnávání sama se sebou.
Jsem z toho jelen, radši jdu zaspat svůj život.

Jóga - proti stereotypům

18. srpna 2012 v 22:45 MOHLO BY SE HODIT
Stereotypy jsou na nic a to obzvlášť ve cvičení.
Nemůžu pořád běhat,
chodit do posilovny,
natož cvičit každej den to samí ve 30 Days shred by Jillian Michaels.
Když je to každej den, není to zábava. Jeden den vynecháš a přijde stres a výčitky svědomí. Není to sport jako koníček, je to sport jako posedlost. Utěšuju se tím, že tak to asi být musí. Kdybych neměla výčitky, když se flákám, sotva bych se donutila ke cvičení tak často a také výsledky by byli nízké. Annie je důkazem toho, co úspěch všechno stojí. Stres a výčitky jsou naším sportovním pohonem.
Prakticky chci říct, že to chce oživení. Běh mě baví, ale běhat denně stejnou trasu začíná být vopruz. Posilovna - fajn - raději střídám několik posiloven a občas navštěvuji úplně cizí.
Mám kardio i posilování, co víc chtít? Zpestřit! A třeba se zaměřit na hloukové svaly a celkové zpevnění - JÓGA!
Dřív, než se zapíšu na nějaký hodiny, rozhodla jsem se pro trénink doma, abych se pak moc neztrapnila. Lekcí na internetu je spoustu a něco natočila i naše populární Jillian (Yoga meltdown). Ehm, bylo mi jasný, že to bude těžký, ale že pod sebou za 15 minut budu mít louži potu připomínající Atlantický oceán jsem fakt nečekala. Z obličeje mi odkapával pot, ruce mi klouzaly po zpocené podložce a tak jsem z polohy psa udělala polohu placky.Obávám se, že zítra se ani nehnu. Tím ale líp, protože když mě nesnesitelně bolí celý tělo, je to jediná chvíle, kdy si můžu oddychnout od výčitek za to, že jsem dneska snědla (mimo jiné) krupicovou kaši s horou Granka a 2 rohlíky s medem.




Uměj to i psi, tak proč né já? :D

"Jebání je pojebaná práce"

12. srpna 2012 v 9:17 JÁ A VĚCI KOLEM

Zdravím vás,

Omlouvám se za kratší odmlku, není to tím, že bych měla práce nad hlavu (fakt ne), ale tím, že mi zkolaboval notebook a já se cítím divně, když mám psát kdekoliv jinde než na své klávesnici.

Že se mi podělal počítač je asi poslední kapkou podělaných prázdnin (připomíná mi to hlášku z filmu Nevěstinec: "Jebání je pojebaná práce").

V posledním týdnu mě zklamal drahý celkem 3x, a nijak mě netrápí, že si tady teď může číst, protože od doby, co jsem mu to povolila, protože já jsem já i s blogem, ho to nezajímá, poněvadž žádné pikantnosti se tady nedozví. Naše konflikty maj jednoduché řešení - vyčkáváme, až mě přejde vztek. Protože i když se vztekám hodně a často, tak ani já se neumím vztekat věčně (tedy, věčně možná ano, ale ne věčně na jednu věc).
Když už jsme u toho jebání, pojebaly se i moje poslední prázdninové plány. Čili hodiny plánování byly k ničemu a lístky do divadla, které jsem složitě kupovala, se teď zase složitě snažím prodat (kdyby někdo chtěl tento čtvrtek do otáčivého divadla v Českém Krumlově na představení Robin Hood 2 lístky, stačí říct, krom skvělého představení budete mít dobrý pocit, že jste Banalitku zachránili ze stresu).

Nesnáším promarněný čas a jediný čas, který teď mám, je ten promarněný. Pak ať se někdo diví, že jediný, co mi přináší radost, jsou moji dopisní přátelé (především můj vězeň z Texasu; btw už jsem tady psala o stránce writeaprisoner.com?) a nakupování. Nakoupila jsem hromadu věcí ze zahraničních e-shopů (Gina Tricot, Romwe, Oasap), mám z nich radost a radostně jsem je nacpala do skříně a už je asi nikdy nevytáhnu, protože jsou tak krásný, že je škoda obnosit je v mym promarněnym životě. Nechám si je na ten příští, kterej bude bohatej a ve kterym budu mít ráda lidi a lidi budou mít rádi mě.
Ok, pár dnů se nudím a hned odsuzuju celej svůj život, tak to není. Musím se jen prokousat do konce tohoto života, ehm chci říct tohoto srpna, pak zase začnu chodit do práce a 2 týdny potom do školy.

Měla bych si pořídit děti nebo ovce, abych se cítila užitečná. Do té doby alespoň budu pořádat soukromé filmové maratony, abych vám mohla doporučovat kvalitní filmy.