Červen 2012

Sebediagnóza

29. června 2012 v 21:42 JÁ A VĚCI KOLEM
Absolvovala jsem krátkou praxi v zařízení Anabell Praha a chtěla jsem vám všem sdělit - hromadně tam. Kdybych měla s čím, hned bych se přihlásila na skupinovou terapii a do nutriční poradny. Jenže já už jsem přece v pohodě, už tam nepatřím, jen si ráda hraju na chudinku a mám ráda, když se o mě někdo zajímá, přestože to dělá jenom proto, že za to platím. Ráda se dělám zajímavou, třeba jen sama před sebou, tím, že mám zajímavý problém.
Studium psychoterapie mi nějak pokřivilo pohled. Když se cítím smutně, okamžitě to začnu definovat. Ukládám smutek do řádků jak z romantický knihy, a těžko říct, jestli to jsou pak skutečně moje pocity nebo dojetí nad romantickým příběhem. Sebe sama dojímám dost často, to jo.
Studium mi taky otevřelo oči v tom, jak jsou veškerý neziskovky zatížený a psychologové, především ti hrazení pojišťovnou, mají před dveřma frontu jak na banány. A já nechci otravovat. Nechci okrádat o čas ostatní a obtěžovat se svejma pseudo-problémama a s tím, že mám prostě víc myšlenek než bych chěla. Kdybych byla úplně blbá, měla bych myšlenek míň? Musí být krásný být primitiv.
Po delší době jsem se objednala k psychiatričce. Řekla jsem si jenom o půl hodinku, že bych potřebovala prodiskutovat co s antidepresivy - vysadit nebo brát dál? Ale vlastně bych toho potřebovala víc... hlavně zjistit, jestli tam patřim nebo ne.

Když jsem mluvila o tom dojetí - ano dojala jsem sebe, potom mě dojala svým milým komentářem Blair, a proto jsem se rozhodla dojmout i vás. Ale nedokážu říct, jak mi je, protože nerozenám štěstí od neštěstí.
Z materiálního hlediska je to určitě štěstí. Do toho počítám i přítele, prostě vnějšek celkově oukej, prožívání lehce zadrhává.

Nevím jestli mi praxe v Anabell a psychoterapeutická skupina v HK dělá dvakrát dobře. Je to jako poslouchat vyprávění o staré lásce...
Život mýval rámec a smysl a co má teď?
Není hřích být šťastná? Co nás štěstí může naučit? Bolest mě posunula dál...
Mám chuť nejíst. Ale dala jsem se do sportu a vim, že kdybych přestala jíst, neměla bych látky na budování svalů, postavy a kondice. Proto musim jíst - teplý jídla, bílkoviny, všeho dost. A ne že bych nebyla při chuti, to jsem až až.

Ok je toho víc. Když jsem zrovna smířená se svou postavou a neštve mě ten zadek připomínající cedník, najdu si jinou oběť.
Třeba nos. Vymyslela jsem fintu jak by mi plastiku uhradila alespoň částečně pojišťovna. Už jsem šla na konzultaci na plastickou chirurgii, ale poslali mě do pr..
Vlasy, co jsem si asi před rokem nechala ostříhat, už mě štvou. Jsem asexuální jak ten cedník, postupně sbírám informace o prodloužení a zahuštění vlasů, kdyby byli nějaké typy na kvalitní salon v Praze, sem s nimi.
Pleť se mi po změně antikoncepce šíleně zhoršila. Věřili byste, kolik je možný vyhodit za nefunkční kosmetiku? Nevěřili...
Oblečení... nudný, beze stylu, pořád mám strach ze zkoušení nových věcí.

Jo takže symptom (sebedestruktivní hubnutí) byl sice vyřešen ale ta nespokojenost sama se sebou, co vychází někde z hloubky, ta ne...Nádherná sebediagnózna na závěr...

V Anabell nám pouštěli krásný dokumentární film o anorexii - ze života, lepší na tohle téma jsem neviděla. Viz. zde. Stahovat je špatné takže to rozhodně nehledejte na ThePirateBay Nevinný S překladem to asi bude horší.. Good luck!

Brzy přidám anti-ana,mia spoty z Anabell, hrozně se mi líbili tak jsem o ně poprosila. A budeme bojovat, hm?? :)