Očekávání

20. ledna 2012 v 19:16 |  BANALITE a její dlouhé dny
Zkouška dopadla mizerně.
Nemám zodpovědnost ani vůli.
Když jsem byla malá, rodiče mi napovídali, že jsem chytrá a úžasná. Rozmazlovali mě a já uvěřila tomu, že jsem princezna, a celý život se ke mně budou chovat lidi hezky a splní se mi vše, co si budu přát.
S realitou jsem se střetla velice brzo.
Svý zraněný ego jsem pohřbila hluboko do země a skoro to vypadalo, že tam zůstane už navěky. Zahanbeně jsem strčila hlavu do záchoda a z průzračné vody se snažila vyčíst, kdy i ostatní lidé objeví moji úžasnost a nebetyčnou inteligenci.
Jo, asi jsem byla rozmazlovaná a očekávala jsem od sebe velký věci. O to větší bylo a je to zklamání, že nejsem vyjímečná.
Neopodstatněné pochvaly a nesmyslné uctívání uvádějí takovou malou
children of bad marriages
holčičku ve veeliký omyl. (Ano, sice je úžasné jak spermie mého otce splynula s vajíčkem mojí matky a z malého množství buněk vznikl život, ale nepředpokládám,že je to moje zásluha).
Rodiče tím přivádějí v omyl dítě i sebe a pak, když se jejich ratolest předvede v porovnání s ostatními, přichází nepříjemný AHA! moment.
Jakože "ono to naše miminko není zas tak báječné".
... ale mohlo by být, kdyby se více snažilo.

A příběh o tom, jak se malá holčička snaží naplnit očekávání, ten už známe...

O tomto tématu jsme mluvily minulý týden na skupině. Anorektička - posedlá svými studijnímu úspěchy a štíhlou postavou - nemůže dovolit, aby někdy dostala dvojku, protože se od ní očekává ten nejlepší výsledek. A nemůže ztloustnout ze stejného důvodu. Na místě je otázka "Kdo to od tebe očekává?".
Já ve svym věku se už můžu na očekávání rodičů vykašlat, už mi nezáleží na jejich mínění a když se mnou nebudou spokojený, maximálně mi sníží kapesný. Jenže teď jsou tu očekávání moje.... A ty bohužel nesplňuju...
Jenže ani ta anorektická dívka, která standartně dosahuje top výsledků a dokáže NEJÍST, není se sebou spokojená a pohrdá sebou víc, než čím jiným.
Tak kde je chyba?
Možná, že máme tendenci vidět ty věci, které jsme nedokázaly, a přehlížet všechny své kvality. Klademe si na sebe příliš vysoké nároky a myslíme si, že až dorazíme do vytyčeného cíle, budeme moci být spokojení. Jenže nebudeme, vždycky přece můžeme být ještě lepší - a se stříbrnou medailí se nespokojíme.
A můžeme být přece ještě hubenější - tak snadno tímto způsobem holky padají do anorexie a taky do světa, kde honba za něčím lepším je jediný smysl. A spokojenosti nikdy nedosáhneme.

Také máte pocit, že ty nejlepší věci se dějou, když přijdou jako blesk z čistýho nebe?
Neplánujte, neočekávejte, nesněte a nechte se překvapit osudem.

Co Vám sráží sebevědomí? Jaké máte nenaplněné ambice?

Ruslana Korshunova, nádherná úspěšná topmodelka. Svůj život ukončila sebevraždou na vrcholu svojí kariéry. Svět ji miloval, proč ona nemilovala sebe? Co jí jen mohlo chybět?
 


Komentáře

1 Annie Annie | Web | 20. ledna 2012 v 20:31 | Reagovat

jako kdybys popisovala mě- s tím očekáváním rodičů.. Někdy si řeknu- kašlu na ně, stejně to dělám pro sebe... ale nakonec mě přemůže pocit, že pro ně nebudu dost dobrá, že je zklamu...
Na tvou otázku- nechci to moc tady psát, nezlob se!:) A děkuju za komentáře k fotkám, jsem se sebou spokojená, jedině zpevňovat a posilovat :)

2 Rezzy Rezzy | Web | 20. ledna 2012 v 20:36 | Reagovat

napsala jsi to opravdu skvěle... článek jsem přímo zhltla...
nevím, co na to napsat, ale souhlasím s tím, co jsi psala, koukám se na to podobně...
ach jo, je to tak složité :-(  kde jsou ty časy, kdy jsem byla malá holčička a věřila v jednoduchý a šťastný svět...

3 ewa23 ewa23 | Web | 20. ledna 2012 v 20:52 | Reagovat

no, holka, ja som to mala vzdy presne naopak... mne bolo vzdy v zivote o hlavu otlkane, co by som mala robit lepsie, co robia ine deti, ake sporty, ako sa ucia atd a ze taka nie som.. casto ma nasi zhadzovali aj pred ich znamymi... tak som obcas vyzerala jak pako jak pred deckami, tak aj pred dospelymi...
a az nejak postupom casu obcas zistujem,, ze ja sice bez vysokej skoly, ale s obycajnym selskym rozumom toho IQ mam viac ako plno ludi okolo...
perfekcionista nie som, ak som v skole dostala 3ku, tak mi vzdy bola dobra, o lepsiu znamku som sa nesnazila... ani na tu vysku ma to nejak netaha.. asi mi to ti rodicia podkopali tak, ze nemam nejak ambicie... :-?  :-?  :-?

4 fall fall | 22. ledna 2012 v 22:39 | Reagovat

Od tebe vždycky padnou dost důležitá slova.
Máš úplnou pravdu v té kráse...právě jsem o tom napsala.
Zjištění, že tělo jako deformace působí na okolí opravdu AŽ v případě velké škaredosti, je pro lidi s ppp strašně důležité.
Osobní pohled na sebe sama je věc druhá, ale o tom to právě je!
Je to "jen" o nabírání pohledů od "normálních" (nechci psát zdravých, byť by se to asi hodilo víc) lidí...holek, kluků...
Nabírat tyhle pohledy, a nepřebíjet je dokolečka svýma.
...
Jsem ráda za tvůj blog Banalite!

5 Marťulii Marťulii | Web | 27. ledna 2012 v 23:57 | Reagovat

Přesně tak, to nejlepší se stává, když to nečekám, naopak, když něco neplánuju...
Co mi sráží sebevědomí? Já sama...nejsem tak silná, jak bych chtěla být...
Krásný článek! :-)
A jiank krásný blog...nechtěla by ses spřátelit? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.