Leden 2012

Bulimie Plešatá

30. ledna 2012 v 16:02 BANALITE a její dlouhé dny
Nevím, zda za to můžou 2 roky anorexie..
nebo 5 let bulimie...
nebo celoživotně špatná skladba jídla...
nebo barvení a žehlení...
anebo úplně něco jinýho...

V každém případě se zamyslete, jestli je lepší mít pár kilo navíc, nebo být plešatá.
Já bych teď za všechno na světě chtěla zpátky svoje vlasy!!

Očekávání

20. ledna 2012 v 19:16 BANALITE a její dlouhé dny
Zkouška dopadla mizerně.
Nemám zodpovědnost ani vůli.
Když jsem byla malá, rodiče mi napovídali, že jsem chytrá a úžasná. Rozmazlovali mě a já uvěřila tomu, že jsem princezna, a celý život se ke mně budou chovat lidi hezky a splní se mi vše, co si budu přát.
S realitou jsem se střetla velice brzo.
Svý zraněný ego jsem pohřbila hluboko do země a skoro to vypadalo, že tam zůstane už navěky. Zahanbeně jsem strčila hlavu do záchoda a z průzračné vody se snažila vyčíst, kdy i ostatní lidé objeví moji úžasnost a nebetyčnou inteligenci.
Jo, asi jsem byla rozmazlovaná a očekávala jsem od sebe velký věci. O to větší bylo a je to zklamání, že nejsem vyjímečná.
Neopodstatněné pochvaly a nesmyslné uctívání uvádějí takovou malou
children of bad marriages
holčičku ve veeliký omyl. (Ano, sice je úžasné jak spermie mého otce splynula s vajíčkem mojí matky a z malého množství buněk vznikl život, ale nepředpokládám,že je to moje zásluha).
Rodiče tím přivádějí v omyl dítě i sebe a pak, když se jejich ratolest předvede v porovnání s ostatními, přichází nepříjemný AHA! moment.
Jakože "ono to naše miminko není zas tak báječné".
... ale mohlo by být, kdyby se více snažilo.

A příběh o tom, jak se malá holčička snaží naplnit očekávání, ten už známe...

O tomto tématu jsme mluvily minulý týden na skupině. Anorektička - posedlá svými studijnímu úspěchy a štíhlou postavou - nemůže dovolit, aby někdy dostala dvojku, protože se od ní očekává ten nejlepší výsledek. A nemůže ztloustnout ze stejného důvodu. Na místě je otázka "Kdo to od tebe očekává?".
Já ve svym věku se už můžu na očekávání rodičů vykašlat, už mi nezáleží na jejich mínění a když se mnou nebudou spokojený, maximálně mi sníží kapesný. Jenže teď jsou tu očekávání moje.... A ty bohužel nesplňuju...
Jenže ani ta anorektická dívka, která standartně dosahuje top výsledků a dokáže NEJÍST, není se sebou spokojená a pohrdá sebou víc, než čím jiným.
Tak kde je chyba?
Možná, že máme tendenci vidět ty věci, které jsme nedokázaly, a přehlížet všechny své kvality. Klademe si na sebe příliš vysoké nároky a myslíme si, že až dorazíme do vytyčeného cíle, budeme moci být spokojení. Jenže nebudeme, vždycky přece můžeme být ještě lepší - a se stříbrnou medailí se nespokojíme.
A můžeme být přece ještě hubenější - tak snadno tímto způsobem holky padají do anorexie a taky do světa, kde honba za něčím lepším je jediný smysl. A spokojenosti nikdy nedosáhneme.

Také máte pocit, že ty nejlepší věci se dějou, když přijdou jako blesk z čistýho nebe?
Neplánujte, neočekávejte, nesněte a nechte se překvapit osudem.

Co Vám sráží sebevědomí? Jaké máte nenaplněné ambice?

Ruslana Korshunova, nádherná úspěšná topmodelka. Svůj život ukončila sebevraždou na vrcholu svojí kariéry. Svět ji miloval, proč ona nemilovala sebe? Co jí jen mohlo chybět?

Prasátka na louce

11. ledna 2012 v 22:13 BANALITE a její dlouhé dny
Ve zkouškovym dokážu všechno - uklidit, vykoupat psa, protože už smrdí jak bolavá noha, napsat na blog, napéct, navařit a hlavně to všechno sníst - cokoli jen ne učení!!
A jelikož kamarádka měla narozeniny, upekla jsem jí dortík - Prasátka na louce :) Můj první potahovaný dort a jsem na něj pyšná! :D



















Musim utéct z domova, jinak tady nakynu způsobem, že už nikdy nevylezu, protože se nevejdu do dveří.
Zítra tedy jedu do HK. Pan čutálista mi odjel na soustředění a já budu šprtat a šprtat a šprtat...

Cesta z pekla do posilovny

9. ledna 2012 v 0:01 BANALITE a její dlouhé dny
Milá zlatá, dost výmluv.
Už dlouho sobě i vám slibuju porovnávací fotky stavu minulého a stavu současného, neboli (ve velkých uvozovkých) "sportovního" a "zdravotně-životního".
Původně jsem je chtěla dát po 2 měsících posilovny, pak mi to přišlo moc málo, tak jsem čekala do konce formovací soutěže, pak mi do toho skočily vánoce a veškerá forma skončila zavalená cukrovím, no ale teď je ta pravá chvíle kdy se uvidí, jestli mi nový lifestyle k něčemu pomáhá (cca po půl roce praktikování).
Sama na sobě změnu nevidim, co ale říkají fotografie?? (kromě toho, že jsem sebestředná, dlouhodobě posedlá sebedokumentací a mám křivej pupík).

Nejdůležitější jsou tedy 2 poslední fotografie. První dokumentuje zhruba dobu, když jsem začínala cvičit. Druhá je po půl roce cvičení (posilovna asi tak 3 krát týdně) a po změně jídelních návyků.

Pod formou

3. ledna 2012 v 0:24 BANALITE a její dlouhé dny
Do Vánoc ve formě a po vánocích hluboko pod formou.
V minulém článku jsem úmyslně vynechala strasti s postavou. Někoho možná napadlo, že nejsou, že jsem si na Štědrý večer dala kousíček kapříčka a jednu bramboru, chutě jsem zajedla sušenými meruňkami a šla spát s plochým bříškem.
Ehm... ne.
Kapra jsem sice moc nesnědla ale volné kapacity v žaludku jsem doplnila cukrovím - a tak to bylo celé svátky. Před vánoci jsem tady prosazovala radu: "Prostě mámě řekněte, ať to cukroví někam schová" a radovala jsem se, jak jsem to perfektně vymyslela (minulý rok se mi to osvědčilo).
Jenže moje máma už zapomněla na pach zvratek a na podezřelé úprky na záchod po sobotním obědu (jestli si toho vůbec někdy všimla, přes hromadu svých problémů nevidí mojí obří řiť). Na moje prosby, ať to cukroví dá někam jinam než PŘÍMO ZA DVEŘE MÉHO POKOJE, a že jestli to tam nechá tak to VŠECHNO SNIM reagovala s úsměvem:
"Alespoň budeš tlustá ty a ne já,"
Naštvaná jsem 2 dny po štědrém dnu dojedla poslední kousek cukroví. Lepší nepřítele zlikvidovat ihned, než aby mě tam ohrožoval ještě týden. A budete se divit - dostala jsem vynadáno. "Už jsi dospěla tak by ses snad mohla ovládat!"
Omyl - nemohla. Kdo poznal tyhle chutě ví, že ovládnout nejdou..
Lehce pozitivní na tom je, že jsem nezvracela. Z mých "bohatých" zkušeností vím, jak se cukroví rychle natráví - a já neměla žádný záchvat, nýbrž jsem preventivně byla přežraná od rána do večera.
Fitko přes svátky samozřejmě zavřený. Potom silvestrovská párty s obřím rautem v ceně.
Kila, který jsem odbourala před vánocema, jsou zpět (na váhu ale nelezu, dokud neuvidim to číslo, pořád si můžu vsugerovat: "jsem tak štíhlá, tak děsně štíhlá") a zdravý životní styl zmizel pod tunou cukru.

Co teď? Jednoduše - jdeme dál. Žádná nová dieta, žádnej režim.. Pokračuje můj našprtanej lajfstajl, který bych chtěla mít po zbytek života.
Neznáte chirurga, který by mi odoperoval chuťový buňky?

To jsem zase napsala článek pro komentáře typu tvojeproblémybychchtělmít.
Však já vím, že láska není odměna za štíhlost a štěstí se nerozpouští v tucích.
Tisíckrát se ptám PROČ, proč to potřebuju... a odpověď nevím, ta asi leží někde v nevědomí a zlomyslně se mi směje, protože ví, že tuhle touhu nikdy neuspokojim..

Někdo je feťák, někdo pedofil, jiný workoholik nebo gambler, a někdo zase drží dietu.