Je to teď doma trošku nepříjemné.
Řekněte, co si normální člověk myslí o sebepoškozování?
Že je to frajeřina? Emo? Pubertální výlev? Projev nízkého IQ?
Aha.
A co takhle třeba nějaký psychický problém, s tím se v běžném životě nepočítá.
Moje máma si všimla mého zápěstí. Nic mi neříkejte, já už to nedělám, protože jsem šťastná a nemusím. Ale bejvalo hůř, mnohem hůř.
" Myslela jsem si, že už jsi dost stará a dost chytrá na to aby si věděla, že dělat tohle je hloupost."
Jasně. Já jsem to dělala jen tak. Z nevyspělosti. Spalničky a sebepoškozování je totiž nemoc pro malý děti.
"Copak ty máš nějaký problém? Mě jsi vždycky přišla tak v pohodě, vždyť jsi hezká a štíhlá, o kluky nemáš nouzi, jsi chytrá, škola ti jde, máš kamarády a s tátou ti dáváme peněz, kolik jen chceš."
Jo, nehynoucí materialismus. Když se nám daří znamená to, že bysme měli být šťastní. Čirá matematika. Snadno si můžu spočítat rovnici svého štěstí. Zřejmě by mi vyšlo vysoké číslo něco jako megašťastná, vždyť mám bez námahy všechno, co chci. Škola mi jde bez problémů, v práci se koukám na filmy, rodiče mi koupí cokoliv, přítel mě miluje i přestože jsem hysterka…
Pohodlíčko kakaíčko, životní smysl byl spláchnut do hajzlu, čeho bych jako měla chtít dosahovat, když všechno už mám?
Asi jsem blbá znuděná a rozmazlená, ale znám hodně lidí, kteří jsou na tom stejně - jsou smutní prakticky bez důvodu. Jsme společnost blahobytu a zároveň nudy, to je sociologický fakt, že je tady nuda jako v řiti a že fronty na psychiatrii jsou čím dál tím větší a že nás, bulimiček anorektiček a podobných bláznivek je jako máku. Jestlipak třeba za války měl někdo anorexii? Aha?
Nemusíme řešit sebezáchovné problémy, tak řešíme blbosti. Vládu vkládáme v podobě volebního lístku do urny a víc se o ní nestaráme. Že je vláda zkorumpovaná a na hovno? Kdo by to dneska nevěděl? Ale co se dá dělat, že jo, necháme ty blbečky vládnout, budem trošku naštvaný, ale hlavně že máme gauč a plazmovou televizi, co víc si přát že, stát ať se třeba zadluží - stát, ten abstraktní pojem, vždyť co se může stát, když se zadluží to nehmotné cosi?
Jo, to se ještě uvidí. Ale lidí se to dotkne teprve tehdy, až poznají, že nemají na zaplacení televize.
A až nebudeme mít na jídlo tak zaručeně žádnou z vás nenapadne, aby šla to jídlo vyblejt.
