Červenec 2011

Satisfakce

24. července 2011 v 6:39 BANALITE a její dlouhé dny
S níže zmíněním "nákopáním své tlusté prdele" to nebude tak žhavý...
Zveřejnění nových fotek bylo sice extrémně motivující, když se na ně kouknu tak vím co chci a vím co musím, ale když se neporovnávám s minulostí a kouknu se na sebe do zrcadla, jsem vlastně spokojená.
Když jsem byla hubená byla jsem blázen - neustále jsem si ohmatávala kosti, pokaždé když jsem míjela zrcadlo vyhrnula jsem si tričko a prohlížela jsem si svoje břicho, kalkulačka při ruce a počítání kalorií, panickej strach z jídla a tak dále, o bulimických záchvatech ani nemluvim.
Podle fotek snadno porovnáme postavu, ale psychický stav bohužel vidět není.

Jo! Žádná dieta se konat nebude (žádnýho velkýho omezování stejně nejsem už schopná). Jak jsem řekla půjdu na to jinak. Pomalu a sportovně.

Mám ale plnou hlavu něčeho úplně jiného. A to chlapů, prosím. Pamatujete si na mého bývalého přítele - bývalého dokonce dvakrát, jelikož jsem mu dala naivně druhou šanci, a on se mnou dvakrát vytřel jako s hadrem. Po 4 měsících zavolal. Satisfakce vysoká, věděla jsem, že to bude on, kdo bude litovat. Ale otřáslo to mnou jako Japonskem při zeměřesení. On má v mém srdci velké místo, třeba tisíckrát by mnou mohl vymést a nic by se na tom nezměnilo. Protože já ho znám líp než kdo jiný. Vím že neni zlej a vím jak se trápí.
Teď se rozhoduju, jestli s ním jít na kafe. Byla bych ráda, kdyby mi vysvětlil nějaké věci... O 3. šanci nejde už ani uvažovat, ale přecejenom - mohl by mi zas poplést hlavu a já chci být s panem čutálistou a chci být šťastná jako dosud.

Dnes již jiná myšlenka z mé hlavy nevypadne.
Mějte se

Prázdniny

11. července 2011 v 15:14 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj slečny, jak užívate prázdnin? Plánujete dovolené v zahraničí nebo raději nějáké menší zážitkové výlety?

Já se do zahraničí zase nepodívám, ale nevadí mi to, válení u moře mě nebere. Nedávno jsem byla ve Veroně a o vánocích pojedu do Vídně, to mě baví víc než cestování do tropů. Radši si nechám peníze na festivaly, ten největší, Rock for people, už proběhl, teď mám v plánu ještě 2 menší. Jediný výlet bude asi "road trip" - sednem s kamarádkou za volant a pojedeme na týdenní tour po ČR, miluju řízení, takže se těšim.
Panu čutálitovi už skončilo volno a zase má tréninky 5 krát týdně a každý týden zápas po celý prázdniny. Hrůza, nikam spolu nemůžem jet, i když se snaží a tahá mě na různý výlety. Nevadí, stejně jsem líny prase a ze všeho nejraději se s ním válim v posteli.
Teď musím pyšně přiznat, že zas tak líná nejsem - snažím se chodit do fitka 2 krát týdně a fyzička se mi zlepšuje (takže už vyjdu po schodech do 3. patra bez toho abych si 5 krát musela odpočinout, paráda).
No a pořád jim všechno na co mám chuť. Bohužel na takovou mrkev nemám chuť nikdy, takže jím zmrzlinu, čokoládu a sušenky, p.čutálistovi vařím k obědu většinou něco s hranolkama, protože se mi nechce loupat brambory, a tak pomalu kynu a říkám si no a co, vždyť on je do mě zamilovanej tak slepě, že žádný špeky nevidí. A taky se konejším tím, že v posilovně to vypotím, a pokaždý se tam nalívám drinkem "Calorie burn" od značky Venga a doufám, že jeho vysoká cena znamená kvalitu a účinnost... a ono nic a pořád si nevidím přes břicho na pipinku...
Mějte se krásně!

Všichni jsme stejná liga aneb STOP KASTOVÁNÍ!!

3. července 2011 v 13:25 BANALITE a její dlouhé dny
Moje milá děvčata,
sedím na balkoně, mrznu a nemůžu uvěřit svýmu životu.
Trávím teď dny s panem čutálistou. "Jsme" spolu na Rock for people, spíme teda naštěstí u mě na privátu, protože stanování není nic pro mě (kam ve stanu zapojit žehličku že) a v tomhle počasí je stanování fakt leda pro blázny a lední medvědy.
Včera v noci byl hošan nějaký zasmušilý, páčila jsem z něho, co se děje, a po chvíli z něj vypadlo: "Připadám si vedle tebe jako trotl."
A proč?
Protože jsem prý krásná, chytrá a vtipná, nemůže se mnou tancovat protože jsem prý profesionálka a jsem skvělá a celkově skvělá - což si myslim že má z fotbalu, protože dávání hlaviček je očivdně pro mozek velkej otřes, anebo má mindrák ze svého nového sestřihu a lá zubatej květák, kterej jsem mu vlastnoručně vytvořila.
Vždyť ještě před pár měsíci, když se mě psychiatrička ptala na toho novýho kluka, jsem povídala, že asi nic, protože je to vyšší liga - pro holky jako já naprosto nedosažitelná.
Ale takovej mužskej mindrák má své výhody. Ráno, zatímco jsem spala, došel nakoupit, uklidil a pověsil záclony, když jsem vstala přinesl mi do postele kávu a dal mi vybrat ze 3 druhů snídaně, já jsem neodolala a dala jsem si rovnou 2!

Na vyšší a nižší ligu už nevěřim. Nemůžem nikoho zařazovat, dokud ho nepoznáme snad až na dno duše. Vždyť kdoví, co se skrývá za buchtičkama na břiše, a co zamená chlastání 2 krát týdne, které jsme dosud obdivovali a považovali za zábavu oblíbeného "pařmena".
Poznala jsem jeho slabá místa, jeho únavu životním stereotypem (a únik z něho do alkoholové nereality), jeho rodinné problémy, jeho obavy a staré rány. I nejvyšší liga potřebuje, ať to zní třeba otřepaně, lásku...

Omlouvám se, že neodpovídám a nereaguji, ale nemůžu před ním psát a tenhle článek dopisuju na záchodě a už na mě volá jestli jsem se nespláchla do záchodu... Všechno doženu, mějte se krásně!