"Tabu"prostor

30. března 2011 v 14:36 |  BANALITE a její dlouhé dny
Včera odpoledne v Hradci Králové proběhly 4 pokusy o sebevraždu. Na pohotovosti psychiatrie vyzvání telefon. Doktorka do něj už po několikáté zakřičí, že tady má nějakou práci, ostatní musí počkat. A tak ubozí skorozasebevraždění jedinci napůl sedí, napůl leží v čekárně, zatímco paní doktorka mi přihazuje další balíček kapesníků a soucitně se ptá:
"Tak povídejte, co ten váš chlapec?"

Vztahy jsou jako investice. Vložíte do někoho důvěru a buď se vám vrátí, nebo tvrdě narazíte. Je to risk, ale riskovat stojí za to. Nebudete-li investovat, nikdy nemůžete nic získat. Že ztratíte, nevadí, získáte velkou zkušenost a napříště třeba vyhrajete.
A já na tom přece nejsem vůbec zle, že. Rozešla jsem se s jedním, začínám si s druhým, přičemž jsem si polepšila neboť jsem skočila z nižší fotbalové ligy na ligu o dost vyšší (doslova).
Tak nevím, proč to dělám. Vytvářim si ve svym světě malej, nepřístupnej tabukoutek, do kterýho se schovávám před realitou a sebelítostně si v něm libuju. Byla to bulimie, jenže teď se mi daří jíst hezky a nezvracet, potřebuju novou úchylku, hurá...
"Co bude říkat až uvidí vaše zápěstí?"
Hmm buď si pomyslí že jsem emo, že jsem divná, že chci bejt zajímavá nebo si hraju na chudinku.
Sebepoškozování provází tolik předsudků, že nemám zájem o něm mluvit ani tady.

"Mějte se ráda, vždyť jste krásná," poplácání po rameni, balík kapesníků na cestu, nashledanou. V čekárně míjím ženu se strhaným obličejem, ošetřovatel jí pomáhá vstát a vede ji do ordinace. Lidská troska.
"Nashledanou," pípnu jak skřivánek. Spraží mě pohledem a já se opět stydím za všechny svý debilní problémy...
 


Komentáře

1 Claire Claire | Web | 30. března 2011 v 17:49 | Reagovat

Každej máme v sobě koutek, kam nikoho nepustíme, a kde si řešíme svoje velký i malý problémy.. a nikdy si vybíráme dost blbej způsob, jak ty problémy vyřešit..spíš jde o únik od reality..
aspoň já jsem to tak vždycky měla..
pro mě je momentálně mým každodenním problémem jídlo..jo, ubohý..a dost smutný že řeším takovou banalitu, jenže..:/

2 Maťulka Maťulka | Web | 30. března 2011 v 18:03 | Reagovat

problémy nikdy nejsou debilní...každý má toho na sebe tolik kolik dokáže unést...taky sem se řezala....a vím že je to nezmysl...ale prostě...dyť víš... drž se beru..hodně štěstí přeju...

3 L. L. | 30. března 2011 v 21:49 | Reagovat

A co když ta skorosebevražednice měla ještě "hloupější" důvody než Ty? Daleko malichernější nebo tak? Vím, že žádný problém není hloupý nebo malicherný, ale jak se může ona dívat tak, jak se dívala? Nemáš se zač stydět, zač omlouvat, třeba měla důvoy úplně stejné...

4 tobethin tobethin | Web | 30. března 2011 v 23:00 | Reagovat

možná je to jenom o tom chtít být jiná, být vidět...není se čemu divit když čtu jaký máš vztah nevztah s rodiči...prostě podvědomě třeba chceš aby si tě všimli a ocenili a zahrnuli tě láskou...třeba i to chození s fotbalisty...nevím, já tě mám ráda, protože tady na blogu jsi upřímná a jsi to "ty" (teda aspon podlě mě) ale jinak si myslím, že ve skutečnosti budeš asi uplně jiná, ne? taková - a ted bez urážky- ta typická "skinny bitch" co by se tlustý holce jako já vyhla obloukem a zatvářila se zhnuseně ale uvnitř, by jsi se cejtila malá a nevýznamná....je to tak? a tedka jak to říkám to neber vůbec zle...já tě mám ráda, zvlášt proto že jsi upřímná...já takhle upřímná nedokážu být ani na blogu...

5 missfatt missfatt | Web | 31. března 2011 v 14:16 | Reagovat

ach moja zlataaa.. to musi byt strasne :( su ludia co maju naozaj velke problemy, ale zase aj bulumia je dost velky problem :( musis sa z toho dostat :* drzim palce :) musime sa obidve vzchopit :*

6 versul versul | Web | 31. března 2011 v 22:11 | Reagovat

Hovoríš mi z duše. sme také blbé vlastne-s tými našimi "existenčnými problémami", ktoré sú v porovaní s inými naozaj banálne. Minule som chcela ísť za psychológom alebo proste za niekým a konečne sa niekomu vyrozprávať o tom, ako sa neznášam, ako si kompenzujem nedostatok lásky jedlom, aké mám malé sebavedomie, ako mám pocit, že jediné, čo ovládam je moje chudnutie, o tom, ako mi je posledné obdobie do breku, smutno, depresívne a potom si vravím, že bože, veď ja mám kde bývať, čo jesť, študujem, mám rodinu a ja potrebujem pomoc? Veď je to choré v porovnaní s ľudmi, čo hladujú  sú pod mostom a predsa sú to naše veľké problémy, ktoré nezvládame. Ale som rada, že ty si zvládla aspoň bulímiu, to je obrovský krok vpred!

7 barumka barumka | Web | 2. dubna 2011 v 13:36 | Reagovat

Kdyz jsem mela tech 61-2 kilo, tak jsem mnohem vic zila, bavila jsem se vic s lidma a pripadala si normalni, ted si pripadam jak vyvrzenec spolecnosti. Sama sebe nesnasim za ty moje povrchni kecy a nazor na zivot, ale nejak si nemuzu pomoct. Na vzhledu proste zalezi. Nekomu to stesti neprinese, nekomu jo, ja jsem zrovna ten druhej pripad.

8 fall fall | Web | 2. dubna 2011 v 23:43 | Reagovat

asi to vyzní divně, ale líbí se mi "jazyk, jímž zde hovoříš"...doufám, že to bude všechno lepší!

9 B. B. | Web | 3. dubna 2011 v 21:25 | Reagovat

Ahoj. Tak jsem se přidala do zástupu blogařek a založila si vlastní. Uvidím, jak mi to pomůže. :D
Jinak, jsem ráda, že to jídlo zvládáš. :)

10 Portia Portia | Web | 4. dubna 2011 v 13:38 | Reagovat

první řadě ti chci poděkovat za milý komentář, v druhé řadě bych ráda okomentovala tenhle smutný článek jenže tě neznám nevím co máš za starosti a za problémy navíc je to tak dost zajímavě napsané že je to takové tajuplné. Myslíš, že by jsi mi o sobě prozradila něco víc? jen pokud bys samozřejmě chtěla

11 Annie Annie | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 18:25 | Reagovat

No, zmizela a stejně se vrátila :) děkuju za komentář :) FB jsem si založila před nedávnem, napiš mi  na mail a já si tě přidám :) ale chodím tam málo.

12 B. B. | Web | 4. dubna 2011 v 22:24 | Reagovat

Jo, zjistit příčinu problémů a najít cestu, jak jim nakopat prdel. V to doufám tak jako všichni ostatní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.