Únor 2011

Můžeme si implantovat sebevědomí?

26. února 2011 v 15:05 BANALITE a její dlouhé dny
Chci-li mít lepší vztah, musím změnit sebe, ne jeho. On je super, zato já jsem hysterická stíhačka, hoho. Vždycky když si vzpomenu na holky, se kterýma spal (bylo jich 31 ježíškunakříšku) tak žárlim 31x víc než všechy ženy planety a šílim z toho. Začala jsem sugescí. Vždycky když cítim že žárlim (což je tak 280x denně) začnu si opakovat že jsem úžasná, jsem to nejlepší co ho kdy potkalo, jsem inteligentní, vtipná a vůbec děsně dokonalá a světě div se, jak to slýchám každý den (byť jen od sebe a s dost velkých nádechem ironie) začínám věřit tomu, že kdybychom se rozešli, byla by to pro něj větší ztráta než pro mě, protože by zase zůstal jen se svýma debilníma kamarádama a holkama v baru, jejichž smyslem života je sedět na barové židličce. Dokonce na to už skládám básně:
Blbci a debilové denně v baru
hledaj v baru intelektuální stravu
celou noc nad lahví vína
že prý ve víně jest intelektu síla.
Můj smysl a moje víra
je velká pizza plná sýra.
Toť konec, a snažím se v takových chvílích myslet na kluky které jsem měla, kteří hráli vyšší fotbalovou ligu než on a taky měli namísto pivní vany pěkný pekáč buchet.

Včera jsem byla na plese, a přestože jsem se opět nedokázala narvat do upnutých minišatů, všichni mě chválili. Chválili mé nové vlasy, tetování, až jsem se z neustálého opakování díků téměř zakoktala. Bylo to fajn, dokud se mi omylem nevyhrnul nenápadný návlek na zápěstí a kamarádka předvedla úžasnej hysterickej výstup. Donutila mě mluvit a tak jsem vylezla se svou bulimickou pravdou ven před další osobou. Tak už zná pravdu 5 mých blízkých lidí a já se najednou cítím pochopená a vím, že oni budou vždycky stát při mně. A tak se snažím kvůli nim i kvůli sobě být lepší. Lepší = nebulimická = tlustá.
Ale to poslední děsně být nechci. STOP!

Slečna B. mě přiměla zamyslet se nad svou debilitou a nad tím, jak moc je tento bulimický útěk jednoduchý. Bulimie je odpověď na všechno a díky ní pak my, srabové, nemusíme nic řešit. Bulimie vyřešila všechno za mě:
"Láska? Prblémů mám dost i bez partnera, krom toho by se mnou nikdo nevydržel a beze mě mu bude líp."
"Kariéra? Sny? Vždyť se neumím ani najíst, natož abych se někde snažila dosáhnout svého."
... bulimie plní náš svět tak, že už v něm není místo na radost.



Odvážnej posera

20. února 2011 v 19:22 BANALITE a její dlouhé dny
Proč si o mě lidi myslí, že jsem cílevědomá, odvážná a děsně silná? Jednak je to má hrdá maska kterou pořád nosím a potom ... možná je na tom i něco pravdy.
Do spousty věcí se vrhám po hlavě. Chci tetování? Sem s nim! Změnit účes? A hned! + další rozhodnutí z minuty na minutu jako přestěhovat se z Prahy do Hradce (kde jsem nikoho neznala), vydupat si svojí bakalářku, vydupat si lepší známku, naprosto šíleně a neplánovaně odjet na den do Rakouska, sami s kamarádkou cestovat po světě (zatím jen po střední Evropě), flirtovat, nechat si platit pití, krást, lhát, manipulovat s lidmi a kromě duchů nemám strach z ničeho.
Teda, pokud se nepodíváme na mojí druhou tvář - strach z rohlíku, strach z kritiky, radši utéct než něco řešit atd.
Čímž jsem chtěla říct, že mám nový tetování.

Krátké vlasy, krátký článek

16. února 2011 v 9:58 BANALITE a její dlouhé dny
Jak na kolotoči. Dobrá nálada se opět orátila v beznaděj a nechuť ke všemu.
V afektu a nechuti sama k sobě jsem si nechala ostříhat vlasy. Mý krásný, dlouhý vlasy (ano popravdě řečeno nebyly to vlasy nikterak kvalitní ani objemný, ale jejich délku jsem si pěstovala léta) - jsem na mikádo. Pocity z toho zatím nemám žádný. Je mi to jedno. Nezáleží mi na sobě.

Blbý zvyky

12. února 2011 v 15:59 BANALITE a její dlouhé dny
Snad je to mým domovem, jehož atmosféra na mě padá jako lavina a já se pak chovám jako debil. Konflikt s přítelem jsem zakončila tak, že jsem dramaticky, aniž bych mu to řekla, odjela na byt do Hradce. A tady ze mě ta depresivní nálada posledního měsíce opadla během 2 dnů. A některý věci v hlavě jsem si ujasnila:

Chci s přítelem zůstat. Miluju ho, vím, že on mě taky a snaží se mi pomoct. Moje scény toleruje a já se budu snažit být… lepší.

Moje škola mě baví a nebudu jí zahazovat jen proto, že mám blbou náladu! Jo, učení je sice vopruz, ale ty přednášky mě baví. Mimoto to má nový význam - bakalářku. Jo, asi je trošku neobvvyklý už v prváku chodit na konzultace kvůli bakalářce, ale já jsem se prostě potřebovala zeptat, jestli budu moct psát na téma poruchy příjmu potravy. Učitel byl docela nadšenej, přišlo mi. Ihned to téma rozvedl a navrhl mi jak to pojmout - výzkum na základce ohledně prevence a zdravého sebe vnímaní. A nejen jako prevence ppp ale i prevence obezity - čili zdravá strava a zjistit, jak k tomu přistupují třeba ve školní jídelně. Takže už mám jistého i vedoucího práce, doporučil mi nějakou literaturu a já se na tu bakalářku už skoro těšim - konečně se budu moct "profesně" zabývat něčím, co mě baví, o čem hodně vím a k informacím mám přístup z "první ruky" (určitě mi poradí moje psychiatrička, pak můžu navštívit Anabell atd.).

Dále jsem se rozhodla - PSÁT. Přihlásila jsem se do školní sociologický soutěže, kde se bude psát esej. Pak jsem si našla literární soutěž mladých spisovatelů. Uzávěrka je za 3 dny, no ještě nevim jestli něco stihnu napsat, každopádně dyštak příští ročník to jistí.

Včera jsem si vzpomněla na svůj sen z dětsví - že jsem vždycky chtěla jezdit na koni. To se mi zatím nepovedlo, krom pár projížděk na poníkovi na pouti :D Takže bych si to chtěla v nejbližší době splnit - jezdit na koni.

A tím vším zapomenout na podělanou bulimii, protože s ní je všechno na nic. Včera to bylo opět hrozný. Jsem sama na bytě, nemohla jsem spát, v noci jsem dostala chutě. Zásoby žádný nemám, ale žádná úcta ani slušnost mě nedokázaly zastavit, takže jsem se pustila do jídla svých spolubydlících. Ano, k tomu mě bulimie donutila - vlézt do cizích poliček, prohrabat lednici a jíst cizí věci - prostě krást. Dnes jim to samozřejmě všechno koupím, obávám se, že to bude tak za tisícovku. Kurva takový plýtvání peněz za něco co stejně všechno skončilo v záchodě!

Všechno končí, když se jednou začnete zabývat kaloriemi. Když vím, že můj obvyklý denní příjem je kolem 1400 kcal, a pak si nahrubo spočítám, že během večera jsem snědla cca 5000 kcal - pak je to konec. To je taková pálka, že je snad i lepší jít zvracet. A když jednou začnete zvracet zjistíte, že takovej únik je velmi snadnej.

A návykovej.

Paranoidní hysterická kráva

5. února 2011 v 23:33 BANALITE a její dlouhé dny
Píšu vám takzvaně přímo z "jámy lvové".
Tedy uprostřed hádky s mým milým.
Která se, jak jinak, odehrává přes sms, protože když jsme spolu je všechno super, ale když začnu přemýšlet začíná průser a já ho pronásleduju se svou paranoiou.

paranoia

Jak dlouho to vydrží? Já být na jeho místě už se dávno nakopu do prdele.
Protože mu nadávám a když se zeptá, co má změnit, zamyslím se a zjišťuju, že on je dokonalej. Chyba je ve mně. V tom, že jsem hysterka.

hysterie

Jasně, obojí je jistě součástí každé lásky. Jen nevím v jaké míře.
Co vím je, že žádnej chlap neni zvědavej na to, aby mu holka nejdřív nadávala, že se nesnaží být s ní, a hned na to začala fňukat, že je to její chyba a že je husa bláznivá.
Ovšem stále myslím, že je to lepší než to dusit v sobě a užírat se svojí nejistotou vnitřně. Už jsem mu řekla vše od své bulimie po depresi, pokud spolu máme být šťastní tak musí vědět, že se trápim, že se užírám, musí se mě snažit pochopit a vyjít mi vstříc.
A jestli to nepřijme? Tak sbohem, já v tomhle vztahu trpim, přestože tě miluju. Líp mi bude bez tebe...

Lenost

3. února 2011 v 0:00 BANALITE a její dlouhé dny
Děkuji vám za pochvalné komentáře k fotkám, pro mě bohužel současná váha v porovnání s minulostí rozdíl JE, a zřejmě bude trvat velmi dlouho než ji uznám za dobrou váhu... snad jde jen o zvyk...
Také děkuji za návrhy odreagovacích aktivit, vidím, že mačkání beďarů patří mezi všeobecný koníček :D
Dále vzkaz pro B. - nefunguje mi email, odepíšu v nejbližší době.

A životní informace? Krom chuti na cigáro nemám chuť na nic. A neměla jsem chuť ani na tu čokoládu co jsem dneska snědla. Nemám chuť držet se své teorie "přemýšlet nad svými chutěmi". Všechny teorie mě opouští stejně rychle jako všechny moje zájmy (jen mačkání beďarů přetrvává), plány a lásky - poněvadž jeden den myslím, že láska je smyslem mého života, druhý den usuzuji, že mě to nudí a že nejsem vztahovej typ.
Bulimický rozjezd skončil po dvou záchvatech. Občas klečím před záchodem a přemýšlím, k čemu to všechno. K ničemu. Nikdy mi to nepomohlo, nepomůže to ani teď. Sbohem, hajzle, jdu hledat jinou "ventilaci".. a tak jsem si pro radost koupila hodinky s krystaly od Swarovski a chci nový štěňátko, protože to starý už je přerostlý...
Toť promluvila debilka.

Krom válení nedělám nic jiného a tak, jestli nechcete slyšet co se děje u mých Simíků, nemám víc zážitků ke sdělení.
Názory a nálady mi skáčou sem a tam, že mi je líto vás s tim prudit... Chtěla bych být ambiciózní, ach, vepře vepře...