Srpen 2010

Přestat myslet

24. srpna 2010 v 10:40 BANALITE a její dlouhé dny
Dneska jsem vstala s překvapivě velmi dobrou náladou. Jakmile jsem zapnula facebook šla zase do háje. Ani ne kvůli nějakému konkretnímu podnětu, jako spíš kvůli celkové povrchnosti téhle stránky, povrchnosti mých přátel. Úvahy o vlivu sociálních sítích ale nechám na někoho jiného. Přestanu tam chodit tak často.
Včera jsem byla opět u psychologa. Dělala jsem si osobnostní test a test porovnávající mě-bývalého přítele a ideálního přítele. Docela jsme se s doktorem nasmáli, když sloupec grafu značící sebevědomí u mě úplně chyběl :) či spíš po něm zbyla taková tečička. Ale nevím, myslím že nějaké sebevědomí přece jenom mám - před někým, v některé společnosti a v některé dny umím být až nafoukaná... v testu jsem se asi soustředila na nejhorší stránku svojí osobnosti v nejhorší chvíle.
No, zajímavé bylo, že u svého přítele hledám přesně opačné vlastnosti, než kterými disponuji já. Takže sebevědomé vůdčí typy. 
Pan doktor si myslí, že trpím porozchodovou depresí. Nevím, já se spíš domnívám že trpím celoživotní depresí, ale budiž - moje vyrovnávání se s rozchodem trvá tradičně o mnoho déle než vztah samotný, takže celý můj život je vlastně jeden velký POROZCHOD.
Ale mě netrápí ani tolik ten rozchod.
Mě trápí moje osamělost. Že nemám oporu a porozumění ve svym blbym bulimickym tajemství, že jsem na všechno sama. A nikdo vám nepomůže, včera když jsem jela z práce mě na nádraží obtěžoval zase nějakej úchyl, nikdo si ani nevšimne, všem je to u prdele, a kdyby mi chtěl něco udělat??
Snad kdybych měla více porozumění v rodině nebo u přátel, neměla bych tak náročné požadavky na přítele. Jenže zatím jsem na všechno sama, mám v sobě miliardu tajemství, nikomu nedůvěřuju, všechno si raději zařizuji sama a nikdy nikoho nežádám o pomoc. Jsem samostatná, až moc, a už na to nemám. 
Ježiš, jsem dneska nějaká hlubokomyslná.

Dneska se budu trošku flákat, mám v plánu uvařit si nějaký pořádný obídek, koukat na filmy, číst si... a pak pojedu do práce. Ještě pořád mě to baví, kolegyňky jsou docela milé. Zítra jedu do školy na zápis ke studiu, pak hned do práce. Nebudu mít vůbec čas, nebude čas myslet ani se přejídat, to je dobře:)
Mějte se krásně

zara

Chci být jako od Mattela

21. srpna 2010 v 16:00 BANALITE a její dlouhé dny
Ahojky, zase jsem dlouho nenapsala,
nevím co.
Vždycky něco rozepíšu, pak to smažu, protože si říkám, že ten debil si nezaslouží už ani slovo na mém blogu a už ani jednu myšlenku v mojí hlavě. (bývalý přítel)
A psát zase o jídle? Co nového - vždyť všechno už tu bylo. Jím hezky a docela se mi daří, váha 51,7 kg.
Vlastně jedna novinka tu je - byla jsem u psychologa. Byl skvělej a moc mi pomohl. Myslím, že nikdy by nemělo cenu chodit k němu z donucení. Já tam šla z vlastní vůle, z vůle něco se sebou dělat a s prosbou o pomoc. Ano, už to sama nezvládám. Moc se mi líbila jedna věta co řekl:
"Na to, jak člověk vypadá, si zvykneš za 2 dni. Na to, že s ním nemůžeš vydržet si nezvykneš nikdy."
A možná, že se mnou skutečně není k vydržení. Možná jsem hysterická, namyšlená, přecitlivělá, urážlivá a žárlivá, a k čemu pak to, že jsem štíhlá?
Krása není to nejdůležitější.
Vím to moc dobře ale stále to nejsem schopná aplikovat. Stále toužím být nejhubenější a nejkrásnější na světě - prostě jako od Mattela. Bez toho pro mě nemá smysl nic, ani žádný vztah. 
Uvědomuji si to - a snad to je první krok ke změně.
V pondělí k němu jdu zas, už se těším.
Těším se až mu řeknu, jaký jsem udělala pokrok. Po vzoru jeho rady "být aktivní a nesedět doma" jsem si našla ještě jednu brigádu na večery a víkendy - hostesku. Dokonce jsem předávala květinu výhercovi jedné mooc prestižní ceny a byla jsem v telce - oh jsem celebrita :DD
Koupila jsem si kvůli tomu krásné černé šatičky (fotku dodám až si je donesu z šatny :) ) a vůbec- dost se teď utěšuji nákupy. Když je mi ouha - což se stává jakmile mě opustí veškerá společnost, nemůžu být ani chvíli sama, musím utíkat svým myšlenkám... Vlastně hned jak dopíšu článek pojedu si pro kabelku kterou jsem si vyhlídla (není to ani jedna z ankety která tady byla, do téhle jsem se zcela zamilovala na první pohled a jsem za ní schopna vysolit ohromné peníze - proč ne, mám teď 2 brigády najednou).
A taky jsem si koupila nový deštník - můj starý se mi ztratil onoho dne když jsem utíkala z baru před mým přítelem, jestli si pamatujete. Teď už je mi to fakt k smíchu :D
--> deštník s ufy de Esprit (moc roztomilej viďte)
Součástí fotky byla původně i moje prdel v bombarďákách... ehm, bohužel jsem to musela zcenzurovat :D
destnik

Nemám slov a nemám slz

15. srpna 2010 v 10:57 BANALITE a její dlouhé dny
S přítelem se nic nevyřešilo a vlastně se vyřešilo všechno..
Napsal mi, že nemá chuť něco řešit a jestli to můžem nechat na zítra.
IDIOT!
Večer jsem nechtěla sedět doma a tak jsem vyrazila s kamarádama do baru. Bylo mi jasné že tam bude - nevýhoda toho, když se seznámíte s klukem ve svém oblíbeném podniku - ale nebudu se přeci kvůli němu omezovat.. Koukaly byste, jak jsem se mu na tak malém place zvládla bravurně vyhýbat. Ani jsme se nepozdravili.
Odešla jsem celkem brzo, k ránu mi volala kamarádka.... že se tam on líbá s nějakou holkou.
Prý taková tlustá, nenalíčená, vlnité vlasy.
K čemu ti je že první dvojčíslí tvé váhy už zase říká 51, k čemu ti je že ráno vstáváš o hodinu dřív abys na sebe nanesla tunu make-upu a vyžehlila si vlasy, kdo to ocení? Kde je smysl?
Víte, je paradoxem že se mi vlastně spadnul velký kámen ze srdce a nestekla už ani jedna slza.
Předtím jsem si nebyla jistá co mu mám říct, jak mu mám vyjádřit co se mi na našem vztahu nelíbí, nevěděla jsem ani pořádně co chci. Hledala jsem chyby na sobě, vyčítala jsem si, že si za to můžu sama že mě nemá dost rád, protože jsem na něj byla protivná a naštvaná aniž bych mu řekla proč, že jsem hloupá a neschopná, chtěla jsem se s ním rozejít a zároveň jsem nechtěla bez něho být.
Teď je najednou všechno jasné jako facka.
Ta jistota je uspokojující.
Nenávidím ho a už ho v životě nechci vidět.

Jsem zvědavá jestli se opravdu dneska bude chtít sejít jak mi slíbil. Je mi to jedno, já už mu nemám co říct a vím, že před ním teď už nebudu poníženě brečet. Můžu na něj křičet, můžu mu dát facku, vztek mi dává hodně velkou sílu. Nebo ať nejezdí a já ho budu s klidem do konce života ignorovat.
Nebo alespoň do konce měsíce, protože pak konečně odjíždím! Nemůžu se dočkat!

Těžký den

14. srpna 2010 v 11:56 BANALITE a její dlouhé dny
Ahojky,
moje váha se zase hnula velkým stylem, jak má ve zvyku, díkybohu směrem down, takže aktuálně 52 kg. Konečně se cítím zase v normě.
Přidávám fotky ranního břicha, je dost splasklé, to ale během dne zmizí. Včera jsem totiž nestihla večeři, byla jsem na koncertě a snědla jsem akorát půl pytlíku brambůrku, což je sice mega kalorická bomba, ale pokud se nepřejídám tak se mi břicho nenafukuje.
Nevadí mi to.
Konečně si můžu vzít svoje tílko velikosti XS aniž by se mi přes "těhotenský" břich vyhrnovalo nahoru. A dneska je to důležité.
Dneska budu mít totiž rozhovor s přítelem. Vypadá to, že se rozejdeme :( nechci, miluju ho, ale takhle už to dál nejde.. Dneska chci zjistit jak se na to dívá on a pak se rozhodnout. Už ale nevěřím, že by to mělo budoucnost :(
Je mi hrozně.

Snaha to nevzdává

9. srpna 2010 v 22:17 BANALITE a její dlouhé dny
Dneska jsem viděla Any... ŽIVOU Any :)
Moc mi pomohlo mluvit o svém problému s někým, kdo to chápe. Děkuju :)

Jinak se ani nic neděje... Výlet moc nevyšel.
Plán "nezvracet" nevyšel.
Můj vztah nevyšel.
Pár mých kamarádských vztahů se taky hroutí.
A já stále naivně čekám na ty "lepší zítřky".

Váha hlásí otřesných 54 kg. Už jsem nabrala téměř polovinu toho, co jsem rok shazovala. To musí skončit, a já věřím že o vyjde protože se cítím tak tlustá a smutná - ideální podmínky pro dietu:(

Nejsem speciální

3. srpna 2010 v 21:12 BANALITE a její dlouhé dny
Nazdárek,
dneska je velice speciální den, poněvadž tento blog slaví své první narozeniny!
Chtěla jsem pro tuto příležitost napsat něco speciálního, ale pak mi to došlo...
... Nejsem speciální.
Jsem průměrná holka která se snaží udržovat si dobrou postavu. Váha se pohybuje mezi 52 až 53 kg, což je naprosto v normálu. Ráda chodím na pizzu a ráda jím sušenky, občas se přejím a pak zvracím, ale přiznejme si to - takových je. 

Nenávidím svého otce.
Takhle to totiž všechno začalo. Jako dneska.
Měly jsme se ségrou příjemný večer. My se normálně moc nebavíme ale dneska jsme si povídaly, udělaly jsme si společně k večeři krupicovou kaši a bylo to fajn. Pak přišel táta a řekl, že jestli kaše zbyde dá si taky. Tak jsme si dali všichni 3. A u stolu se táta pustil do ségry:
"Nedávej si tolik toho granka, a toho másla, si se asi zbláznila, celej den nejíš a večer si dáš takovou bombu, ovládej se trochu, ženský u nás v práci ty ani nesladěj, ty bys taky měla trochu držet dietu!"
Btw nemůže vědět jak ségra jí, když jsou oba celý den v práci.
Takhle to u mě začalo před 6 lety... otec nadával že jsme prasata a nejsme dost hubený. Tenkrát jsem z trucu zhubla 15 kg. Teď už je všechno co se týče hubnutí za mnou a už nic horšího co jsem kdy udělala ani udělat nemůžu.
Jen jsem si z trucu dala projímadlo. A to u mě dávno není neobvyklé.
Myslím že jsem si ho dala moc a zítra vyseru vlastní střeva.
Nevadí. Zničit samu sebe je jediný způsob jak se pomstít.