Červenec 2010

Odjíždím

28. července 2010 v 9:21 BANALITE a její dlouhé dny
Nemám ráda tyhle narychlo splácané články prakticky bez obsahu, ale nechci abyste na mě zapomněly :)

Troška sebekritiky:
"Jestli si ty tlustá krávo myslíš, že když 2 týdny jíš jako vrabec a pak sníš celou pizzu a nic se ti nestane tak se zatraceně pleteš!"
Ano, po 2 dietních týdnech se mi pizza velmi vymstila a já strávila noc u milého s křečemi v břiše, pálivou žáhou a co je nejhorší - nadmutým břichem. To vám byla romantika!

Dále: osobní život v troskách. Myslela jsem že mi přítel lže, předvedla jsem dokonalou hysterickou scénu a očividně to byl všechno omyl. Jsem trapná hysterická žárlivka. Nemůžu za to, kdyby si na mě udělal čas mohli jsme si promluvit a všechno by bylo v pohodě. Takhle se pořád jen "domnívám" a vyvozuji špatné závěry. Už mě to štve. 

Tak jo, už musím běžet na autobus. Jedu na výlet, vracím se v sobotu. Mějte se krásně!

Propadám panice

25. července 2010 v 13:03 BANALITE a její dlouhé dny
Jako když dav na Loveparade propadl panice a ušlapal 19 lidí.
To je hrozný.
Nejsem ale příznivec techno music a tak mi ušlapání na Loveparade nehrozí. Přesto podléhám panice, šlapu sama po sobě, šlapu si po štěstí, po cti a nejradši bych se neviděla.
Panikařím z váhy a z jídla. Že by už to bylo tady? Že jsem si zničila metabolismus? Už 2 týdny jím pěkně a bez záchvatu, za normálních okolností bych už měla 2 kila dole, místo toho mi dneska váha ukázala skoro 53. Mám strach z jídla, mám strach z nejídla, nechci si přece pokazit metabolismus ještě víc.
A možná je moje touha po štíhlosti jenom strach ze samoty. Když budu drobná a bezmocná všichni mě budou litovat a nikdo mi nebude ubližovat.
Stylizuju se do pozice chudinky a z pozadí útočím na své nejbližší a všem jenom ubližuju.
Ani netušíte jaká jsem...
...zlá.
A všichni o mě říkají jaké jsem zlatíčko.
Jako Karlík z knihy Václava Řezáče Černé světlo. Asi bych si to měla přečíst, tuším že to bude o mně (s tím rozdílem že já nenařezávám postiženým protézy)
g

Ještě připomínám anketu zde.

Chci pryč

24. července 2010 v 13:43 BANALITE a její dlouhé dny

Brečím často, ale málokdy brečím radostí. Když mi ale ve čtvrtek přišel dopis z Univerzity Hradec Králové, že přezkoumali své rozhodnutí a na základě odvolání se rozhodli mě přijmout, málem jsem se štěstím počůrala. Místo literatury půjdu teda nakonec studovat svůj vysněný obor - sociální patologii (v podstatě psychologie zaměřená na sociálně patologické jevy). Teď koukám na studijní plán a jsem nadšená. Ve volitelných předmětech je mimo jiné i sebeobrana a podobně, už se strašně těším :))
A taky se těším až opustím svůj debilní domov, protože už mě tu rozčiluje úplně všechno :-/
Ve skutečnosti jsem teď vzteklá jako pes a kdyby se ke mě "někdo" přiblížil (kupříkladu můj "drahý") tak bych ho asi pokousala. Chová se jak malej. Neodepsala jsem mu na sms, urazil se a teď trucuje.
Krom toho mi na nové tričko z Benettonu vytekla růžová omáčka z kuřecího wrapu... Naštěstí jsem si ve skladu nechala tílko co jsem si koupila včera o pauze, takže nemusím obsluhovat zákazníky jako prase. Jestli to ale nepůjde vyprat....
A co se diety týče svůj cíl zhubnout do 20.7. na 51 kg jsem nesplnila. 
Na jídlo moc nemyslím. Nemám chuť k jídlu, jsem smutná :(
Smutná z důvodů, které jsou tak tajné, že je nemůžu odtajnit ani vám :(
Snažím se potěšit nákupy, nová kabelka mi určitě zvedne náladu, takže kdo nehlasoval ať hlasuje zde v anketě o nejhezčí kabelku:) děkuju, mějte se krásně


A už nikdy nebudu sedět,protože se mi rolují špeky! --> nové tílko
Zákazníci mě velice často mylně považují za součást toho plakátu za mnou a vždycky když je pozdravím tak se hrozně leknou :) 

V záplavě kabelek

22. července 2010 v 18:28 Ankety atd.
Ahojky,
Tak aby tady byla nějaká zábava udělala jsem další anketu :) Možná si pamatujete anketu na šaty na maturitní ples, která mi docela pomohla a nakonec jsem šla v šatech číslo 2 (-->zde), které u vás sice nevyhrály ale naživo byly nejkrásnější:)
Teď si chci koupit za výplatu kabelku, a jakožto typická váha se typicky nemůžu rozhodnout jakou. Tyhle prošly prvním kolem výběrového řízení, teď je to na vás :DD

Drama de Banalité

18. července 2010 v 14:14 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj dámy,
po návratu z výletu jsem si dávala s článkem na čas, protože mimo článku chci taky stihnout odpovědět na vaše komentáře, kterých je požehnaně a díky vám za ně:)
Byla jsem na 3 dny v Polsku podívat se v Osvětimi a Krakově, jen já s kamarádkou. Bylo to fajn, ale o cestopis tu přece nikdo nestojí :)
3 dny nemožnost záchvatu - tak se mi žaludek srovnal a já se teď zase dokážu udržet - dnes držím 6.den, snad to tak půjde dál. Dokonce se mi podařilo trošku shodit takže váha 52,5kg, jak to šlo rychle nahoru, tak to šlo dolu, měly jste pravdu.. jen se zase nepřežrat..
A na jídlo teď nemám ani pomyšlení.
V mém osobním životě zažívám menší drama..
Ani nevím, jak to napsat.
...včera...
image

Banalité v baru.
Vidí, jak její nejlepší kamarádka sedí na klíně jejího přítele a náramně se baví. Beze slova popadne kabelku a vyběhne do noci. Jsou 3 hodiny ráno, tma a prší. Vybíhá za ní kamarád, který o ní, na rozdíl od někoho, má strach. Stojí spolu na rohu, on jí objímá, ona mu pláče na rameni. Objevuje se V., Banalité dramaticky zahazuje deštník, kašle na svoje vyžehlené vlasy a utíká. Marně, on je fotbalista, ona je prase, za chvíli ji dobíhá a chytá za zápěstí. Stojí spolu v dešti oba promočení až na kost. Ona má vlasy jako by právě vylezla z vany, řasenku rozmazanou po celém obličeji, schovává tvář do dlaní a chce umřít.
"Mně je úplně jedno jak vypadáš, já tě miluju," šeptá V.
A Banalité umírá dojetím.


Zrádci.




Příliš často opakované věty

11. července 2010 v 12:52 BANALITE a její dlouhé dny
Loučím se s přítelem, zavírám za nim dveře. "Já ho tak strašně miluju," zamumlám si šťastně. Ale dneska u mě spát nemůže. Musím totiž balit, jedu se svojí nejlepší kamarádkou na výlet - za svojí první výplatu ze svojí skvělý brigády. No nejsem nejšťastnější žena pod sluncem?
Dobře, tahle otázka už tu padla.
Odpověď taky.
Nejsem.
Předpokládám že tušíte, jak tento "příběh" skončil.
Zabalit jsem nestihla. Dostala jsem záchvat jako hovado, celý večer jsem žrala a pak zvracela, pak jsem padla do postele a chce se mi umřít.
Teď na 3 dni vypadnu. 3 dni bez záchvatu (i když kdo ví, jak známo ani veřejné toalety pro mě nejsou problém), možná další šance na normální život. Alespoň se pokusit.
Jako bych nevěděla, že už mi nic nepomůže, že na to chcípnu.
Neraďte mi. Tohle není o jídle. Já už dávno nehladovím, už dávno jím hodně, zdravě, bílkoviny. Není to o jídle, je to psychicky.
Neříkejte mi nic o důsledcích. Znám je ze všech nejlíp, vždyť je skoro recituju nazpaměť.
Jenže teď už mám fakt strach.
Bolí mě žaludek, bolí mě když polykám, bolí mě svaly a motá se mi hlava.
Až se vrátím z výletu, něco se sebou udělám.
A tahle věta tady padla už kolikrát?

nasledky

O lásce a O špeku

7. července 2010 v 18:25 BANALITE a její dlouhé dny
Žiju natolik hekticky, že si ani nestíhám dobíjet telefon. Dnes jsem v práci takže si konečně oddechnu! (zní to absurdně že?)
Jeden by řekl, že když žiju hekticky, nebudu stíhat jíst. Omyl - stíhám.
Podělaný prázdniny. Podělaná já. Pořád musím jíst. Když jedu na kolo s kamarádkou vždycky si dáme zaslouženou pauzu v restauraci na smažený sýr, když jdeme na koupaliště vždycky si tam koupíme pizzu, všechnu nudu zajídáme, je to srandy kopec. Sranda to přestává být když stojím na váze - 54, je mi na blití. Vyrovnat se s tím nedokážu, přestat jíst taky nedokážu, a tak jsem udělala to, co jsem nikdy udělat nechtěla. Zvracela jsem na záchodech v restauraci.
Přejídám se v restauracích protože doma se už nemám čeho přejídat. Rodina odjela na dovolenou, zásoby co mi tam nechaly jsem zlikvidovala během prvního večera, další jsem si nenakoupila protože je mi jasné, jak by dopadly.
A můj milý u mě spí a trpí hlady. Včera mi bylo fakt trapně, když v boxíku přinesl koláč od mámy. Jenže si dal malý kousek a zbytek mi tam nechal. Čao koláči, letí do koše, je mi to líto, ode dneška zase dietuju. Alespoň ty 4 dni co jsem v práci...

"...Mezi neštěstí a sebe staví pokaždé hráz hněvu, aby na ní nikdo nepoznal, že má strach."

O 3 kila blbosti víc

4. července 2010 v 16:12 FOTO odhalení
Kdekdo z vás chtěl vidět, jak teda teď vypadám, a tak jsem tu s důkazem svého vorvaňství!

Odměna za nic

3. července 2010 v 20:20 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj holky, dneska bylo venku krásně. A hádejte co jsem dělala já - seděla jsem v práci s rampouchem u nosu.. ta klimatizace tady je trochu přehnaná. V rámci letních slev musím ještě přecenovat celý obchod, nevadí, mám na to celý víkend. Achjo, nechápu jak může někdo sobotní letní odpoledne trávit v obchodním centru - dobrovolně a zadarmo. 
Už jsem si tady vybrala odměnu zato, když se mi do 20.července podaří shodit 2 kila - pěknou podprsenku s kalhotkama. No ale skutek uték! Žeru jak vepřík ale koupím si jí i tak. Já prostě nemůžu hubnout o prázdninách. Nejde ani tak o záchvaty, jsou prázdniny, já se dobře bavim a protože ze všeho nejvíc mě baví jíst tak si jen tak pro srandu koupím menu z letních slev od Mcdonald, potom Mcflurry a v baru si nikdy neodpustím brambůrky. Ještě že chodím do práce, dny tady mě zachraňují, protože jsem tu 11 hodin a na přejedení není čas.
Poslední záchvat jsem teda měla včera :( za to jsem si ale mohla sama (jinak za to může duch svatý samozřejmě), protože jsem v noci skoro nespala a moje tělo potřebovalo načerpat energii, kterou nenačerpalo spánkem, jídlem. 5 rohlíků s marmeládou.
Ale za tu nespavost jsem vlastně taky nemohla, protože jsem měla úpal a bolela mě hlavinka.
Je nemůžu totiž za nic.
Hlavně nechci žádnou odpovědnost.
Nechci být odpovědná ani sama za sebe.

Zde něco z thinspirace co mě tady obklopuje:

dim
dim