Duben 2010

Banalite se dojímá

29. dubna 2010 v 18:46 BANALITE a její dlouhé dny
Zdravím, nestíhám - užívám si maturitního života. Co si jde na maturitě užívat?
Už 2 týdny se topím v různých nostalgiích - "tohle je naposledy co jsem zkoušená před tabulí" "tohle je poslední středoškolská písemka" "tohle je naposledy kdy mažu tabuli" "tohle je naposledy kdy falšuju mámy podpis"… -
až jsem z toho celá dojatá.

Známky už máme uzavřený a najednou nás všichni profesoři mají rádi a my máme rádi je, a co víc, máme se rádi i mezi sebou. Zatímco před týdnem jsme si s kamarádkou vždycky říkali, když nějaká kráva zase něco prohlásila: "Už jenom 14 dní, to vydržíme!", teď si říkáme: "Už jenom týden? Tak málo?"… a já být více citově založená tak je tam všechny s pláčem zlíbám… naštěstí nejsem.

Teď už zbývá jenom týden, kdy stejně nic dělat nebudeme a já ho asi strávím většinu doma, pak svaťák, a pak maturita.. Dámy, tohle je konec další etapy mého života! Jdu otřít slzu a učit se maturitní otázky, abych mohla říct, že tahle etapa skončila dobře.

r

Feel sick

25. dubna 2010 v 14:04 BANALITE a její dlouhé dny
Přišla jsem o hlas. Je to fajn, alespoň nemusím dneska s nikým mluvit. Ještě kdybych tak přišla o celou pusu, abych nemohla jíst.

v

Planý řeči

18. dubna 2010 v 22:42 BANALITE a její dlouhé dny
Konec nadějí minulého článku.
Asi je můj osud trávit víkend co víkend nad záchodovou mísou.

Celý víkend se jevil nadějně. V sobotu mě překvapila krásná váha 49,4 kg. Ač jsem jedla minulý týden mnohem víc než obvykle, zhubla jsem, protože jsem se nepřejídala. To je krásný, říkám si. Můžu jíst mnohem víc když se nepřejídám.
Já že se nepřejídám?
.... to jsem si mě asi s někým spletla.
Dnes jsem snědla k rodinnému obědu smažený kuřecí steak. Ten už má tolik kalorií, že nějaká sušenka mě nezabije. A přežiju i pár toastíků, piškotů, lupínků... já přežiju všechno, jen domácí zásoby nepřežijí mě.

Držet a vydržet

15. dubna 2010 v 16:57 BANALITE a její dlouhé dny
Zdravím vás po dlouhém týdnu. Týden to byl pro mě opravdu dlouhý, celý jsem ho strávila učením účetnictví, a dneska jsem to završila účetnickou maturitou. Je to za mnou! Díkybohu. Už nechci nikdy více účetnictví vidět.. ale z písemky mám pocit dobrý, nebylo to tak těžké a co jsem zrovna nevěděla jsem vytáhla na záchodě z ponožky (originální skrýš na tahák).

Jinak je mi ale tak nějak divně. Je mi líto že nemůžu citovat minulý článek "Jsem totálně šťastná".. ono to štěstí hned někam uteklo a já mám zase pochmurnou náladu. I přesto, že se mi docela daří.
Jak jsem slíbila tak jsem splnila a celý týden jsem zvládla bez záchvatu. A slíbenou odměnu jsem si taky dopřála - šla jsem nakupovat. Velice mě potěšilo když jsem si zkoušela kalhoty velikosti 36 a byly mi velké, a cítila jsem se fakt dobře když jsem prodavačce říkala o velikost 34. Jenže velikost 34 neměli takže smolík, jsem bez kalhot. To není žádná sláva, nemám co nosit. Všechny staré kalhoty jsou mi velké, jenom dvoje mi padnou - a těm prvním se nedávno prošoupala ohromná díra v rozkroku..
Tedy jsem si koupila jenom tílko a make-up. Další nákupy mám povolené pokud zvládnu týden bez záchvatu. A to bych měla - pokud nechci chodit jenom v kalhotkách.

Je to skvělý, najednou si věřím, že to zvládnu. Že nebudu do konce života víkend co víkend trávit nad záchodovou mísou. Tenhle víkend jsem si dokázala, že to jde překonat. Tak proč by to nešlo tenhle víkend, a příští, a příští, a napořád? Stojí mi to za to - líbí se mi moje plochý břicho.

de

Po dlouhé době totálně šťastná :))

7. dubna 2010 v 17:08 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj holky, jsem stráááášně moc šťastná! :))) 
A důvodem není překvapivě ani chlap, ani shozená kila (obojí tak nějak stagnuje, lépe řečeno s chlapama je to na hovno a váhá něco pod 51).
Jsem šťastná protože:

1) Maturitní sloh se myslím docela zdařil. Nervozita se na mě po celou dobu neprojevila, akorát bolest v žaludku se mi přes noc přestěhovala do plic a během dne do krku. Po odevzdání slohovky skončila, takže myslím, že jsem blázen. Stejně jsem to totiž měla před maturitním plesem, kdy jsem z nervozity měla horečku, která ale s plesem opadla a už se nevrátila. Podivná stresová reakce. 
Měla jsem štěstí že mezi nabízenými tématy bylo téma, které mi dokonale padlo. Fantasy povídka - Jezerní dáma a její zrcadlo. Ráda píšu fantazii, protože ponořit se do nereálného světa je daleko jednodušší, než popisovat ten reálný. Takže jsem psala v podstatě takovou pohádku o jezerní dámě, která chtěla vlastnit všechnu krásu, a tak uzavřela krásu jezera do kouzelného zrcadla a jezero se tak stalo hnusným zeleným žabincem atd. atd. :D Stihla jsem to krásně a v klidu, napsala jsem ještě o stránku víc než bylo zadáno (takže o stránku víc šance nasekat chyby, ale taky o stránku lepší příběh - snad).

2) Mám brigádu na léto!! Zase jsem se lehce poptávala po obchodem, zda by mě někde nechtěli. Chytla jsem se v DIM Paris, což je malý butik se spodním prádlem, kde jsem vždycky slintala nad podprsenkami ale byly na mě moc drahý. Fakt mám megaradost. Ten obchůdek se mi moc zamlouvá, moc lidí tam nechodí, a přijde mi o mnoho lepší pracovat jen se spodním prádlem než skládat oblečení :)

Dneska mám fakt dobrý den.

A možná je to také tím, že jsem řádně najedená. V důsledku narušené psychiky jsem se totiž bála záchvatu, a tak jsem se radši najedla pořádně, ale zdravě - viz. včerejší večeře a dneska jsem si k obědu udělala celozrnné špagety s brokolicí a s tofu.

dim
Ještě raději bych dělala pro DIM modelku, ale prozatím se spokojím s pozicí prodavačky :))

Čas letí

6. dubna 2010 v 19:37 BANALITE a její dlouhé dny
Stres?
Ne, žádný stres.
Zítra mě čeká maturitní slohovka. Jsem v klidu, je mi to jedno, alespoň se bude něco dít a ten den rychle uběhne. Pak rychle uběhne týden do účetnictví a pak měsíc do ústních maturit. Pak už prázdniny a novej život. Nemůžu se dočkat.
V naprostém klidu je ovšem jen má hlava. Vnitřnosti mě zradily. Můj žaludek. Zhruba od dnešní matiky, kdy nám třídní začala vtloukat do hlav takové věci, ať se pohodlně oblečeme, ať se dobře najíme, ať si vezmeme dobrou svačinu, plyšáčka, mám šílený žaludeční křeče. Vnitřní stres, na to jsem specialista. Jako když jsem dělala závěrečky v autoškole. Řídila jsem v klidu a s pevnýma rukama, když jsem odřídila, dostala papír s potvrzením že to mám, poděkovala jsem, otočila se, zatemnilo se mi před očima a zakopávaje o vlastní nohy jsem odešla, polomrtvá hrůzou.
Ale říkám si, sakra proč bych to nenapsala. Za 13 let své školní docházky mám permanentně jeden z nejlepších slohů ze třídy, moje trapná povídka má v kategorii krvavé povídky na literu stále nejvíc hlasů a koneckonců, mám trénink, že - na blogu plodím písmena několikrát týdně.

Budu radši myslet na něco jiného.

Jídlo
(na co jiného by Banalita tak mohla myslet)
Dneska jsem si udělala pořádnou véču, ač můj žaludek na ní moc chuť neměl, psychika si to zaslouží. Dala jsem si lavašský chléb, což jsou takové chlebové kapsičky. Tu kapsičku jsem zevnitř namazala cottagem, posypala nastrouhaným sýrem a kukuřicí. To jsem dala zapéct do sendvičovače a naservírovala si to s paprikou. Mňam! Lepší než quritto z KFC! 
A váha hlásí krásných 50,5 kg.

A taky jsem dnes udala první životopis. A to v Promodu, což je bezva protože to je jeden z mých nejoblíbenějších obchodů. Prý se mi ozvou, hrozně si přeju aby to vyšlo!!

promod

Nové cíle

5. dubna 2010 v 10:49 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj holky, přeju vám krásné velikonoční ráno. Mě dnes probudili 2 kamarádi s pomlázkou, kteří namísto tradičního chození přijeli autem a skoro se divím, že místo košíků neměli igelitky...
obzera

<-- tenhle obrázek mi někoho připomíná :D:D



Shrnutí týdne: Od pondělí do pátku všechno skvělé, jedla jsem krásně a zdravě. V sobotu jsem před hrozícím záchvatem ujela na jarní Sázava fest, který byl skvělý. Fakt jsem si ho moc užila, byla jsem v pohodě, tak sakra netuším, proč si musím všechno zkazit. Přijela jsem domů kolem 2 hodin ráno, bum - záchvat - do 3. hodin jsem žrala až jsem se nemohla hnout, pak na záchod a konec.
V neděli po obědě jsem se začala zase tláskat, ale pak jsem odjela na sraz, který mě zachránil :) A říkám si, že tohleto je fakt den D, ten pravý zítřek od kterého si jsme jisté, že to skončí.
Sešla jsem se s jednou slečnou, známou přes blog, s podobnými jídelními úchylkami jako já. Koukat na ní - jako koukat do svýho nesmyslnýho zrcadla, vidět všechnu absurditu toho, co děláme, aniž bychom věděly proč. Jsem strašně ráda že jsem si s ní mohla popovídat - děkuju - dalo mi to hodně síly:)
Slíbila jsem, že nedělní večer zvládnu. S roztaženým žaludkem a čerstvě upečenými pomrkávajícími jidášky (věřily byste, že jidášky mohou mrkat a křičet "Sněěěěz mě!" ?) to šlo těžko, ale zvládla jsem to :)
Bulimie je opravdu boj den za dnem. Asi těžko jde skončit z ničeho nic, udělat tlustou čáru a najednou být v pohodě. Musíme na to pomalu. Vydržet pár dní a pak ty intervaly prodlužovat a prodlužovat až nakonec záchvaty zmizí úplně (?). Každý den bez záchvatu je výhra.

A jelikož mým problémem jsou hlavně víkendy, dávám si za cíl vydržet týden - do příštího pondělí - bez záchvatu. Bude to těžký... víkend před maturitou z účetnictví budu ve stresu jak prase. Ale mám motivaci! A abych to umocnila, pokud to vydržím, za odměnu si koupím boty (ty boty potřebuju a už je mám vyhlídlý) :D 

Naše jidášky fakt mrkaj -->
A pro mě je nepředstavitelný dát si jeden. Co mi takový jeden jidášek přinese? Moje chutě neuspokojí, nezasytí... achjo, závidím všem normálním lidem, aťsi maj třeba pár kilo navíc...
jidášky

Krátké nohy, dlouhý den

1. dubna 2010 v 17:50 BANALITE a její dlouhé dny
Zdravím,
poslední dobou mám problém s vymýšlením nadpisů...

Dnes jsem se zúčastnila dalších Scio testů (=přijímačky na vysokou) a byl to totální fail :D Jestli si pamatujete, minule jsem si stěžovala na neúspěch kvůli smradlavýmu klukovi, který seděl vedle mě. Dneska to bylo horší, seděl vedle mě moc pěknej kluk, přátelskej, milej, krom toho matematický génius a hlavně - ty ruce! Jsem na ruce lehce ujetá, miluju velké mužné svalnaté ruce s vystouplými žílami na předloktích.. a to on přesně měl... a těžko se vedle takových rukou soustředit na to, zda je číslo v levém sloupečku větší, než číslo v pravém sloupečku.. pff!
No, nebudu své neúspěchy na nikoho svádět, jsem prostě blbá a šmitec :) nevadíí, studium sociologie a sociální antropologie jsem si vynahradila nákupem nové kabelky a kraťasů.... (kecy prdy, je mi z té sociologie do pláče, ale s posledním percentilem 81 si vážně můžu vytřít zadek)

Reklama na Tamaris níže: