Vážení

15. března 2010 v 16:06 |  BANALITE a její dlouhé dny
Děkuji za včerejší komentáře. Jsem strašně ráda že v tom nejsem sama. Je mnohem jednodušší nejíst nic než jíst málo, bohužel.

Váha odporných 53 kg. To je signál něco dělat. Fakt mě to koplo do prdele a ukázala se ta hlavní motivace: NEBÝT TLUSTÁ. Takže zase začíná dietka, žádný udržovací režim jako doteď (stejně vedl akorát k přejídání).

Dnes po 14 dnech přišla do školy moje kamarádka, která taky hubne. Moc se o tom nebavíme, akorát spolu chodíme po škole nakupovat celozrnný pečivo k obědu. Daří se jí líp než mně, za tu dobu co jsem jí neviděla zase zhubla. Ale já jsem pořád ta hubenější a sobecky se bojím, že mě jednou předběhne. Je to fakt nesmyslný, hloupý a sebestředný, ale já to nedopustím.

Stále víc uvažuju o tom, že zajdu do centra Anabell na konzultaci kvůli ppp. Alespoň na první informativní schůzku (jak mi řekla anamia-ana - děkuju) ta mě přece nezabije a teprve potom se můžu rozhodnout, jestli tam budu chodit i dál.
Ale... (ano, další sobecké "ale" je tady... ) .. nejdřív shodím na 50kg. Sama vím že je to nesmysl, že to není rozdíl, ale já vím že s pocitem tloušťky, co mám, by pro mě nějaký "léčení" bylo o dost těžší, ne-li nemožný. A taky mám psychický blok jít tam jako tlouštík.

A venku už se otepluje a svítí sluníčko:) takže nálada dnes docela dobrá - s vírou v lepší zítřky :)
Mějte se.

 


Komentáře

1 Mara Mara | Web | 15. března 2010 v 17:00 | Reagovat

Ahoj, tvůj blog čtu už opravdu dlouho:).Musím říct, že se v tvých problémech s jídlem dost vidím.Mám to totiž úplně stejně.Zhubla sem na 52 kg, kterých sem chtěla.Ale bylo hrozný si tu váhu udržet, protože jakýkoliv jídlo navíc, které sem v hubnoucím jídelníčku neměla mi přinášelo vyčítky.Až sem se nakonec (zase) přejedla včera. Takže už určitě 52 kg nemám.. Je to hroznej kolotoč. Nejhorší je když prostě vidím jak ostatní to neřešej, třeba na to jídlo i zapomínají, nebo třeba zhubnou ať už schválně nebo omylem. Závidím jim a chci je "předhonit".Není to správný, to vím, ale asi s tím nic nenadělám..

2 Stella Stella | Web | 15. března 2010 v 17:55 | Reagovat

to aj ja taqto rozmyslam.....som uuuplne zrela do liecebne anorekticiek....ale nie teraz....si nwm predtavit ako by som tam vyzerala taky tučko medzi tymi kostrami....keby som tam bola isla ked som mala 36 kg taq by som sa tam citila ze tam patrim....ale teraz ? myslenie mam uplne rovnake ibaze vyzeram owela horsie....a inaq co je to Centrum Anbell ?

3 Aleksandra Aleksandra | 15. března 2010 v 18:35 | Reagovat

kočko, Tvůj blog čtu hrozně dlouho, snad od začátků úplných, jsem takový tajný pozorovatel, na komenty mě moc neužije. Vždycky jsem Tě obdivovala, jak všechno nádherně zvládáš, ale vidím, že i pro tak silnou a chytrou holku jako jsi Ty je lehký podlehnout.
Za a)opravdu NEJSI tlouštík! 3 kila není nic, to je v podstatě jen voda nebo zbytky. b) zkus se zamyslet, jestli radši budeš nevychrtlá,ale t NORMÁLNÍ (což u Tebe může být normálních 60 kg, jsi vysoká)a hlavně budeš mít čistou hlavu a přesně jako ostatní nebudeš myslet na jídlo, budeš si víc užívat života. Opravdu to jde, jen musíš něco dělat. A ne dělat až zhubneš BLBÝ 3 kila. Nechci moralizovat, ale sama jsem si prošla tím, co ty a skončilo to příšernýma depresema a nejedním pokusem se zabít nebo si aspoň hodně ublížit. a za c)když přestaneš myslet pouze na jídlo a začneš se rozhlížet kolem sebe uvidíš, že se nějakej chlap brzy najde. Moc Ti rozumím a občas se mi chce u Tvých příspěvků brečet, ale Ty to zvládneš!

4 stellas2 stellas2 | 15. března 2010 v 18:45 | Reagovat

aha...taq to je super ....lenze do bratislavy ja mam taq 200 kkm cize to yb asi neslo...ale tebe to dufam pomoze.... ;-)

5 Kejt Kejt | Web | 15. března 2010 v 18:54 | Reagovat

Tak toho se neboj já to mám taky tak ... já už jsem něco zhubla, ale to už je dávno teď jsem zase přibrala .. moje kamarádka taky hubla, asi je trochu tlustější než já, ale hubne dál, a taky mi to není příjemný, ten pocit, že ona bude t hubenější ;)

6 banalite banalite | Web | 15. března 2010 v 18:55 | Reagovat

[3]: Aleksandra: nevím jestli je hubnutí zrovna obdivuhodná činnost. Já obdivuju lidi co se dokážou mít rádi. To mně moc nejde. Chtěla bych, ale mám se o moc radši s 50 kg než s 60:( Když jsem měla 60kg nemohla jsem se na sebe ani podívat, nesnášela jsem chození protože se mi třela stehna o sebe... Táhne se to se mnou dlouho, sama se z toho asi už nedostanu. Jaks to dokázala ty?
A moc ti děkuju, vážím si každé rady a podpory :)

7 Kejt Kejt | Web | 15. března 2010 v 19:02 | Reagovat

Too jsem ráda,že se ti líbí, teď jenom aby to podle něj šlapalo :D

8 siluetta siluetta | Web | 15. března 2010 v 19:55 | Reagovat

Ahoj banalitko. Tak to si na tom ešte dobre s tými troma kilami, ja mám hore asi o 6 viac, takže pribraté skoro všetko späť. Zase idem od znova. držím palce, aj keď možno by si sa mala zamyslieť (ako aj ja:)), kam to vedie a či to má význam- stále obmedzovanie, myšlienky. Ale s tou návštevou toho PPP centra to je dobrý nápad. Skús to, ale kľudne tam choď aj teraz, tie tri kilá nie sú rozhodujúce a čím skôr začneš, tým lepšie.

9 Aleksandra Aleksandra | 15. března 2010 v 19:59 | Reagovat

S paní psychiatričkou a s velkou pomocí rodiny a teda i přítele, kterého jsem si paradoxně našla až když jsem přibrala "nechutných" 15 kilo (měla jsem 40). Právě tyhle pohovory mi moc pomohly, sice jsem vždy hodinu probrečela, ale analyzovala jsem své problémy, proč je mi vlastně takhle,kdo za to může (otec a nejbližší kamarádka, na které jsem v té době - bylo mi 16 - byla příliš závislá a ona nikdy moje hubnutí neocenila a já si pořád připadala ošklivější). Trvalo to sice asi půl roku, každý den jsem nechtěla vstát, odmítala jsem jít do školy, házela jsem flintu do žita a nezřízeně jsem jen jedla, protože jsem nechtěla dělat nic jiného. Ale pak se to nejvíc přelomilo o prázdninách, kdy jsem nebyla doma, byla jsem pořád s lidma a zjistila jsem, že dokážu žít s NORMÁLNÍM jídlem, když mám kolej sebe přátelé, kteří mi nedovolí myslet na blbosti. Ale te´d už se zase trochu hroutím, přítel je v Praze na VŠ, stýská se mi, navíc on si tam užívá a já jsem tady doma zaprděná a "učim se" na maturitu a řeším svoji budoucnost. Takže zase jím víc, tloustnu,ale snažím se přes to nějak přenést , nenechat se unést zase těmi děsnými stavy.

10 BaFiis BaFiis | Web | 15. března 2010 v 20:12 | Reagovat

Jo venku je fakt krásně, jenom celý den zuří sněhová bouře :D Pokud máš tam u vás hezky, jenom ti to přeju :D

11 Paper_Doll Paper_Doll | Web | 15. března 2010 v 20:22 | Reagovat

Tak já opravdu šikula nejsem sice mám za sebou pátý den bez sladkostí..ale nějak se nedostavuje ta radost..ta vždycky příjde, až když vidím výsledky..A to, že máš 53kg tak to seš spíš ty můj hrdina :) Já se svýma 58kg bych tě zavalila :D Taky hubnu s kámoškou a když vidím, že se jí daří víc než mě, tak pěním..jojo v tomhle jsem nechutně závistivá..tak přeju ať se dobře rozhodneš..co je pro tebe dobré!! Ale rozhodně si šikulka to se musí nechat.. :) ;)

12 Jenny Jenny | Web | 15. března 2010 v 22:43 | Reagovat

Ahoj banalite, ani nevíš jak ti rozumím..přála bych si tolik být normální a neřešit jídlo, ale taky být nejhubenější v okolí..ale dohromady to moc nejde, buď zdraví nebo hubenost, a já nevím jak se rozhodnout.. :-(

13 T.o.g.u T.o.g.u | Web | 17. března 2010 v 19:20 | Reagovat

No já v to doufám, že mě to taky donutí se hýbat:o)sluníčko, kolo a půjde to jedna báseň:o)

14 missfatt missfatt | Web | 18. března 2010 v 10:05 | Reagovat

moja nebooj..das to dole..len si musis verit:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.