Březen 2010

Sliby - chyby

28. března 2010 v 20:11 BANALITE a její dlouhé dny
Ach jo, zase všechno špatně. Nevím, že už se na to nevykašlu - na chlapy - a hlavně na toho jednoho.. zase nedodržel co slíbil, zase nepřijel, a já si svůj dokonalej make-up můžu leda tak vybrečet do čerstvě převlečeného polštáře... Haha...
I když se normálně stydím za svou slabost, za svý slzy a hlavně za to, že nejsem tak úžasná, aby za mnou kluci lezli po kolenou, tentokrát jsem navštívila kamarádku a vybrečela se jí na rameni. Utěšila mě palačinkou... palačinku s nutelou, vanilkovou zmrzlinou a mandlemi - mňam! Teď jsem přišla domů a přežrala jsem se jako prase.
Je mi to fuk, ani zvracet nepůjdu. Ať puknu tuky, ať umřu na tloušťku, ať jsem jak vepř, aspoň se na mě už žádnej chlap nikdy nepodívá a já se nebudu muset trápit!!

... samozřejmě že kecám. Od zítřka pokračuju v dietě, vždyť já už bez ní ani žít neumím.


Blázním

23. března 2010 v 21:31 BANALITE a její dlouhé dny
Jsem asi ve stresu
Asi z maturity…
a nejenom to.
Jsem roztěkaná, jsem mimo, jsem jak z jinýho světa. Stojím na Národní třídě s kelímkem kafe. Chci kelímek vyhodit, ale nikde není koš. Hodit ho na zem? Nejsem prase a kolem je moc lidí. Potřebuju si jít rychle koupit rohlík, bude 15:00 - můj čas jídla. Musím jíst přesně na čas. Zároveň děsně spěchám do metra - jedu na angličtinu. Nestihám, nevidím koš, jsem ztracená, nestihnu jídlo, nestihnu angličtinu, nevím co dělat… V takovou blbou chvíli bych nejradši umřela.
Připadám si trošku jako troska. Rozhlížím se po lécích proti stresu... jinak se před drahou maturitní komisí zřejmě složim.

Lidi vědí, jak mě (ne)potěšit

22. března 2010 v 20:01 BANALITE a její dlouhé dny
Dneska se mi vede skvěle. Prostě zlej víkend je za mnou a já se cítím zase dokonale.. a zřejmě se budu cítit minimálně do soboty.
Děsně mě bolí žaludek... zlej víkend.
Musím se ovládat - kvůli svému zdraví. Zrovna jsem koukala na video následky bulimie. Ta ženská měla asi 1000 hadiček v břiše, no fuj. Musím se sebrat. Dávám si další šanci.

Jedna pani mi přinesla čokoládu, za to že jsem vrátila nalezený mobil (našla jsem u základky na zemi mobil, asi nějakého dítěte, přišlo mi ho líto tak jsem vytočila číslo "máma" a udělala dobrý skutek). Děkuji, čokoláda letí do koše. Že jsem si mohla dát jeden čtvereček? Nemohla! Mě by stačilo si líznout a hned bych jí musela sežrat celou i s obalem.

Další poznatek - jsou mi velké všechny letní kalhoty. To je sice krásné, ale asi budu muset chodit nahá. A sakra :D

A jdu se učit. (?)

plostice
Velikostí poprsí jsme si s touhle slečnou velmi podobné...

A bude ze mě spisovatel...

20. března 2010 v 21:04 BANALITE a její dlouhé dny
Ahoj děvčata, tak dnešek jsem zase posrala s velkým P Nic nového - sobota. Po rodinném obědě - což byly špagety s nějakou omáčkou - jsem dostala chuť na sladké, přežrala se jako vepř a všechno to vyzvracela. Ani ne za hodinu, jak to po zvracení vždycky bývá, jsem dostala hlad a začala zase jíst. Teď jsem si udělala puding a čekám, až mi vychladne. Zvracet už nebudu. Budu kakat. Dala jsem si projímadlo takže jsem se na zítra dobrovolně odsoudila k domácímu vězení - měla jsem jít s holkama ven, místo toho budu mít sračku.
A s jídlem to snad zítra půjde, protože máma nebude na oběd doma, připravené zapečené těstoviny vyhodím a dám si něco svého. Vím, že zapečené těstoviny nejsou žádné zlo, ale já bych po nich dostala chuť na sladké a to by bylo...

Nějak mě to ale dneska netrápí. Mám plnou hlavu svého nového nápadu:

Začnu psát.
Jednak po vzoru bafiis, protože když jsem četla její povídky (který jsou mimochodem skvělý!) zamrzelo mě, že já nic nepíšu. Dřív jsem psala, a jedna moje povídka se dokonce už 2 roky drží jako nejlépe hodnocená v kategorii krvavých povídek na www.liter.cz (z celkového počtu 153 prosím).
Zadruhé také proto, že už za míň než za měsíc budu psát maturitní slohovku a chtěla bych se trochu potrénovat, a zatřetí se hlásím na školu, na které chtějí ukázky vlastní tvorby. A usoudila jsem, že ze své staré tvorby nemůžu ukázat vůbec nic. Dokonce ani tu vítěznou povídku na literu, protože ta se na první místo dostala nějakým mně neznámým omylem.
V rámci toho jsem našla jednu literární soutěž a rozhodla jsem se, že se jí hrdinně zúčastním, i kdyby to měl být trapas jako vrata. Téma je "Život je hledání"..

Jdu načerpat sílu a inspiraci z pudingu a pustím se do toho.


Jarní...

18. března 2010 v 16:45 BANALITE a její dlouhé dny
Jůů máme tu jaro. Poznala jsem to jednoduše:
Ze stromku v Lazarský sundali vánoční světýlka a ověsili ho velikonočními vejci, lidé ve vlaku začali smrdět potem, babička začala větrat peřiny, děda vytáhl bicykl, a hlavě si polovina lidí na facebooku dala do statusu, že je venku teplo. Teda… ne že bych si toho nevšimla sama.

Má váha hlásí starých dobrých 51 kg, takže spokojenost veliká. Stačilo se jenom na 4 dni lehce omezit, hlavně se nepřejíst, a 2 kg dole jako nic.

Jediný co mě štve, a to hodně, jsou holky na tancování. Nebo nevím, jestli je to chyba mého nedostatečného smyslu pro humor, že mi vtipy typu "Bacha aby tě nevsála klimatizace!" a "Nechoď kolem toho větráku, odfoukne tě" nebo "vypadáš jak kulturista z Dachau" už nepřijdou vtipné ani trochu. Naopak, a když mi ze srandy řekly, že mě vyloučí ze skupiny, protože se vedle mě cítí tlustě, měla jsem chuť odejít rovnou a sama. Z několika důvodů.
Zaprvé ty kecy nejsou nijak oprávněné, váhu mám už stejnou několik měsíců tak nevím, proč je to tak bere, zadruhé i kdyby byly a já vážně vypadala jako "z Dachau" tak jim do toho vůbec nic není, a zatřetí když se cítí tlustě, ať s tím teda něco dělaj! Pokaždé když je vidím tak si stěžují, jak vypadají a baví se o dietách. A co z toho?
No nic, však já je už dlouho prudit nebudu, v říjnu se stěhuju do Hradce a hotovo. Ani tátu nebudu už prudit svými vlasy na umyvadle, za které mě před chvílí seřval, už nebudu nikoho prudit, už se mě zbavíte…. Blbečkové…

A vás mám holky ráda :-*

j

Vážení

15. března 2010 v 16:06 BANALITE a její dlouhé dny
Děkuji za včerejší komentáře. Jsem strašně ráda že v tom nejsem sama. Je mnohem jednodušší nejíst nic než jíst málo, bohužel.

Váha odporných 53 kg. To je signál něco dělat. Fakt mě to koplo do prdele a ukázala se ta hlavní motivace: NEBÝT TLUSTÁ. Takže zase začíná dietka, žádný udržovací režim jako doteď (stejně vedl akorát k přejídání).

Dnes po 14 dnech přišla do školy moje kamarádka, která taky hubne. Moc se o tom nebavíme, akorát spolu chodíme po škole nakupovat celozrnný pečivo k obědu. Daří se jí líp než mně, za tu dobu co jsem jí neviděla zase zhubla. Ale já jsem pořád ta hubenější a sobecky se bojím, že mě jednou předběhne. Je to fakt nesmyslný, hloupý a sebestředný, ale já to nedopustím.

Stále víc uvažuju o tom, že zajdu do centra Anabell na konzultaci kvůli ppp. Alespoň na první informativní schůzku (jak mi řekla anamia-ana - děkuju) ta mě přece nezabije a teprve potom se můžu rozhodnout, jestli tam budu chodit i dál.
Ale... (ano, další sobecké "ale" je tady... ) .. nejdřív shodím na 50kg. Sama vím že je to nesmysl, že to není rozdíl, ale já vím že s pocitem tloušťky, co mám, by pro mě nějaký "léčení" bylo o dost těžší, ne-li nemožný. A taky mám psychický blok jít tam jako tlouštík.

A venku už se otepluje a svítí sluníčko:) takže nálada dnes docela dobrá - s vírou v lepší zítřky :)
Mějte se.


Další nedělní krize

14. března 2010 v 22:41 BANALITE a její dlouhé dny
Všechna motivace zkolabovala - dnešek byl hrozný. Vše se zvrtlo po obědě. Po teplém "plnohodnotném" obědě mám totiž vždycky neodolatelnou chuť na sladký, a jakmile si dám jeden kousek musím si dát druhý.
U mě žádné dopřát si trochu nefunguje. Ani to, že se snažím jíst pořádně, abych neměla záchvaty, nefunguje. Zkoušela jsem to dost dlouho a už na to kašlu! Nemá to cenu, snažím se zbytečně. Každé normální jídlo u mě spustí záchvat, takže se zbavím záchvatů: zbavím se normálního jídla. Dřív to tak fungovalo, musí i teď. (normálním jídlem myslím takové to vařené jídlo á la kuchyně mojí mámy, hladovka to nebude, nemějte strach)
Napsala jsem si jídelníčky na několik dní dopředu a zase je začnu dodržovat.

Nevím ale, jestli jsem na to dost silná. Nechce se mi do ničeho a nemám motivaci. Dneska jsem si sepsala seznam důvodů proč chci být hubená, popsala jsem celou A4 a ani to mi nepřijde dost. Zveřejňovat to nebudu, je mi trapně když se zamyslím, jaké existují na světě pohromy a já si píšu trapně naivní seznam, který je pro mě prakticky smyslem života.


Už se kulatí!

13. března 2010 v 19:39 BANALITE a její dlouhé dny
Zase píšu po delší době. Nechtělo se mi. Nechtělo se mi psát, nechtělo se mi dokonce ani mluvit, jediný co mě bavilo bylo ležet v posteli a zírat do stropu, nebo hrát Simíky. Jenže takhle přece nemůžu trávit život, nemůžu se nechat vléct a čekat, že se najednou něco změní. Že najednou zhubnu a přestanu mít hlad, že si najednou začnu rozumět se svýma rodičema, že se do mě zamiluje ten, kterýho miluju já...
Ne. Budu bojovat. Rozhodla jsem se ze svého života škrtnout všechny, kdo mě dělají smutnou. Nemá cenu pořád dokola se trápit kvůli někomu, kdo o vás nestojí. Jeho smůla, budu ho nenávidět. A je to.
A budu se bavit. Odhodlala jsem se vytáhnout paty, ve čtvrtek, v pátek i dnes, wohoo. Ani nevíte jak moc se mi to chtělo všechno odřeknout a zůstat ležet doma. Ale nakonec to bylo fajn, vyrazila jsem se starými přáteli které jsem neviděla kolik měsíců. Dneska jsem byla s kamarádkou na kafi a na nákupech, a po dlouhé době jsem si zase pěkně "zashoppovala". Neexistuje nic krásnějšího než si koupit kousek oblečení, který absolutně nepotřebujete. Já si koupila krásný svetřík který mi náramně zvedl náladu.
Jenže...
...si ho stejně neobléknu dokud budu vypadat jako koule.
Cítím se nehorázně tlustě, v oblečení jsem napasovaná jako klobása, takže jsem radši ze skříně vytáhla svoje 62kilové hadry, které na mě plandají pořád. A tak si nikdo nemůže všimnout že jsem ztloustla, a všichni mi pořád říkají "Tyvole, ty si zhubla, vždyť ty kalhoty na tobě visej!"
Jenže kdybych si vzala svoje nové kalhoty, ty 50 kilové, tak by si na mě ukazovali - "hele, už se kulatí!"
Žeru a nejde to zastavit. Třeba 2 dni se držím pěkně, další 2 dni se přežírám jako dobytek. Chci z toho ven, nevím jak. Ode dneška jsem do toho vstoupila s novou motivací a dnes to jde, bojím se ale, že do zítřka tu motivaci ztratím a že bude zase zle. Jde to teď tak těžko. Dřív bylo hubnutí zábava, teď je to boj... Ale já se nevzdám.
Jdu dál.

Stále stejná

7. března 2010 v 23:02 BANALITE a její dlouhé dny
Tak jsem tu.
Stát se za blbejch 5 dní normálním člověkem byl sice nápad hezký, ale k ničemu. To místo byla přímo jáma lvová!!
Měla jsem sama pro sebe komfortní ložnici. Se zrcadly rakušáci fakt nešetří. V pokoji jsem měla 2. Jedno ohromné na skříni, a druhé hned naproti tak, že když jsem stála mezi nimi, mohla jsem se vesele pozorovat zepředu i zboku. A co teprve když jsem pod skříni našla váhu. Postavila jsem si ji mezi ty 2 zrcadla a trávila na ní večery...
...pokud jsem tedy zrovna nebyla v kuchyni...
Protože ani omezené zásoby jídla mě neodradily od přejídání. Nemůžu to změnit ze dne na den. Můžu to změnit VŮBEC?
Před půl rokem se mi ty záchvaty podařilo omezit, teď jsou zpátky a nemůžu se jich zbavit. Mám pocit, že na to už nemám. Tolik let debilního hubnutí, už nemám chuť, sílu, motivaci, nebaví mě to. Je tak jednoduchý být tlustá...
Nechci!
A čekám na den, kdy se to projeví. Zatím se pořád vejdu do jeansů který jsem si koupila ve slevě malých velikostí, ještě pořád vidím že jaksi "vypadám"... Na jak dlouho ale?