Únor 2010

Chystám se..

27. února 2010 v 18:01 BANALITE a její dlouhé dny
... na hory. Odjezd zítra ráno.
Zprvu jsem se bála, jak budu muset jíst. Teď se nebojím, naopak, potřebuju vysvobození...
Poslední 4 dny byly tragické. Každý den jsem se přejedla jako prase, zvracela jsem, ani nevím kolikrát. Bylo mi tak blbě, ve čtvrtek jsem ani nemohla jít do školy jak mě bolelo břicho a měla jsem dávení. Chtěla jsem bojovat, řekla jsem si, že nebudu dávat žádné odlehčené dny, zkusím se najíst normálně a zkusím tak zabránit záchvatu. A jak jsem si vybírala co si dám, ze všech těch zakázaných potravin, měla jsem najednou chuť na všechno. Co si vybrat? Vybrala jsem si všechno. A vlastně mi to bylo jedno, protože před sebou vidím ty hrůzné obědy na horách. Když už je všechno zkažený, ať je to zkažený pořádně!
Kdybysme doma neměly tak bezedné zásoby jídla, bylo by líp! Právě proto se teď těším na hory! Tam budou zásoby jídla omezené, nebudu se moct přejídat, a to je to hlavní, co teď potřebuju. Až se vrátím najedu zas na svojí dietní stravu a snad to bude ok. Žádné záchvaty.

Dneska jsme s tátou byli nakupovat jídlo co vezmem sebou. Takže jsem si nakoupila zdravé věci, svůj drahý čaj Reduktan (stále panicky věřím tomu že můj metabolismus funguje jen díky němu) naplánovala jakés takés jídeláky - psát je sem nebudu, nemá smysl chlubit se zítřejším obědem v KFC a každý den potom oběd v restauraci. Chci jíst tento týden jako normální člověk, chtěla bych u toho mít i normální myšlenky, ale to asi neovlivním

Také jsem zjistila, po kom jsem zdědila to šílené zaměření na vzhled. Kdo by to byl řekl, že po tátovi! Kupoval si sluneční brýle na lyže a strávil ve Sportisimu před zrcadlem třičtvrtě hodiny :D:D

Tak, musím balit! Už se moc těším, nemůžu se dočkat až budu stát nahoře na kopci a spustím se dolůůů a budu svištět s větrem o závod a všechny temný myšlenky nechám za sebou :) A pak si dám k obědu typický rakousky germknodel s vanilkovým pudingem, což je úplně nejlepší jídlo na světě. A nebudu se trápit tím, že jsem ho snědla. Fakt ne!!!
Hauser Kaibling - tam mě hledejte :)

Ta holka v zrcadle

23. února 2010 v 19:11 BANALITE a její dlouhé dny
Kilo nahoře, a málem mě to zabilo.
To bych nečekala.
Jsem posedlá, jsem dosebezahleděná, už mě to vyčerpává. Kam zmizely moje počáteční zásady vážení jedou týdně? Vážím se každý den, pořád se sleduju, pokaždé když procházím doma kolem zrcadla vytáhnu si triko a hodím pohled na svoje břicho. Stojím ráda v metru u dveří a pozoruju se v nich (ale všimla jsem si že to dělá hodně lidí), když sedím pozoruju svoje stehna a nadzvedávám je (nadzvednutá vypadají hubenější), koukám na sebe v malé zrcátku co mám na stole a počítám svoje brady (výsledek je díkybohu 1)... Myslím na jídlo, počítám hodiny, počítám kalorie, pak si stoupnu na váhu a ta mi napočítá o kilo víc, stoupnu si ještě jednou, váha pořád stejná, pořád stejně blbá, a přesto nižší než jsem kdy chtěla mít.
Jsem rozladěná a naštvaná.
K tomu se do mě začali někteří lidi navážet, že jsem prý "anorektická". Štve mě to. Ať mě nechaj na pokoji. Pro ně znamená to, že jsem zhubla, že jsem anorektická. Nikdo mě nedokáže pochválit, pořád samá kritika. A teď už mě nechválí ani ta váha.

Příliš stará na to jak je mladá

21. února 2010 v 14:33 BANALITE a její dlouhé dny
Včera jsem byla na diskotéce a trošku se ve svém věku stydím říct, že "už" to není nic pro mě :D Ani zatancovat jsem si pořádně nemohla.. když jsem začala tancovat přilepil se na mě zezadu nějaký týpek, držel mě za boky, sahal mi na zadek, no fuj. Na kámošku se přilepil jeho kamarád, nechtěli se nás pustit, tak jsem radši odešli a šli jsme na pizzu. Takže má víkendová super dieta vzala za své, ale je mi to fuk :) Díkybohu můj metabolismus funguje dost dobře, jedna pizza se nikde neprojeví.
Krom toho se do příštího týdne musím stát energickým silným svaloušem! Jedu totiž na týden do Alp. Jenom s tátou, takže nuda a celý týden prakticky jenom o lyžování - od 9 ráno do 4 až 5 hodin na sjezdovce. Nevadí mi to, miluju to, jen je to hodně hodně náročný a já budu potřebovat hodně sil.
Čili musím vhodně povzbudit metabolismus, tam budu muset před tátou jíst jako normální člověk. Ale jsem si jistá že to všechno dokážu spálit - snad.

Jdu počítat ovečky...

20. února 2010 v 1:00 FOTO odhalení
Dneska jsem si dala jakýs takýs odlehčovací den. To byl teda nápad, už to nikdy neudělám. Hlady nemůžu usnout, i když jsem utahaná jak blbec. Ale v 1 ráno se najíst nepůjdu. To radši probdím noc a počkám si až na rozumný snídaňový čas... a mezitím nafotím pár šílených fotek :) -->
Taky na Vás chystám fotky z maturitního plesu :) Každý kdo mě zná mě snadno pozná, protože mám vcelku neobvyklé šaty a vystavuji se v nich na facebooku, ale začíná mi to být jedno - stejně asi těžko někdo může věřit těm kecům, že jsem zhubla jakýmsi omylem. Ještě čekám na fotky od kamarádky a pak vám je ukážu.

A je tu víkend, což je drama, ale tentokrát se nebudu přejídat...fakt ne fakt ne fakt ne!!!


Po plese

18. února 2010 v 21:49 BANALITE a její dlouhé dny
Včera byl den mého maturitního plesu a ač jsem se netěšila musím přiznat, že se fakt povedl a já jsem si ho perfektně užila. I se spolužačkami, které nemám ráda, jsme si najednou rozuměly a všechny staré spory šly stranou. Jasně že zítra to zase bude tak, jak to bylo, nebudeme se mít rádi a budeme se pomlouvat.. Ale je fajn že "nás večer" jsme si užily - společně.
Šatičky mi nakonec taky padly dobře, prostě jsme je hooodně zašněrovaly a drželo to. A účes, kterého jsem se hrozně bála, byl taky nádherný (a že já sama sobě něco pochválím to už je co říct ).. ovšem aby došlo na očekávanou kritiku musím říct, že líčení bylo příšerný. Byla jsem sice u profesionální vizážistky, profesionálně to vypadalo, ale mě to prostě neslušelo.. Měla jsem se nalíčit sama - normálně nosím nejsvětlejší odstín make-upu, ona mě nalíčila na bronz.. sem si připadala jako špatně opečená palačinka.. moje chyba, měla jsem jí to říct.

A ples byl zlomový okamžik. Teď už je třeba začít něco dělat, maturita je blízko.
Začínám se učit!!!
(a žádný výmluvy)
Začnu už dneska! Než půjdu spát dodělám si jedno téma na literaturu.

A protože jsem se v posledním týdnu taky dost rozežrala (paradoxně - ples by pro mě měl být motivací, měla jsem takový hlady že mi bylo fuk jak budu vypadat) tak taky začínám hezky jíst..
Jak jinak.

Další příležitost kdy budu moct vypadat jako princezna, bude svatba. Těším se na šaty :D (a jsem zvědav, jestli k tomu někdy dojde!)

Nikam to nevede

15. února 2010 v 15:09 BANALITE a její dlouhé dny
Zdravím.
Přes víkend jsem psala několik článků a pokaždé jsem je vztekle smazala.
Protože se opakuju. Každý víkend je to stejný, stejně hrozný. Pak fňukám na blogu jaká jsem kráva a to k ničemu nevede. Pořád dokola mi můžete opakovat varování a rady, kterých jsem si dávno vědoma, že mám jít k psychologovi, pořád dokola můžu odpovídat že ano, a stejně tam nepůjdu, protože hned v pondělí získám pocit vlastní dokonalosti. Jako dneska - držím skvělý jídelníček, nemám chutě, večer půjdu cvičit a je mi skvěle. Včerejšek? Nebyl!
Je to jasný, trpím víkendovou bulimií.

Už ve středu mám maturiťák. Připadám si na něj dost tlustě, a vlastně taky dost hubeně. Měla bych hubnout měla bych tloustnout, těžko říct. Mám totiž problémek - padaj ze mě šaty. V pátek jsem byla na zkoušce a zjistila, že bych se do nich vešla dvakrát. Když jsem si je totiž v září vybírala, měla jsem o 7 kg více. Asistentka v tom salónu řekla, že s tím už nejde nic udělat, že bych měla ztloustnout. Haha.
Netěším se.


Když Bůh nedal prostě mít nebudeš

10. února 2010 v 16:54 FOTO odhalení
Ona byla vždycky můj ideál.


Banalité ve hvězdách

9. února 2010 v 19:49 BANALITE a její dlouhé dny
Lítaly vám někdy hvězdičky kolem hlavy?
Já vždycky myslela, že je to čistě komiksový jev. Až do včera :D Na tréninku jsem dělala most ze stoje (spíše se pokoušela) a když jsem se narovnala, lítaly kolem mě hvězdy :D byly tak reálný že jsem je začala chytat rukama..

Pozitivní zpráva pro můj pitný režim:
Vždycky jsem mývala maličko výčitky když jsem u některých z vás čítala, jak dodržujete výborný pitný režim, a já pomalu usychám. Dnes jsem zjistila toto: Na každých 15 kg hmotnosti by se mělo vypít alespoň 0,5 litru vody. Čili 50 : 15 = 3,3 x 0,5 = 1,65 l.
Bezva:) denně vypiju cca 1,5 l takže jsem na tom vlastně docela dobře!

A bacha, dnes máte jedinečnou příležitost spatřit moji tvář:) byť z ne příliš spolehlivého zdroje (z mojí ruky).
Milý na to řekl, že jsem si přidala na kráse...
On je ten můj milý někdy vážně dost milý ->

Odolala - lala ♪♫♪

8. února 2010 v 9:52 BANALITE a její dlouhé dny
Včera byl super den. Přijel můj milý, šli jsme na pizzu. Když jsem s ním mám náladu skvělou, a tak mě ani nenapadlo mít výčitky. Pak mě kolem 11 hodil hodil domů a já ze své skvělé nálady snědla půlku koláče a pytlík piškotů. Automaticky jsem se potom zamkla do koupelny, posadila se před záchod do tureckého sedu a začala meditovat.
Stojí mi to za to? Nedokážu ani jeden den být šťastná? Musím skvělý den zakončit s hlavou v záchodě? Nemusím! Prásk, prkýnko letí dolů a já beru nohy na ramena. Zvládla jsem to, nezvracela jsem, jsem hrdina..
A lituju.
V noci jsem se probudila jak mi bylo zle. Křeče v břiše, v žaludku i ve střevech, dávení a pálení žáhy. Hrůza. Zbytek noci jsem se svíjela a nemohla usnout, a když už jsem na chvíli usnula zdály se mi sny že mě ON podvádí, že si vydržuje ještě několik holek... no to byla noc.
Když ráno v 5 zazvonil budík, probudila jsem se s křečemi v břiše, se slzami v očích a s pocitem že do školy nic neumím. Důvod nepřítomnosti: obžerství.


Že jsem úchyl je věc jasná, trpím úchylkou na tanga :) Né na chlapech samozřejmě, fuj :D Ale pro sebe pár luxusních kousků mám, sice mi jsou k ničemu, protože ON přijede tak jednou za měsíc, a když už na to přijde, tak si ani nevšimne, a zahodí je někam do kouta :-/ teď jsem si objednala dvoje a nemůžu se dočkat až mi přijdou oooo <3 Tohle jsou ony, na mém hranatém ďolíkatém zadku sice tak krásný nebudou, ale co :) -->

V neštěstí endorfiny štěstí

6. února 2010 v 22:31 BANALITE a její dlouhé dny
Zdravím,
tento týden byl teda šílený. Začal mě přepadávat hlad, záchvaty žravosti, a ne takové, jako obvykle. Dovolila jsem si rozdělit záchvaty do několika kategorií:
  • z nudy
  • ze špatné nálady
  • z hladu
  • pudové záchvaty
A na mě přišly ty pudové. Pud sebezáchovy. Tělo dostalo pocit že umírá hlady (nevím kde na to zrovna to moje přišlo!) a snaží se zachránit nepříčetnou žravostí. Jako nějaká pravěká žena - když byl nedostatek stravy nastartoval pud sebezáchovy - a tak si představuju sebe jak lovím jelena... no nic, snad chápete co tím chci říct. Vytvořila jsem si uměle nedostatek potravy, moje tělo se vzchopilo a donutilo mě k hledání nové stravy, a jeleny díkybohu lovit nemusím. (Kolik kalorií má jelen?)
Dnešek nebyl jinačí. Ráno - ač je sobota - jsem musela vstávat v 6, protože jsem jela na Scio testy obecných studijních předpokladů (slouží jako přijímačky na některé VŠ). Dobře to nepadne, ale já za to nemůžu. Seděl vedle mě nějaký kluk který děsně smrděl a v tom smradu se prostě nedalo soustředit
Odpoledne jsem se přejedla.
Večer volal milý, že by zítra přijel. Bezva. Byla bych radši kdyby dával vědět dřív. Měla bych čas na to být hubená. Teď mám břicho jako balón a mrzí mě to, protože pro něj chci být hezká :( On je moje největší motivace. Ale řikat mu to nebudu :D
Alespoň jsem se tedy večer dala do cvičení, a zničila jsem se perfektně! Konečně jsem poznala ta vaše slavné endorfiny štěstí :) abych se přiznala, nikdy jsem na ně moc nevěřila, myslela jsem si že je to jenom nějaký psychologický klam a ono hle! Cítím se skvěle! Asi půl hodiny jsem se věnovala aerobnímu posilovacímu cvičení s činkama (půlkilovky, víc neuzvednu ), potom jsem posilovala břicho a zadek a nakonec se perfektně protáhla, udělala jsem krásný provaz a mám ze sebe radost jak jsem flexy :D Teď jsem se napojila psylliem a doufám že ze mě vyplaví všechnu žravost a já budu zase krásná a v pohodě :)
Dobrou noc kočeny