O svobodě, svobodě, svobodné nesvobodě

15. ledna 2010 v 0:54 |  BANALITE a její dlouhé dny
Nebojte, nechystám na Vás žádný politický článek. Když už, tak spíš psychologický.

Mrzí mě že můj blog v poslední době zmutoval z "hubnoucího blogu" na Banalitinu soukromou psychiatrickou léčebnu, ale nějak mám od toho hubnutí hlavu pročištěnou a momentálně není o čem psát. Pročištěnou - ne úplně. Spíš pořád stejnou. Přece jenom jsem Banalitka zkušená, bloguju už půl roku a dietuju už půl století (no dobrá nebudu přehánět, je to jenom 6 let - ty vole to to letí), všechny moje dietní slasti a strasti se opakují v periodách, nic nového nepřináší ani mě ani vám, jídelníčky jsou celkem jednotvárné - mám mlsný jazyk a jsem vybíravá jako.. jako nevimco.

Ach jo, a za svou 6letou dietní éru jsem se ještě nepoučila, že když se večer nenajím, nemůžu hlady spát.
A to je všechno v tom.
Svazuje mě vlastní mysl, vlastní pohodlnost, v životě jsem udělala děsně málo svéprávných rozhodnutí, vždy a všude mám za zadkem rodiče a sama nejsem schopná se od nich trhnout, oni jsou moje peníze, můj úklid a moje jistota, jsou moji rádci a ač to nerada přiznávám jsem hloupej, vyděšenej člověk a sama nedokážu nic, neumím se sama rozhodovat, protože se bojim, bojim se všeho, bojím se špatných rozhodnutí, bojím se cizích lidí, cizích míst, bojím se výsměchu, bojím se že něco pokazím že něco nezvládnu, bojím se že se přeřeknu, že řeknu blbej vtip, že něčemu nebudu rozumět, že se ztratim, že mě chytne revizor, že mě okrade prodavačka v drogerii, že se nestihnu najíst ve stanovený čas, že uklouznu, že umřu, že se zakoktám, že něco nebude tak jako dneska, bojím se, že se o sebe nedokážu postarat... že neumím žít sama za sebe... neumím být svobodná.

Musím se trhnout, musím být hrdina. Hrrrrrrr
.....
(možná že jen moc koukám na hrdinský filmy)
 


Komentáře

1 ceady ceady | Web | 15. ledna 2010 v 6:51 | Reagovat

taky se všeho bojím... a i když si t nepřipouštím, tak jsem na mamce taky závislá, ale spíš jako na kamarádce... díky tomu, jak bývám často sama doma jsem samostatná docela dost!
zase ten jeho kamarád... já si s ním tak rozumím, je mi s ním nesmírně dobře a to nemluvím a přitažlivosti... příjde mi jako kdybychom byli dva magnety, které se k sobě táhly/i teď nevím jaké i/y...asi y, protože magnety?
třeba ho vyženu z hlavy! ale říkám si, že to bude hodně těžké! Protože se snažím už pěkně dlouhou dobu a nic

2 nina nina | 15. ledna 2010 v 8:05 | Reagovat

Jen malokdo v dnesnim svete je opravdu svobodny v pravym slova smyslu, lide se prirozene boji se sami rozhodovat a sami byt za sebe zodpovedni, radeji deleguji svoje svedomi na politiky, system...Kazdy ma svuj osud a svou svobodu ve svych rukach, ale jen skutecne malo lidi to vyuzije. Podivej se na svoje spoluzaky, jak uniformne chodi oblikany do radobytrendu, poslouchaji podobnou hudbu, maji skoro stejne nazory, snazi se totiz schovat v davu a neupozornovat na sebe, ptze jsou nedospeli a chovaji se tak, jak se od nich ocekava Vetsina z nich ani nedospeje a neuvedomi si, jak se stali nesvobodnymi otroky medii, trendu a nazoru. Az se osamostatnis, bude to jen na tobe.

3 siluetta siluetta | Web | 15. ledna 2010 v 10:27 | Reagovat

Banalitka, lenže rodičia sú tu na to, aby ťa podržali, povzbudili- nedá sa od nich odtrhnúť úplne- sú tu na to, kým sa neosamostatníš, aby ťa živili, radili ti, zaujímali sa o teba a kecali ti do života. čo môžeš spraviť ty je nedať si kecať do všetkého a nebáť sa rozhodnutí. Jasné, že nebudú všetky dobré- budú aj horšie a tie ťa ponaučia a ukážu ti, že si spravila chybu a nabudúce to spravíš lepšie.

4 barumka barumka | Web | 15. ledna 2010 v 13:04 | Reagovat

Ale ne, to jsou uplne normalni pocity lidi v tvym veku, ja jsem si tehdy pripadala taky trochu ztracena, ale po nastupu na vejsku a hlavne tim, ze jsem najednou bydlela v jinym meste, kde jsem zpocatku nemela zadny kamarady a musela jsem se postarat sama o sebe, sehnat si bydleni a vsechny veci, ktery do te doby za me vyrizovali rodice si obstarat sama, jsem se hrozne moc posunula, najednou jsem zjistila, ze kdyz neco potrebuju, nikdo to za me neudela a musim si vsecko zaridit sama a tim padem jsem se citila strasne sobestacna a svobodna. Ono to vsecko prijde. Myslenky typu "sama nedokazu nic" jsou zcestne, uvidis, ze az budes muset, najednou v sobe objevis skryte schopnosti:)

5 Vanda Vanda | Web | 15. ledna 2010 v 17:09 | Reagovat

Hele kolik ti je? Ty teď maturuješ a vybíráš si výšku, ne? Nejlepší, co můžeš udělat, je dostat se na školu v jiném městě. To je to nejlepší, co mě za posledních 5 let potkalo. Předtim sem žádný podstatný starosti neměla. Taky sem se osamostatnila, taky každej den řešim, kde vemu za týden na chleba, taky si vše musim rozhodnout sama. Měla jsem strach, jasně Zvlášť když mám vedle sebe běnkoho tak dokonalého, jako je můj milý. Ale ono jde o to zatnout zuby a rvát se se všema těma důležitejma prkotinama a za každej i malinkej úspěch si poděkovat a pochválit se. Zvyšovat si sebedůvěru tím, že se sama oceníš. Každej maličkej krůček k samostatnosti tě moc posune;)

6 amonn amonn | Web | 15. ledna 2010 v 17:46 | Reagovat

to neni 500 kcal ale mínus 500 kcal..víš...ted se snažim posledních pár dní, hodně cvičim, jim tak normálně

7 Chi chi Chi chi | Web | 15. ledna 2010 v 18:35 | Reagovat

to ti ted prijde, nejlepsi je vrhnout se do toho po hlave, treba nejdriv zacit tim, ze zacnes studovat v jinym meste, tak si od rodicu odvyknes, ze pak budes mit spis problem jezdit domu a pak uz je to jen krok bydlet nekde v podnajmu, ale to asi az po studiju, taky ted resim otazku toho, jak to budu delat pristi rok, na rodicich uz rozhodne byt zavisla nechci, ale nevim jestli pri dennim studiu zvladnu vydelat natolik, abych se uzivila, no uvidime, ale muzu rict, ze se toho nebojim a beru to jako vyzvu, kdyz se k tomu treba taky takhle postavis, budou se ti tyhle veci zdolavat lepe

8 Stella Stella | Web | 15. ledna 2010 v 19:55 | Reagovat

mnooo 6 rokov to je teda doooota...ale mne sa to tiez uz aha na 4. .... a povahu ma uuuuplne opacnu nez ty....mne je jedno co na mna kto povie, co si bude myslet, co sa mis tane....nebojim sa novych ludi, novych miest, novjyh skusenosti...mno proste wsetqo opacne....lenze ja som zas diwna....rozmyslam nad inymi vecami ako ostatni ludia a taq si v podstate s nikym nerozumiem....ale nevadi mi to....mne je asi wsetqo ukradnute na tomto pozemskopm svete okrem paradoxu a to mojej postavy a vahy....a neboj urcite sa raz osamostatnis...ked skuis samostatny zivot taq sa ti zapaci a bat sa nebudes....ale taq je to na povahe mno....ja NENAVIDIM ked niekto za mna rozhoduje alebo ked mi niekto radi .vzdy urobim opak....

9 msrorry msrorry | Web | 15. ledna 2010 v 23:51 | Reagovat

trhni se! .. já mám opačnej problém- všechno chci dělat sama a všechno dělám.. a kvuli tomu se s nima hádám. do všeho mi moc zasahujou

10 Any Any | Web | 16. ledna 2010 v 8:55 | Reagovat

nikdy ničeho nelituj. Protože jsi to v tu chvíli udělat chtěla. Spíše lituj toho, co jsi neudělala. Myslím, že výběr vysoké školy je ideální na osamostatnění se. Poslouchej jen sebe, na rodiče se vykašli. Je to tvůj život. No a že se spleteš? Že něco uděláš špatně? Život jde dál. Ale v tom rozdílu, že to bude TVŮJ život. Protože to bude TVÉ rozhodnutí, ať už je jakékoliv.
Good luck :)

11 Vanda Vanda | Web | 16. ledna 2010 v 12:49 | Reagovat

Myslim, že fotku na blog vážně nedám:D Na to sem moc velká máčka:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.